Články / Rozhovory

Ne, takoví nejsme. Takoví jste vy!

Ne, takoví nejsme. Takoví jste vy!

Jarmo Diehl | Články / Rozhovory | 07.02.2013

Nenarazíte na mnoho tuzemských kapel, s nimiž byste měli problém je ocejchovat a dát jim nějakou tupou nálepku. A narazíte na ještě méně kapel, o kterých se stále dokola píše stejná písnička o „utajeném drahokamu“. Pokud se pohybujete ve sférách tvrdší rockové hudby, kapelu Illegal Illusion, která hraje od roku 1995, jste museli zaregistrovat a s největší pravděpodobností jste o nich i utrousili pár „sympatických“ poznámek. Jenže z poznámek není kult, leda dvojka z chování. Všechno to pramení z toho, že „odborná kritika“ zastává názor, že Illegal Illusion si zaslouží výlučnější postavení a velkou fanouškovskou základnu, ale zároveň nikdo neví, jak to udělat nebo proč se to neděje. Jejich poslední deska Things After Death vyšla také jako příloha časopisu Full Moon, čímž chci říct, že je sledujeme dlouho. Vy taky? Mluvčím je zpěvák a kytarista Jiří Bialík.

Docela často narážím v souvislosti s Illegal Illusion na soudy typu „Jako undergroundový klenot dnešní doby nahrávka funguje dobře, ale větší ambice bohužel asi mít nemůže“. Jakože dobrý, ale moc náročný... Tohle asi čítáváte poměrně často, že?
No jo no… takhle podobně to máme už od prvního dema. Není v tom žádný záměr, být za každou cenu „náročný“ na poslech. Děláme obyčejné písničky, každou z Things After Death si můžeš zahrát sám na kejtru doma u mikrovlnky nebo venku u táboráku, nic složitého. Skladby vznikají jako jednoduché beglajtové písně. Jasan, koncerty a alba, tam se to téměř vždy zvrhne v takový náser, na to je vzorec. Nevím, v čem to je, o čem všichni píšou: jak jsme nezařaditelní, zvláštní, složití, drásaví… a já nevím co ještě. Ne, takoví nejsme – takoví jste vy!

Poslední deska vznikala hladce?
V podstatě hned po tom, co jsme vyhodili téměř hotovou práci za poslední dva roky, už to šlo jako po másle. Moc jsme před tím o tom, co by jak mělo znít, mluvili a málo hráli, z čehož já nakonec měl pocit jako ze špatně utřeného zadku. Zkusili jsme to jinak, pokus – omyl, přestali jsme písně násilně směřovat a nechali je dýchat. Nevěděli jsme, co chceme, ale věděli jsme, co nechceme. Milión verzí jedné písně! Miliarda mixů každé z nich! Každý den a téměř každou noc od října 2011 do uzávěrky srpnového čísla Full Moonu (2012)! Začalo to do sebe zapadat na všech úrovních tak rychle, že jsme to málem nestačili zachytit.

Zvuk alba... Několikrát jsem ho jen nechal proudit, než jsem začal skutečně poslouchat. Ostrý a zdánlivě plošný, ale s každým dalším poslechem se prohlubuje, jako když dlouho civíš na 3D obrázek.
Pracovali jsme opravdu v několika „vrstvách“, nechali jsme je na sebe působit. Experimentovali jsme s různými náladami, různými rychlostmi a podle toho, jak se navzájem ovlivňovaly, podle toho jsme na nich pracovali dál.

To, jak album „zvukuje“, je práce Boty (bubeník, pozn.ed.). Nechápu, kde bral tu sílu, když jsme to či ono nahrávali po 150 a měli toho fakt po krk, on to každý večer ještě všechno smíchal a ráno jsme poslouchali několik verzí mixu. Tohle už byla posedlost. Prostě BIZON!

Kvůli poslední desce Things After Death jste založili vlastní label Venus Flag. V minulosti jste nebyli spokojeni s vydavateli?
Venus Flag jsme nezaložili kvůli novému albu. O tomhle projektu jsme už špekulovali nějaký čas a vydání Things After Death byl jen moment, který jsme využili ke spuštění tohohle „spolku kra-savců“. Jasně, v našem případě můžeme mluvit o určité nespokojenosti s vydavateli, kde jedinou výjimkou byli kluci z Pohody Records - tam to bylo prima a dodnes jsme v kontaktu. Venus Flag jsme jen zaštítili aktivity Illegal Illusion, Le Bain de Maid, Social Party, Human Pupet a hUSA, což jsme už stejně prováděli.

Co jsou zač Le Bain de Maid?
Le Bain de Maid jsou ponurá chebsko-chodovská post-hardcorová kapela hrající v tříčlenném složení. Známe se samozřejmě z koncertů, ale s Buchťassem, s jejich současným bubeníkem, se známe o něco déle z jeho působení v kapele Mossambic, se kterou jsme sfoukli taky pár beznadějných koncertů. (smích) Vlastně jsme se s Buchťassem poznali ještě dříve. Organizuje pravidelné koncerty v Chodově na Koupáku, pozval si nás a tak začalo celé to dobrodružství.

Nemyslím, že byste byli nějak zaskočení tím, jak funguje kooperace label - fanoušek, ale přesto - vlastní label asi není zrovna výdělečný podnik, menší labely jsou schopny produkovat nějaký ne zisk, ale vratnost nákladů až po několika letech, když těch titulů vydají více (a stejně to hned vrážej zpátky do kolotoče). Jaké jsou vydavatelské plány? A jaká strategie?
Kapely na Venus Flag fungují všechny bez rozdílu jako samostatné labely. Jsou schopny si natočit a vydat desku samy, fungují koncertně a samy pořádají koncerty… Strategie Venus Flag je taková, že si navzájem pomáháme s propagací nových titulů (zaštiťujeme my, tohle byl nejslabší prvek všech zúčastněných kapel), jezdíme koncerty s distrem všech Venus kapel, pomáháme si s koncerty a prodejem merche. Známe se navzájem léta, víme, jak kdo funguje a co od sebe můžeme čekat. V podstatě jsme se o tomhle projektu bavili pořád, jen jsme to neuměli dovést do konkrétní podoby.

V srpnu 2012 vyšlo naše CD Thing After Death (Venus Flag / Full Moon), v říjnu 2012 CD La Bain de Maid Mlčím, zapomínám (Venus Flag), 21.12. pak ještě Thing After Death jako LP (Venus Flag / Piper Records / Kachnička Entertainment). Ve studiu je jak hUSA, tak Human Pupet, tak čekáme, že z jara by z nich mohlo něco vypadnout. Social Party už hrají nové věci na koncertech a je jen otázka času, kdy vletěj do studia. Crack dokonce říkal něco o vlastním studiu…

Jasan, vlastní label je pro šílence. Venus Flag je postavený na spolupráci, a to tak, že každá kapela si nahraje a nechá vylisovat CD/MC/LP, my pomůžeme s promo materiály, uděláme promokampaň k albu, obešleme, co jde, tak, aby vyšly recenze, snažíme se dostat titul i do jiných distribucí, dodáme ho do dister ostatních kapel… Pokud bude zisk, bude v kapsách kapel. Výhledově máme v plánu i společné koncerty všech kapel. To bude masakr. (smích)

Kdybyste mohli vydat album na jakémkoliv zahraničním labelu, který byste si vybrali a proč?
Asthmatic Kitty Records – kvůli názvu. (smích)

Někdy se o vás říká, že nejste součástí žádné „scény“, ani lokální. Hráváte s kapelama, které jsou z druhé strany republiky...
Obávám se, že nemáme žádnou spřízněnou lokální scénu. Je pár míst, kde rádi hrajeme, ale že by z toho byla zrovna událost na nějaké tamní scéně, o tom nemůže být řeč. Ždárský Batyskaf, Koupák v Chodově, Velbloud v Budějicích, Křemelka ve Strakonicích, Depo Velké Meziříčí, Pohoda Vodňany, Futra v Orlové, Jam Opava… Tohle jsou místa, kde hrajeme častěji než doma.

Spřízněné kapely, to jsou všechny na Venus Flag, pak si dovolím tvrdit, že Insania, Barricade, Kusumam (i když už nehrají, Rob nám dělal booklet jak na EP Veto, tak booklet na nové CD i LP) a sichr jsem na někoho zapomněl...

Info

Illegal Illusion
www.illegal-illusion.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Marin Lalić (Bear Stone): Všetko je veľmi uvoľnené a bez stresu

Lucia Banáková 11.06.2024

Chorvátsky prírodný i festivalový unikát pre priaznivcov stoner a psychedelického rocku. Interview.

Pořadatelská: Tomáš Vobořil (Marienbad Film Festival)

Viktor Palák 07.06.2024

Co čekat od letošního ročníku již zavedené přehlídky v Mariánských Lázních? Svůj ideální festivalový den – a mnohem víc – vykresluje programový ředitel festivalu.

Randy Armstrong (Red): Plán B neexistuje

Dan Sywala 06.06.2024

Od té doby vydali dalších sedm alb, neměli žádné velké excesy, i když se jim nevyhnuly ani hodně mizerné dny, včetně jednoho pražského. Rozhovor.

Jonas Almén (Royal Republic): A najednou tam jsem!

Eva Karpilovská 03.06.2024

Sedmnáct let v nezměněné sestavě a čerstvě páté studiové album LoveCop mají za sebou švédští rockeři Royal Republic. Rozhovor, brzo živě na Rock for People.

Tomáš Poprik (ObrFest): Baví mě potkávat usměvavé lidi

Mariia Smirnova 28.05.2024

Letos přibude scéna na Trchové zahradě, kde mezi jahodami a pod třešní budou divadla, workshopy a v pozdějším odpoledni koncerty převážně ženských interpretek.

Doug Robb (Hoobastank): Jak velí upřímnost

Eva Karpilovská 22.05.2024

„Já měl třeba vždycky trochu problém označovat nás za umělce. Jsem prostě jen člověk, co dělá hudbu.“ Rozhovor s frontmanem kapely Hoobastank pro Full Moon.

Curk: Většinou je to o lidech

Veronika Miksová 22.04.2024

Charismatického kluka z Jihlavy nebylo úplně snadné rozpovídat, než mi došlo, že všechno podstatné ze svého vnitřního světa sublimuje do hudby. Rozhovor.

Margaux Sauvé (Ghostly Kisses): Příběhy posluchačů ovlivňují proces psaní

Kristina Kratochvilová 29.03.2024

Kanadská zpěvačka Margaux Sauvé je středobodem Ghostly Kisses a ve snových zvukových krajinách rozpíná příběhy o lásce, touze a ztrátě. Rozhovor.

Václav Havelka (fyield): KEXP vnímám jako milník

Michal Pařízek 25.03.2024

Dostat se s kapelou do studia legendární radiové stanice KEXP v Seattlu je snem mnoha hudebníků z celého světa. Rozhovor.

Josef Buchta (B-Side Band): Vždycky jsem snil o tom, že budu mít big band

Jiří V. Matýsek 11.03.2024

„Spotify je skvělý nápad, uživatelsky neuvěřitelně fantastická věc. Člověk nemusí nic tahat, nic nosit. Ale všichni ti muzikanti jsou okradení," říká principál. Rozhovor.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace