Tomáš Tkáč | Články / Recenze | 05.09.2013
Ruchy, hluky, špína a pravidelně tepající přívaly deště přerušující zpěvy R’n’B hvězd. Taneční beaty slyšené skrze chladné cihlové zdi. Poznáváme? Ano, toto je sladký zvuk good ol’ Britain, jak nám jej v posledních letech servírují prominentní angličtí producenti aneb elektronická elegie nad umírajícím impériem na začátku jednadvacátého století. A když se zdá, že nejvěrohodnější (a snad i nejšpinavější) soundtrack k tomuto neustále zrychlujícímu se filmu složil introvertní spasitel post-dubstepu Burial, objeví se na scéně ještě osamělejší, ale o to intenzivnější umělec: Matthew Barnes alias Forest Swords.
Jeho EP Dagger Paths z roku 2010 nabídlo mix vokálních a instrumentálních samplů zabalených do hiphopových beatů, pokřivených kytarových riffů a rozladěných klavírů. Na svém prvním dlouhohrajícím LP Engravings v tomto směru pokračuje, avšak nyní se jeho rozsáhlé a s největší pečlivostí vytvořené plochy zažírají pod kůži jako nikdy předtím. Barnes se na rozdíl od svých souputníků netopí pouze v metaforické džungli velkoměsta; nyní čerpá ze zvuků džungle opravdové. Hned druhý track Thor’s Stone je postaven na hypnotické šakuhači lince, která frázuje svůj part mezi dubové bicí a zkreslené vokální samply. Na porozumění textu se tu nehledí, prim hraje pouze jeho akustický efekt. Stejně tak jednotlivé tóny samy o sobě nic neznamenají, dohromady však tvoří pospolitý celek, jeden nádherný čistý zvuk, stvořený z desítek zvuků špinavých.
Barnesovo žánrové chameleónství a všudy prosakující hauntologie dávají vzniknout mnoha odstínům zamyšleného koukání na boty. Radostný orchestrální sampl na začátku Irby Tremor jen klame tělem a po jeho skončení se opět vrací melancholie v podobě zmutovaných hlasů a fléten. Vzpomínky se však vrací a ke konci tracku se přeci jen objeví záblesky orchestrální radosti. V následující skladbě Onward je našim zvukovým kurátorem neidentifikovatelná noisová smyčka, která se při své autistické cestě do neznáma nechává podmalovávat hlubokou basou a melancholickým klávesovým motivem, aby nás nakonec dovedla k dalšímu orchestrálnímu výstupu. Praskající smyčce ze zaprášené gramofonové desky však znamenají jen další potvrzení věčného osamění. Než se jejich síla projeví naplno, Barnes sampl bez slitování zastaví. A jsme zase na začátku.
Je vůbec s čím srovnávat? S podobnými kousky skládačky pracuje kdekdo, ale takto umělecky silná a zároveň lidsky zranitelná výpověď je ojedinělá. Co se týče práce se zvukovým prostorem, kde je imperativ kladen na celkovou texturu a nikoliv na jednotlivé části, vidím spřízněnost (nejen) s Boards of Canada. Nicméně s touto nahrávkou se Barnesova poetika definitivně staví na nový piedestal, který sice stojí notnou dálku od všech ostatních, ale to mu nic neubírá na jeho kráse. Či spíše špinavosti.
Forest Swords – Engravings (Tri Angle Records, 2013)
www.forestswords.tumblr.com
Klára Šajtarová 23.07.2024
Mnozí si je automaticky asociují s písní Pixies, pro americkou hardcore-punkovou komunitu nabírají ale tato slova úplně jiný význam.
Matej Žofčín 06.07.2024
Ich štúdiové albumy síce nedosiahli u kritikov obrovského obdivu, to sa ale nedá povedať o ich živých vystúpeniach.
Jakub Veselý 29.06.2024
Debut Herbal Dentists prináša originálny zvuk a rozmanitosť, hrá sa s pocitmi a buduje temnú atmosféru.
Žofie Křížková 02.06.2024
The Smile se nejmenují po ničem, co by mělo pozitivní konotace. Naopak. Skupina je statementem vůči manipulativním, neupřímným úsměvům kolem nás.
Martin Zoul 20.05.2024
Klíčovým problémem se jeví být odfláklá konstrukce ústředního hrdiny, jehož duševní obzor shrnuje podtitul O čem sní stárnoucí bílí muži.
Klára Šajtarová 14.05.2024
Tvorba Doodseskader je jako palimpsest odhalující nové vrstvy s každým dalším poslechem. Tady se překračují hranice žánrů, tady uchvacují zdánlivě neslučitelné elementy.
Fí Poláchová 05.05.2024
Na předchozí nahrávce se snažili posluchače pobavit experimentováním s různými žánrovými prvky, kdežto u Saviors se vrátili k punkrockovým kořenům, hutným kytarovým riffům a intenzivním bicím.
Tereza Bartusková 30.04.2024
Z internetového blogu, zaměřeného na chicagskou hudební scénu, vytvořil jeho zakladatel Cole Bennett během jedné dekády Lyrical Lemonade, jak ho známe dnes.
3DDI3 27.04.2024
Zack Overkill je klasický noirový protagonista, který zahání depresi vzpomínkami na staré dobré časy a užíváním silných drog.
Viktor Hanačík 17.04.2024
Je to deska designovaná spíš pro klubové soundsystémy a podzemní parkety, ale obstojí i pro introspektivní poslech.