Rejžák #14: Lobotomie s diskofilním nádechem

Václavu Klausovi se dá po právu vytknout miliarda věcí, minimálně jazykovědci ho ale za jeho obohacení češtiny musejí milovat. Jeho „zlé, nepěkné větičky“ pak často sedí na leckteré výroky v našem kritickém klubu. V jeho nejnovějším dílu se naši Rejžáci podívali na zoubek novinkám od The Stone Roses, MØ, Veeny, Metronomy a On Dead Waves.

Hodnocení je na škále 1 - 5. Čím větší číslo, tím lepší hodnocení. Nula je pak výrazem naprostého nezájmu či přímo odmítnutí ze strany dotyčného hodnotitele.

1) The Stone Roses: All For One

lenka m: Tady mládí. O této skupině slyším poprvé. Od batiky jsem dospěla k liberalismu a mí hippies kamarádi to stále ještě nepochopili. Tři mušketýři nikdy nebyli moje parketa a lidský řetěz si pamatuju od Michaela Jacksona. Ve výsledku je tohle pro mě jenom taková repetitivní písnička. (3)

blueskin: Ale jo, šlape jim to dobře a na koncertech mají už teď určitě narváno. Kdyby hráli na Colours a proti nim nebyl nasazený nikdo zajímavější, asi bych se šel podívat, asi jako když se v zoologický pokaždý stavím u výběru s takovýma těma stoletýma želvama. Stejně se ale vždycky budu těšit, až večer skončím u surikat, který jsou tu sice mnohem kratší dobu, zato je s nima ale větší sranda. (3)

jakub: Stone Roses natočí cover Oasis a ten se tak líbí Liamu Gallagherovi, že s Beady Eye natočí cover tohohle coveru. Tak zní Stone Roses v roce 2016. Je to absolutně zbytečný, ale povídejte to všem těm fotříkům v dresech Manchesteru City, co na to budou v létě poskakovat. (2)

karl: Některé kapely by se neměly vracet. Zní to jako nevydaná B-strana k Love Spreads a nebo ještě hůř - jako hodně špatná hymna nějakého průměrného anglického fotbalového týmu. (1)

maxim: Když pominu ten fotbalový ponteciál (díky za zhnusení, volové), mezi textem a hudebním podáním pro mě zeje taková propast jako... Rád bych řekl, že jako mezi mužem a ženou, ale právě že ne. Jako kytka za trojitým oknem s argonem v meziskelním prostoru. (1)

2) MØ: Final Song

blueskin: Tohle mě baví, i když bych si dokázal představit, že z toho někdo udělá pořádnou divočinu. Jako chápejte: když už se to jmenuje Final Song, mohly by se u toho hroutit světy a celé by to mohlo trvat dýl než jenom čtyři minuty. (3)

karl: Včera není dnes. Kočka není pes. MNEK není Diplo a tohle není Lean On. Může být vůbec něco, co se tváří jako letní hit takhle smutný? (2)

lenka m: Jednou mi bratránek povídal, že nechápe, proč frčí takový to tleskání. Měl na mysli americké r’n’b. Já nechápu, proč frčí bezpohlavní elektro s hlasem osmileté dívenky. Je tu nějaká souvislost se zdětiňšťováním naší společnosti, he? (1)

jakub: Co takhle přitvrdit a pustit si rovnou E-Rotic? Willy Use A Billy nebo Fritz Love My Tits, to byly onačejší hitovky! Sakra, já si to fakt začal pouštět. (1)

maxim: Na tuhle holku jsem jednou tančil naživo a dost mě to bavilo, final song vypadal jinak. I lobotomie může mít diskofilní nádech. Diplo viděl za roh, tohle je tak trochu Enya, která chce vypadat jako Heidi Janků na stadionu Celtic Glasgow. (1)

3) Veena: Dreamwalkers

maxim: (Další dílek do skládačky Nod Nod, Five Seconds to Leave, Kalle; u mě to funguje, do slepých uliček nevidím.) Já tomu rozumím. Možná je to tím, že holky nikdy neposlouchám a zařazuju si je do příběhů, které se mi hodí a do kterých je umím obléct, aniž by si toho všimly. Možná je to tím, že jsem dokonale odměřený milenec. Umím naslouchat jako nikdo jiný. (4)

jakub: Trip-hop z Tábora, notyvole, připadám si jak u zkoušky. Nevím, fakt nevím. Poslal sem to postaršímu kamarádovi, ten těmhle věcem rozumí líp. Už píše. Tak prej: „Je to asi trendy, takovej ten inteligentně rozpadlej rytmus.“ Ještě že sem mu napsal, taky muzikant, to se pozná. Počkáme, třeba dojde i na synkopy! Pokračuje: „Není to ale moc vychytaný. Aha, ona je to česká kapela.“ Aha, tak nic, to bych uměl napsat taky. V Respektu nedávno psali o podpoře hudebního vývozu. Působí to trochu svazácky, ale co, určitě jde o správnou věc. Hlásím se k odposlouchávacímu zařízení, kde budu určovat, kdo hezky zůstane doma. (2)

karl: Jak skladba v druhé půlce graduje, to je na metál. Ale jinak mě zatím nic nepřesvědčilo, že návrat Veeny není pro duo z Kalle spíš taková slepá ulička. Ohlédnutí za minulostí, spíše než plnohodnotná budoucnost. (2)

blueskin: Těmhle emocím moc nerozumím. Co chce ta holka říct? Že je nešťastná? Má hlad? Chce pizzu nebo něco úplně jinýho? Kalle jsem se naučil mít celkem rád, tady to ale na hlubší vztah nevidím. Kdyby to aspoň nebylo tak strašně… Jaký je opak přeprodukovanosti? Nedoprodukované? (2)

lenka m: Tady zas někdo umírá a trvá mu to 4 minuty. „Help it to die.“ Ano, ráda bych, koho mám praštit? (1)

4) Metronomy: Old Skool

karl: Kdyby se psal rok 2006 a byl to nový singl s logem DFA Records, potřeboval bych už v tuhle chvíli nové spodní prádlo. Jenže některé věci jsou prostě až příliš svázané s kontextem a my old school hipsteři jsme nároční. Možná ale jako vzpomínka na zlaté časy dance-punku... (4)

maxim: Zlaté časy dance-punku zase přijdou. Vždycky jsem se chtěl zúčastnit natáčení takového klipu, samozřejmě s řízeným konzumováním drog, krásnou výpravou, nádhernýma holkama. Ale koukám, že už to proběhlo… (Jsem ten bouchač s mouchama a v džísce, jen mám širší zvony.) (3)

lenka m: Me gusta. Stresíček z večírků a stereotypů zajištěných průměrných občanů. (4)

blueskin: Metronomy jsou pro mě kapelou jedné desky (jistěže The English Riviera, kde byl ten mix divnosti a popového pozlátka ve vzácné rovnováze). Od té doby jako kdyby dělali všechno pro to, aby se mi znelíbili a daří se jim to, všechna čest, výtečně. Old Skool v nastoupeném trendu úspěšně pokračuje. Shodou okolností tohle píšu v den, kdy jsem dopsal recenzi na nové Midi Lidi. Mám pocit, že by si Petr Marek s Metronomy docela rozuměl. You keep your friends, I’ll keep mine, deal? (2)

jakub: Ty měl rád nanoru, ne? Pak ho nemělo přestat bavit psát o hudbě. Kvůli Metronomy a podobnejm si teď musím vystačit s kapesními průvodci - o novinkách v restauracích Ambiente a po epistemologii Taryn Simon. Pěkně děkuju. (2)

5) On Dead Waves: Never Over

blueskin: Okamžitě mi to připomnělo Twin Peaks. Takhle skladba by zfleku mohla být na soundtracku k novým dílům a patřila by tam k těm nejlepším. S každým dalším poslechem moje sympatie k On Dead Waves, o kterých jsem nikdy předtím neslyšel, stoupají. Chápu, že někomu může ta ospalá nálada vadit, já tu ale oceňuju především poctivé, lehce staromódní písničkářství. Skladby jako je tahle by se daly zaranžovat na tisíc způsobů a pořád by fungovaly, protože jsou prostě skvěle napsané. (4)

maxim: Že bych něco slyšel stejnýma ušima jako Blueskin, je opravdu nezvyklé, ale až na ty Twin Peaks to mám stejně. Lodička se houpá pořád stejně, ale nevadí mi to ani čtyři minuty. (4)

karl: V jednom díle Griffinů je skvělá scéna, v níž se Peter a Lois rozhodnou kvůli talentové soutěži oprášit svoji starou hippie folkovou kapelu. Jsou ale před vystoupením nervózní a zkouří se, což samozřejmě znamená, že genialitu písně Indiánský náčelníku pochopí jen oni sami. Tady je to něco podobného, akorát On Dead Waves si místo jointu dali trochu víc xanaxu. (1)

lenka m: V jakým je to dílu, v jakým je to dílu, Karle? To dneska potřebuju. Nebo zas budu muset hledat, tu hitovku ze Simpsonů. Medůůůzo… No, ale je zvláštní, jak tyhlety americké melancholické houpačky pořád fungují, že? Asi, že jsou tak zaměnitelné a nepřináší nic nového, tak nás uklidňují jak Milka čokoláda. Pořád fialová. (3)

jakub: Po boku Yak zatím nejlepší letošní debut. Jako kdyby Beach House hráli melancholický písničky The Kills. Jako kdyby… Škoda slov (vidíš co děláš, Karle?), tak akorát si vzít xanax a pustit tuhle mixtape. (5)