Michal Pařízek | Články / Sloupky/Blogy | 18.02.2015
Rozhovor s Markem Stewartem, zpěvákem The Pop Group, byl zážitek. Mark je divoký a nevázaný poděs. Když jsem se mu na začátku omlouval za několikerou změnu termínu, odbyl to pár slovy a řekl: Tak pojďme na to, už se těším. Dlouho jsem nebyl takhle nervózní.
The Pop Group fungovali v první fázi vlastně jen čtyři roky, během té doby stihli vydat dvě studiová alba a jedno koncertní, rozešli se v roce 1981. Radikální parta z Bristolu měla ke kompromisům vždycky daleko, posunuli hranice žánru tam, kam nikdo jiný nedohlédl. Do post-punku vnesli jazzový chaos a funkovou živočišnost, jako úplně první si přizvali ke spolupráci také rappery (The Last Poets). Ve své době byli veskrze neúspěšní, jak už to s revolucionáři bývá, o tom, kolik generací ovlivnili, bychom mohli mluvit dlouho. Jejich první singl možná znáte také z podání St. Vincent, na původní klip si určitě vzpomenou The Birthday Party, Nick Cave je dodnes oddaným fanouškem.
Mark Stewart mluvil a mluvil, díky své rychlosti a mohutné vnitřní energii toho stihl říct dvakrát tolik, než kdokoliv jiný na jeho místě. Skákal do řeči, chrlil historky a důrazně uváděl věci na pravou míru. Byla to radost poslouchat (menší už přepisovat), málokdy se vidí takové nadšení, se kterým do rozhovoru nastoupil. Telefonát se nakonec natáhl téměř na čtyřicet minut, z každého slova bylo jasné, nakolik mu na novém albu záleží. Klip k singlu Mad Truth režírovala Asia Argento.
Nikdy nezapomenu na koncert na Primavera Sound v roce 2012, bylo to v noci poslední den festivalu, všichni toho měli dost. Jenže Pop Group totálně zabili, nevázaná show měla zběsilou vnitřní energii a nejvíce se bavili samozřejmě padesátníci na pódiu. Tady bylo okamžitě jasné, že žádná parodie nehrozí, určitě i proto, že se nikdy nebrali tak vážně…
The Pop Group loni na podzim vydali reedici koncertního alba We Are Time a sbírku rarit Cabinet of Curiosities, obě se dají jenom doporučit. Stejně jako téměř cokoli, co vydal Mark Stewart pod svým jménem. Třeba poslední album Politics of Envy nebo jeho dubovou variantu Exorcism of Envy.
A hlavně si sežeňte nové album, recenzi najdete v aktuálním Full Moonu, rozhovor s Markem Stewartem v příštím čísle. Pojďme na to!
redakce 15.10.2019
Některé milníky její kariéry nabízíme níže, hlavně ale zveme na koncert, který bude výjimečný také tím, že zde vůbec poprvé vystoupí frontmani pražských Kill the Dandies! coby DJské duo.
redakce 15.10.2019
Polský festival Unsound, soustředící se na progresivní elektronickou hudbu s nejrůznějšími přesahy, má celosvětové renomé a fanoušci se na něj opravdu sjíždějí z různých koutů planety.
redakce 14.10.2019
Zkusili jsme z lineupu festivalu Alternativa 2019, kde žánry nehrají roli, prosít pár zajímavých jmen. Tady jsou.
redakce 07.10.2019
Ohlasy i uvnitř redakce byly různé a ne pouze kladné. Výživné to bylo.
redakce 01.10.2019
Ústředním tématem letošní edice Unsoundu je Solidarita a níže najdete pár mužských jmen, které stojí za pozornost a které povětšinou přijedou s unikátním programem.
redakce 25.09.2019
Ve vlaku zaslechnu, jak jí povídá o třípatrovým domě, ve kterém jeho rodina bydlí. „A to jste si postavili sami?“ „Ne, to jsme zdědili. Původně to patřilo nějakejm Němcům.“
redakce 19.09.2019
Výstava Roberta Franka Unseen byla jedním z důvodů výletu do Berlína, který se změnil v povinnost, když se minulý týden objevila zpráva, že jeden z nejvlivnějších fotografů zemřel.
redakce 22.08.2019
Tradiční plkání o post-bratroorffovském antifestivalu. Tentokráte hodně o magii (místa).
redakce 21.08.2019
Najkrajšie na kompilácií Top 5 zo siedmeho ročníku festivalu je, že mená sa príliš neopakujú a headlineri sa do výberu dostávajú ojedinele.
redakce 13.08.2019
Albové předpremiéry na letošním Kempu, hyperaktivní Brockhampton a JAY Z i nezdar Chance the Rappera.
