Dominik Polívka | Články / Reporty | 27.09.2019
Trojice kapel pohybujících se na poli melancholické indie hudby, nesourodého posthardcoru a rozháraného screama nasadila ponuře vlídný podkres blížícímu se sychravému podzimu. Komorní akce s nenucenou atmosférou mají osobité kouzlo, obzvláště když si všechno sedne a člověk si přeje, aby to nikdy neskončilo. Příjemné momenty v útulném klubu prostoupily ozvěny hudebního stylu, který začátkem devadesátých let nastartoval nové kreativní pnutí.
Brněnská pětice Rutka Laskier se až na bubeníka přesunula pod pódium. Poetické drásavé texty se mísily v disonantním víru bubnů a kytar, jedině melodická linka hlavní kytary vyvažovala pochmurnou atmosféru a dávala celému spílání kousky naděje. „Létání je jako projev, projev o svobodě,“ začíná text skladby Vycpávač ptáků. Nástroje se jemně rozeznívaly, proplétaly jeden do druhého a postupně gradovaly, zatímco hlavní vokál v nich zanikal. Ke konci setu došlo i na song Rázné kroky lovce ze splitka s Pacino, což se hodilo, a v extatickém hluku spastického screama se končilo.
Pacino už se hlásili z pódia, aby uvolnili napětí po technických výpadech Rutky. Songy z květnového EP doplnily zajeté skladby z alba Půl litru země, estetika špinavě zabarvených nástrojů a osobitý jekot zůstaly. Rytmika měla spád a nenudila, kytarové vybrnkávání a strohé melancholické riffy se zarývaly do nadšených posluchačů nebo jimi pohupovaly při ležérní skladbě Břeh. „Pacino mají prostě zvuk,“ bylo slyšet z hloučku u baru.
Od pražské premiéry nashvillských Pile uplynuly dva roky. Rick Maguire, mozek a zakladatel kapely, se vrátil představit nové album Green and Gray, společně se dvěma novými členy. Kučeravým kytaristou Chappy Hullem a fousatým basákem Alexem Molinim. Nomádský život, kterým žijí díky takřka nekonečným turné, byl znát od prvního tónu. Profesionální a bezchybný set, ve kterém Pile nenuceně míchali nové i staré songy, připomínal dlouhý jam. Nevšedně propracované struktury písní se smyslnou dynamikou zněly stejně zatraceně dobře jako na deskách. Při skladbě Lords of Calendars Maguire přecházel od laxního zpěvu přes výbušnou lomcovačku k tesknému písničkářství, a to neskutečně lehce. Pile dokáží kombinovat několik hudebních žánrů v jedné skladbě, aniž by to znělo podezřele nebo výstředně, posthardcore se tak měnil v noise rock, slowcore nebo indie folk. Zavalitý bubeník Kris Kuss má mimořádný groove a cit pro intenzitu, což se projevilo třeba v mathrockové A Bug on Its Back nebo katarzní Rope’s Leangth. Na závěr došlo na The Soft Hands of Stephen Miller, pravděpodobně nejtvrdší song, co kdy Pile udělali, Rick Maguire, už bez kytary, ho vyřval z posledních sil.
Přístup, oddanost věci a smysl pro detail je Pile vlastní. Dělat věci jinak, zajímavě, ale zároveň přístupně pro širší publikum je kumšt, který se jen tak nevidí, stejně jako integrita, se kterou se Pile drží undergroundové scény. Živé scény.
Pile (us) + Pacino + Rutka Laskier
25. 9. 2019 Café V lese, Praha
foto © Seth Applebaum (archiv)
Jiří Přivřel 18.09.2024
Vodu ohřeju na plynu a na nádvoří hučí agregát. Vašek Adam z Jednoty je zcela nad věcí a ujišťuje mě, že dnešní program to utáhne...
Marek Hadrbolec 16.09.2024
Svítí tu bílý nápis Macocha, do uší se dere agresivní zvuk kytar a zpoza bubnů zběsile tepe srdce rokle.
Mimi Filova 12.09.2024
Samotná cesta na miesto činu, iba na skok z autobusovej stanice, ktorá je súčasťou skanzenu rozpadávajúcich sa slovenských staníc, predpovedá festival...
Jiří Přivřel 12.09.2024
Vodomil, GbClifford, ježunka, Gnäw, kuňka, Šimanský & Niesner... sobota u vody.
Václav Valtr 10.09.2024
Očekávání bylo poněkud zkaleno, když přišlo oznámení, že vokalista Rully Shabara nedostal vízum a Senyawa bude vystupovat jen v poloviční sestavě. Ta měla eso v rukávu.
Václav Valtr 09.09.2024
Heilung moc dobře vědí, co dělají, a tak pokud se cynickému divákovi občas honilo hlavou, že jde o show hlavně na efekt, záhy na to zapomněl, protože jen seděl a…
Dantez 08.09.2024
Po krátkém tichu přechází chladná modř do krvavě rudé, nejde přitom o velebení někdejších krví brocených činů. Poslední fáze patří Deathcrush, první nahrávce Mayhem.
Akana 08.09.2024
V jednu chvíli na pódiu kvílí a cvrliká i pět nástrojů najednou a jako nerozborné spřežení vytváří plný, a přece vzdušný sound, v němž si kytary nijak nepřekážejí.
Filip Peloušek 04.09.2024
Není tajemstvím, že na Moody Moon Noize hrají prostory stejně významnou roli jako to, co se v nich odehrává. „Kdybych neměl fotky, nevěřil bych, že se to stalo.“ My taky.
Michal Berec 25.08.2024
Vystupujúc na zastávke Zitadelle berlínskeho U-Bahnu si všímam chlapíka, ktorý otvára fľašu piva o automat na lístky.