Jiří Akka Emaq | Články / Recenze | 20.03.2019
Kytara byla ve 20. století asi nejprotežovanějším nástrojem, jenž prošel složitou evolucí zvuků i tvarů. Na počátku století 21. se ale všechny styly, které ji používají, sešly u okraje jejích možností. Bluesmani, rockeři, pankáči i hráči jazzu a country společně před dvaceti lety přehlédli ceduli slepá ulice, a nyní stojí bezradně na konci cesty. Dál to nejde a vrátit se nelze.
Stojí mezi nimi i Steve Gunn. Vzpomíná na zlatá léta spolupráce s Kurtem Vilem & The Violators a přitom pevně drží svého Stratocastera. Neochvějně rozhodnut neustoupit ni krok před elektronickým šílenstvím, jež mu dekadentně kyne z bezedné propasti neznáma. Jako bájný Odysseus přivázán ke stěžni staromilství proplouvá zrádnými útesy aktuálního hudebního dění, napevno svázán tradicionalismem. Na své dřevěné loďce/kytaře míří domů do rodné Ithaky/Philadelphie. Vlajkou je mu píseň Vagabond. Asi největší hit aktuální nahrávky.
Tahle deska jsou prostě kytarové orgie. Největší předností je asi její nadčasovost. Klidně by ji mohl nadrnkat Bob Dylan v sedmdesátkách, Neil Young v osmdesátkách nebo Tom Petty v devadesátkách. A deska by zněla prakticky stejně. Je celá postavena na vybrnkávání, které Gunn cizeluje zdobnými kudrlinkami. Na novince oprašuje mýtus samotářského cestovatele, spíš než po dalších cestách a dalších dobrodružstvích ale ze všeho nejvíc touží spočinout a radovat se z drobných detailů usazeného života. V kontemplativní náladě se vyrovnává se smrtí otce a pomíjivostí světa.
Tak odjíždí poslední kovboj, sombréro vmáčklé do čela. Smekněme proto klobouky a zasalutujme mu za poslechu důstojného epitafu pro ladný dřevěný strunný nástroj, jenž tak dlouho těšil generace těch, co nás předešli. Nyní již ale za zvuků rekviem sentimentálně sjíždí do chladného hrobu zapomnění. Budiž mu země lehká.
Steve Gunn - The Unseen in Between (Matador, 2018)
web interpreta
Živě:
Please the Trees + Manon meurt + Steve Gunn (us)
24. 3. 2019 20:00
Divadlo Archa, Praha
fb událost
Foto © Victoria Stevens
Klára Šajtarová 23.07.2024
Mnozí si je automaticky asociují s písní Pixies, pro americkou hardcore-punkovou komunitu nabírají ale tato slova úplně jiný význam.
Matej Žofčín 06.07.2024
Ich štúdiové albumy síce nedosiahli u kritikov obrovského obdivu, to sa ale nedá povedať o ich živých vystúpeniach.
Jakub Veselý 29.06.2024
Debut Herbal Dentists prináša originálny zvuk a rozmanitosť, hrá sa s pocitmi a buduje temnú atmosféru.
Žofie Křížková 02.06.2024
The Smile se nejmenují po ničem, co by mělo pozitivní konotace. Naopak. Skupina je statementem vůči manipulativním, neupřímným úsměvům kolem nás.
Martin Zoul 20.05.2024
Klíčovým problémem se jeví být odfláklá konstrukce ústředního hrdiny, jehož duševní obzor shrnuje podtitul O čem sní stárnoucí bílí muži.
Klára Šajtarová 14.05.2024
Tvorba Doodseskader je jako palimpsest odhalující nové vrstvy s každým dalším poslechem. Tady se překračují hranice žánrů, tady uchvacují zdánlivě neslučitelné elementy.
Fí Poláchová 05.05.2024
Na předchozí nahrávce se snažili posluchače pobavit experimentováním s různými žánrovými prvky, kdežto u Saviors se vrátili k punkrockovým kořenům, hutným kytarovým riffům a intenzivním bicím.
Tereza Bartusková 30.04.2024
Z internetového blogu, zaměřeného na chicagskou hudební scénu, vytvořil jeho zakladatel Cole Bennett během jedné dekády Lyrical Lemonade, jak ho známe dnes.
3DDI3 27.04.2024
Zack Overkill je klasický noirový protagonista, který zahání depresi vzpomínkami na staré dobré časy a užíváním silných drog.
Viktor Hanačík 17.04.2024
Je to deska designovaná spíš pro klubové soundsystémy a podzemní parkety, ale obstojí i pro introspektivní poslech.