Články / Recenze

Tak odjíždí poslední kovboj (Steve Gunn)

Tak odjíždí poslední kovboj (Steve Gunn)

Jiří Akka Emaq | Články / Recenze | 20.03.2019

Kytara byla ve 20. století asi nejprotežovanějším nástrojem, jenž prošel složitou evolucí zvuků i tvarů. Na počátku století 21. se ale všechny styly, které ji používají, sešly u okraje jejích možností. Bluesmani, rockeři, pankáči i hráči jazzu a country společně před dvaceti lety přehlédli ceduli slepá ulice, a nyní stojí bezradně na konci cesty. Dál to nejde a vrátit se nelze.

Stojí mezi nimi i Steve Gunn. Vzpomíná na zlatá léta spolupráce s Kurtem Vilem & The Violators a přitom pevně drží svého Stratocastera. Neochvějně rozhodnut neustoupit ni krok před elektronickým šílenstvím, jež mu dekadentně kyne z bezedné propasti neznáma. Jako bájný Odysseus přivázán ke stěžni staromilství proplouvá zrádnými útesy aktuálního hudebního dění, napevno svázán tradicionalismem. Na své dřevěné loďce/kytaře míří domů do rodné Ithaky/Philadelphie. Vlajkou je mu píseň Vagabond. Asi největší hit aktuální nahrávky.

Tahle deska jsou prostě kytarové orgie. Největší předností je asi její nadčasovost. Klidně by ji mohl nadrnkat Bob Dylan v sedmdesátkách, Neil Young v osmdesátkách nebo Tom Petty v devadesátkách. A deska by zněla prakticky stejně. Je celá postavena na vybrnkávání, které Gunn cizeluje zdobnými kudrlinkami. Na novince oprašuje mýtus samotářského cestovatele, spíš než po dalších cestách a dalších dobrodružstvích ale ze všeho nejvíc touží spočinout a radovat se z drobných detailů usazeného života. V kontemplativní náladě se vyrovnává se smrtí otce a pomíjivostí světa.

Tak odjíždí poslední kovboj, sombréro vmáčklé do čela. Smekněme proto klobouky a zasalutujme mu za poslechu důstojného epitafu pro ladný dřevěný strunný nástroj, jenž tak dlouho těšil generace těch, co nás předešli. Nyní již ale za zvuků rekviem sentimentálně sjíždí do chladného hrobu zapomnění. Budiž mu země lehká.

Info

Steve Gunn - The Unseen in Between (Matador, 2018)
web interpreta

Živě:
Please the Trees + Manon meurt + Steve Gunn (us)
24. 3. 2019 20:00
Divadlo Archa, Praha
fb událost

Foto © Victoria Stevens

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Historky otců zakladatelů budou těžko hledat čtenáře (Neviditelné řemeslo)

Martin Šinkovský 14.04.2024

I když autoři textu opakovaně tvrdí, jak složitě se jejich práce vysvětluje a obhajuje, skutečností je, že základní pravidla a kompetence jsou jednoduché a logicky vyvoditelné.

Marko Damian a úpadok menom Skeeter

Matej Žofčín 09.04.2024

Od konceptu zdanlivo upustil, upustil aj od unikátného frázovania, ostali len spievavé refrény a téma lásky, ktorá je však omnoho plytkejšia ako na debute.

Kolekce rozmanitých emocí (Page Turners)

Tereza Bartusková 01.04.2024

Deska vypráví nejen o lásce, ale i o smutku nebo touze po nedosažitelném, vděčnosti, a především o minulosti, nad kterou čas od času lpíme všichni.

Dva svety (Eva Sajanová & Dominik Suchý)

Veronika Vagačová 29.03.2024

Dvaja interpreti známi zo svojich vlastných projektov v rámci alternatívnej scény sa nedávno spojili pri albume Decision Paralysis.

Hudba ze zapomenutých míst minulosti (Garlands)

Filip Peloušek 25.03.2024

Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.

Esence The Beatles (Milan Bátor)

Jiří V. Matýsek 10.03.2024

Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.

Dobro došli u bad trip (Nemeček)

Dan Sywala 19.02.2024

Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.

Aye, captain! (The Longest Johns)

Jiří V. Matýsek 16.02.2024

Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.

Zápas agresívnej klubovej estetiky s distingvovanosťou orchestrálneho zvuku (julek ploski)

Dušan Šuster 12.02.2024

Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.

Jednoduchá každodennost světa (Moře dní)

Veronika Tichá 25.01.2024

Deska je mixem nostalgických stesků i veselí v podobě melancholických balad, bedroom popových lovesongů nebo rychlejších kytarovek.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace