Články / Recenze

Tak odjíždí poslední kovboj (Steve Gunn)

Tak odjíždí poslední kovboj (Steve Gunn)

Jiří Akka Emaq | Články / Recenze | 20.03.2019

Kytara byla ve 20. století asi nejprotežovanějším nástrojem, jenž prošel složitou evolucí zvuků i tvarů. Na počátku století 21. se ale všechny styly, které ji používají, sešly u okraje jejích možností. Bluesmani, rockeři, pankáči i hráči jazzu a country společně před dvaceti lety přehlédli ceduli slepá ulice, a nyní stojí bezradně na konci cesty. Dál to nejde a vrátit se nelze.

Stojí mezi nimi i Steve Gunn. Vzpomíná na zlatá léta spolupráce s Kurtem Vilem & The Violators a přitom pevně drží svého Stratocastera. Neochvějně rozhodnut neustoupit ni krok před elektronickým šílenstvím, jež mu dekadentně kyne z bezedné propasti neznáma. Jako bájný Odysseus přivázán ke stěžni staromilství proplouvá zrádnými útesy aktuálního hudebního dění, napevno svázán tradicionalismem. Na své dřevěné loďce/kytaře míří domů do rodné Ithaky/Philadelphie. Vlajkou je mu píseň Vagabond. Asi největší hit aktuální nahrávky.

Tahle deska jsou prostě kytarové orgie. Největší předností je asi její nadčasovost. Klidně by ji mohl nadrnkat Bob Dylan v sedmdesátkách, Neil Young v osmdesátkách nebo Tom Petty v devadesátkách. A deska by zněla prakticky stejně. Je celá postavena na vybrnkávání, které Gunn cizeluje zdobnými kudrlinkami. Na novince oprašuje mýtus samotářského cestovatele, spíš než po dalších cestách a dalších dobrodružstvích ale ze všeho nejvíc touží spočinout a radovat se z drobných detailů usazeného života. V kontemplativní náladě se vyrovnává se smrtí otce a pomíjivostí světa.

Tak odjíždí poslední kovboj, sombréro vmáčklé do čela. Smekněme proto klobouky a zasalutujme mu za poslechu důstojného epitafu pro ladný dřevěný strunný nástroj, jenž tak dlouho těšil generace těch, co nás předešli. Nyní již ale za zvuků rekviem sentimentálně sjíždí do chladného hrobu zapomnění. Budiž mu země lehká.

Info

Steve Gunn - The Unseen in Between (Matador, 2018)
web interpreta

Živě:
Please the Trees + Manon meurt + Steve Gunn (us)
24. 3. 2019 20:00
Divadlo Archa, Praha
fb událost

Foto © Victoria Stevens

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Stát se člověkem (Muž, který spadl na Zemi)

Jiří V. Matýsek 23.07.2022

Knihu zpopularizoval film s Davidem Bowiem v hlavní roli natolik, až se jeho ikonická tvář dostala i na titul českého vydání. Těžko říct, jestli důvodně.

K.Flay rozjíždí divoký rock 'n' roll

Jiří Procházka 29.06.2022

Obecně jde spíše o mladistvou hudbu, která vlévá do žil trochu toho puberťáckýho vzdoru a mírného optimismu. Guilty pleasure do dnešní zjitřené doby.

„Love. Nick“ (This Much I Know to Be True)

Jiří Přivřel 19.06.2022

Jiný Nick Cave. Ale přeci nechceme, aby pořád trpěl...

Čekání na lepší časy (Balthazar)

Maria Pyatkina 15.06.2022

Z archivu magazínu Full Moon odemykáme recenzi posledního alba belgické skupiny Balthazar u příležitosti jejího vystoupení na pražském festivalu Metronome.

Terapie národů podle Jareda Diamonda

prof. Neutrino 11.06.2022

Po vydání mnoha provokativních bestsellerů jako Třetí Šimpanz nebo Svět, který skončil včera si ve své poslední knize vytknul za cíl srovnat nesrovnatelné. Vytvořil odvážnou tezi...

Pestrá paleta Alt-J

Veronika Jastrzembská 07.06.2022

Na nové desce The Dream navazují rozmanitostí a rozervaností napříč hudebními žánry, ovšem v jemnější a přístupnější formě.

Tolstoys sa obracia k potrebe nehy a rovnosti

Paulína Janičíková 21.05.2022

Naplnenie, ktoré prichádza po uvedomení si vlastnej osobnostnej esencie, je stelesnené v záverečnej skladbe a sprievodnom klipe Gentle...

Just a beautiful sound (Sasami)

Veronika Tichá 15.05.2022

Přestože jsou texty poměrně negativní, nevyzařuje z nich beznaděj, ale všechny emoce se dostávají ven a nebojí se být divoké, průbojné a drsné.

Návrat do budoucnosti (Theon Cross)

Michal Pařízek 08.05.2022

Theon Cross je členem Sons of Kemet nebo Seed Ensemble, v posledních letech shodně nominovaných na Mercury Prize, spolupracuje s Nubyí Garcia, Mosesem Boydem nebo rapperem Kanem.

Skromné rituály Dead Can Dance

Michal Pařízek 26.04.2022

Dionysus působí zcela jinak, aniž by Lisa Gerrard a Brendan Perry, jehož podivuhodné zájmy a potěšení jsou za nahrávkou cítit zejména, ztratili cokoli ze svého umu, stylu nebo elegance.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace