Vstupní prohlídka: Plum Dumplings

Brněnská skupina Plum Dumplings vydala na konci roku druhé album s názvem Jiný místo. To vznikalo ve spolupráci s producentem Tomášem Neuwerthem (Nierika, Kittchen, Zvíře jménem podzim, Kafka band) a výraznou změnou oproti minulé desce L'épitaphe des papillons je přechod z francouzštiny do češtiny. Tématem je ztrácení. Jaká další životní témata jsme z kapely dostali?

Co tě inspirovalo k hudebnímu stylu, který hraješ?

ADÉL: Příchod do Plum Dumplings a pak už jsem do toho jen střemhlav padala. Ale já se orientuji často přímo na zpěváky, takže Patti Smith nebo PJ Harvey na mě vliv měly. Pak to byl třeba Mano Solo a francouzský chanson jako takový.

MAJKL: Asi to bude směsice vlivů kapel, které mě formovaly na škole – Radiohead, Systém of a Down, Pearl Jam, Queens of the Stone Age, Foals.

TOM: Na počátku asi byla Surfer Rosa od Pixies nebo The Peel Sessions od PJ Harvey, hlavně ty starší songy, kde na baskytaru hraje Steve Vaughan, ale jelikož jsem do kapely přišel později, tak především zkoušky s Plum Dumplings.

VYKY: Nic moc konkrétního. Hromady různé hudby a zážitků a ze všeho ve mně ulpívá něco jinýho a podle toho asi nějak hraju, no.

Čím se bavíš/živíš vedle hudby?

A: Prej moc čtu, a to je údajně můj problém, řekl mi nedávno kamarád. K tomu překládám z francouzského a anglického jazyka, v mikro mezičasech píšu poezii a drnkám ji pak na kytaru. A na chleba mám díky tomu, že koordinuji jeden projekt v překladatelské agentuře.

M: Děti, fotbal.

T: Momentálně pěstuju borůvky.

V: Dělám manažera v IT firmě a ve volných chvílích (mimo rodinu/kapelu/hudbu) silniční cyklistiku.

Co je nejhoršího na hraní v kapele/hraní bez kapely?

A: Když je člověk v kapele, stává se s každým koncertem stěhovákem. Když je člověk bez ní, nemusí tušit, kolik potu to stojí. A pak vám pořadatel kysele řekne, že hrajete moc nahlas, a v tu chvíli si říkám, stát tam jen s počítačem a ztlumit volume by bylo děsně snadný, ale ten společný zážitek, vynaložená energie za to vždycky stojí. Je to až divný!

M: Stěhování nástrojů zpět do zkušebny v noci po koncertě.

T: V obou případech, když je na pódiu víc lidí než pod pódiem.

V: Hraju v kapele a nic špatnýho na tom nevidím. Nic kromě klasických problémů při dělání čehokoliv jinýho kolektivně.

Co bezpečně rozhodí tvoji pozornost?

A: Prázdný sál mě vykolejí dost. A pak mě taky rozhodí, když v zápalu hry naliju omylem Vykymu pivo do krabiček.

M: Krásně se vlnící žena v první řadě.

T: Cokoliv, co se vymyká běžné realitě. Jednou jsem prošvihl rande, protože jsem na Josefské uviděl odpadkový koš plný lega a začal si s ním hrát.

V: Asi nic.

Bez jakého jídla a pití by se neměla obejít žádná koncertní backstage?

A: Pivo se hodí vždycky. Když je něco k jídlu, je to milé, třeba v Garchu v Olomouci nám kdysi udělali hostinu z nakládaných hermelínů a slivovice, a ještě se omlouvali, že je to málo. Nebylo!

M: Pivo a gumoví medvídci!

T: Pivo řeší žízeň, hlad i pozvednutí morálky.

V: Když dostaneme alespoň pivo, je to fajn. Když je jídlo, tak jsem spíš v šoku, a tudíž si nic konkrétního nevymrčuju. Klasickej guláš/buřt vždycky potěší a zaplácne.

Za co utrácíš peníze/čas, co se týče hudby?

A: Utopila jsem kdysi dost peněz za hodiny zpěvu a utopila bych je znovu. Poslouchám hodně různorodé hudby a nechávám se inspirovat knihami, a když mě pak u toho něco napadne a začnu psát, čas plyne úplně jinou rychlostí.

M: Hlavně za činely.

T: Peníze nejčastěji utrácím za trsátka a čas ztrácím hledáním trsátek.

V: Kytarový efekty a poslední dobou mě baví analog synťáky, Abletony a blbiny okolo toho.

Jak bys charakterizoval současný svět ve třech větách?

A: Je strašně pohodlný a všichni ho sledujeme na obrazovkách mobilů. A proto je pokaždé o to lepší, když si ho naživo osaháme.

M: Stačí tři slova: uspěchaný, propojený, digitální.

T: Dělej si, co chceš. Hlavně nebuď sám sebou. Borůvky.

V: Svět se posral. Ale furt se v tom dá celkem fajn žít. Toť vše.