Články / Reporty

Zmrzlina, co se jí očima (Letní filmová škola)

Zmrzlina, co se jí očima (Letní filmová škola)

Aneta Kohoutová | Články / Reporty | 12.08.2020

Rozpálené srdce Slovácka svlažil noční déšť, ale i studená sprcha rozhořčených hlasů z online světa. Hashtag roušky a zodpovědnost.

Tahle online bitva o lidské zdraví byla před mým offline festivalovým modem skrytá, až do včerejší tiskové konference. „My tady přece nebudeme nikomu nasazovat roušky násilím. Když překročí počet diváků v sále stovku, vyskočí na plátno slide s jasným pokynem, roušky nasadit. To je dostatečné opatření, které je založené hlavně na sdílené toleranci a ohleduplnosti,“ řekla ředitelka festivalu Radana Korená. Její proslov je spontánní reakcí na jeden celkem zbytečně agresivní článek a různé diskuze poletující po sociálních sítích. A tak mě ještě dlouho po zhlédnutí posledního filmu zaměstnává googlování hejtů.

Dobrou noc a nasaďte si, vy víte co

Celkem příznačně jdu večer na film Dobrou noc a hodně štěstí. Ideální společník pro rozmýšlení o nesmyslném honu na viníky. Sice u něj několikrát zamhouřím oči, ale z toho viním pošetilou kombinaci slivovice a vína. Režijní počin George Clooneyho, je rekonstrukcí sporu komentátora zpravodajství stanice CBS Edwarda Murrowa se senátorem Josephem McCarthym. Ten stál v 50. letech v čele výboru, jenž vyšetřoval občany podezřelé ze spolupráce s komunisty. Zajímavá paralela k současné situaci, ve které hledáme problémy, tam kde nejsou, a v uměle vykonstruovaných procesech potápíme ty, kteří se i ve světle současných událostí rozhodli svoje aktivit nezatratit a nabídnout divákům alespoň malou doušku festivalové vláhy v už tak dost společensky vyprahlém létě. A tak místo toho, aby nás kultura spojovala, začíná nás rozdělovat.

Celé tohle palčivé téma má ale kořeny zapuštěné daleko hlouběji. Vládní nařízení udělala z kultury zbytečnou a naprosto postradatelnou věc. Něco, co můžeme a musíme obětovat v bitvě za naše zdraví. A pojďme to udělat raději preventivně. Vyjít ven, jít do práce a nakoupit, v pořádku. Vyjít ven a dívat se na film v kině, neuvěřitelná nezodpovědnost. Lehce rozvolněná smyčka se začíná s každým hlubším nádechem zase utahovat. Nenávidíme ve jménu bezpečnosti. Upozaďujeme kulturu, pro dobro nás všech. Naštěstí poskytuje letošní filmový výběr z hroznů Uherského Hradiště nespočet morálních metafor terapeutického charakteru.

Všechny barvy Pleasantville

Večeře každý den přesně v šest, knihy plné prázdných stránek a oddělené postele. Sex ani násilí totiž v tomhle světě neexistují a všichni s úsměvem plní svoji denní rutinu. Vítejte v Pleasantville, městečku zázraků a filmu, ve kterém mladý Tobey Maguire poctivě trénuje na svoje pozdější líbačky mezi kapkami deště a pavučinami. Pleasantville je americký sitcom z padesátých let a zároveň nejoblíbenější seriál teenagera Davida, který ho pokládá za svůj ideál dokonalosti. Při hádce se svoji sestrou Jennifer se jeho ideál zhmotní v realitu a díky prapodivnému televiznímu ovladači se oba sourozenci ocitají přímo uprostřed černobílého světa v roli hlavních postav Mary Sue a Buda. David hraje podle pravidel, ale Jennifer se rozhodne svým chování porušit všechny konvence konzervativního místa. Na svoji stranu postupně stáhne i většinu obyvatel a přesně nalajnovaná realita se pomalu mění v chaos. Každé postavě, jež překročí svůj vlastní stín, se místo uměle vystavěného černobílého světa začíná objevovat ten reálný, plný barev, ale i každodenních starostí. Nakonec hýří Pleasantville všemi odstíny lidskosti. Tenhle scénář se bohužel v současnosti odehrává spíš pozpátku, z reálného světa se barvy pomalu vytrácí. Sedíme v jeskyni, sledujeme stíny, pleteme si oheň se sluncem a věříme v iluzi bezpečí.

Stejně jako Wajdův Člověk z mramoru jsme se ocitli uprostřed situace, kterou nemůžeme úplně ovlivnit. Lze se s ní buď pasivně smířit, anebo s ní aktivně naložit. Letní filmová škola se rozhodla do toho risku jít. A i když všechno není jen zalité sluncem a bodrým slováckým spiritem, zbytečná kritika a ukazování prstem bere energii a nadšení nejen organizátorům, ale i divákům. Ti ji pak musí dočerpávat zpět z místních sklípků a divokých půlnočních projekcí. A to je dlouhodobě neudržitelná disciplína.

fotogalerie z festivalu najdete zde a tady

Info

Letní filmová škola
7.–12. 8. 2020, Uherské Hradiště

foto © Romana Kovacsova

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Monkey Week 2022: Kousek srdce

Michal Pařízek 28.11.2022

Jeho zvědavost je upřímná a nenucená, v tu chvíli ještě netuším, že podobně milých lidí potkám spoustu. Jsem tu sotva hodinu a už se chci stěhovat...

Bonobo a jeho zlatý rez

Matej Kráľ 28.11.2022

Bonobo vyrátal zlatý rez klubového a kapelového zvuku. Vzišla z toho skvelá párty.

Alternativa 2022: Nové pohledy, staré základy

Jan Starý 27.11.2022

Alternativa vyniká přehledem o kontinentální scéně a dokáže nabízet jiné pohledy na starší přístupy. Ještě víc než loni ale chyběli mladí hudebníci a elektronika.

Možno sa už neuvídime (Injury Reserve)

Jonáš Sudakov 26.11.2022

Zamyslenejšie a atmosferickejšie pasáže predchádzajúcich päťdesiatich minút nahradili moshpity a skandovanie. Dôstojná rozlúčka s Injury Reserve.

Citový vyděrač Nils Frahm

Lukáš Grygar 25.11.2022

Podezřelý: Frahm, Nils, ročník 1982, státní příslušnost německá, žánrová „contemporary classical“. Už máte dostatek indicií?

Stále svěží šumperské blues (Blues Alive 2022)

Jiří V. Matýsek 21.11.2022

Letošek jako by startoval novou éru, uvolnění po covidové pauze bylo znatelné. Pokud byl jubilejní ročník prodchnut obavami o budoucnost, vyprodáním letoška byly rozptýleny.

Le Guess Who? 2022 – To nejlepší

redakce 15.11.2022

Kromě denního zpravodajství nabízíme tradičně stručný výběr z nejlepších koncertů, podrobnější reportáž najdete v lednovém Full Moonu.

Tolik sebevědomí i pochybností zároveň (Sudan Archives)

Jakub Béreš 15.11.2022

Místo R&B zpěvačky vyzařující klid připomínala rockstar, ve svých manýrách ale nikdy neošidila samotný pěvecký výkon.

Show me your inner IKEA (Luki Essender, Galerie OFF/FORMAT)

Minka Dočkalová 15.11.2022

Víc pozornosti tentokrát strhávají návštěvníci než výstava. Musím se dívat na to, jak se lidé dívají. A přes to dívání zkoumám vystavená díla.

Hádanky z Utrechtu #3: Mít co říct

Michal Pařízek 13.11.2022

Může být nejlepším koncertem festivalu ten, ze kterého jste odešli? Snadno.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace