Články / Reporty

Zmrzlina, co se jí očima (Letní filmová škola)

Zmrzlina, co se jí očima (Letní filmová škola)

Aneta Kohoutová | Články / Reporty | 12.08.2020

Rozpálené srdce Slovácka svlažil noční déšť, ale i studená sprcha rozhořčených hlasů z online světa. Hashtag roušky a zodpovědnost.

Tahle online bitva o lidské zdraví byla před mým offline festivalovým modem skrytá, až do včerejší tiskové konference. „My tady přece nebudeme nikomu nasazovat roušky násilím. Když překročí počet diváků v sále stovku, vyskočí na plátno slide s jasným pokynem, roušky nasadit. To je dostatečné opatření, které je založené hlavně na sdílené toleranci a ohleduplnosti,“ řekla ředitelka festivalu Radana Korená. Její proslov je spontánní reakcí na jeden celkem zbytečně agresivní článek a různé diskuze poletující po sociálních sítích. A tak mě ještě dlouho po zhlédnutí posledního filmu zaměstnává googlování hejtů.

Dobrou noc a nasaďte si, vy víte co

Celkem příznačně jdu večer na film Dobrou noc a hodně štěstí. Ideální společník pro rozmýšlení o nesmyslném honu na viníky. Sice u něj několikrát zamhouřím oči, ale z toho viním pošetilou kombinaci slivovice a vína. Režijní počin George Clooneyho, je rekonstrukcí sporu komentátora zpravodajství stanice CBS Edwarda Murrowa se senátorem Josephem McCarthym. Ten stál v 50. letech v čele výboru, jenž vyšetřoval občany podezřelé ze spolupráce s komunisty. Zajímavá paralela k současné situaci, ve které hledáme problémy, tam kde nejsou, a v uměle vykonstruovaných procesech potápíme ty, kteří se i ve světle současných událostí rozhodli svoje aktivit nezatratit a nabídnout divákům alespoň malou doušku festivalové vláhy v už tak dost společensky vyprahlém létě. A tak místo toho, aby nás kultura spojovala, začíná nás rozdělovat.

Celé tohle palčivé téma má ale kořeny zapuštěné daleko hlouběji. Vládní nařízení udělala z kultury zbytečnou a naprosto postradatelnou věc. Něco, co můžeme a musíme obětovat v bitvě za naše zdraví. A pojďme to udělat raději preventivně. Vyjít ven, jít do práce a nakoupit, v pořádku. Vyjít ven a dívat se na film v kině, neuvěřitelná nezodpovědnost. Lehce rozvolněná smyčka se začíná s každým hlubším nádechem zase utahovat. Nenávidíme ve jménu bezpečnosti. Upozaďujeme kulturu, pro dobro nás všech. Naštěstí poskytuje letošní filmový výběr z hroznů Uherského Hradiště nespočet morálních metafor terapeutického charakteru.

Všechny barvy Pleasantville

Večeře každý den přesně v šest, knihy plné prázdných stránek a oddělené postele. Sex ani násilí totiž v tomhle světě neexistují a všichni s úsměvem plní svoji denní rutinu. Vítejte v Pleasantville, městečku zázraků a filmu, ve kterém mladý Tobey Maguire poctivě trénuje na svoje pozdější líbačky mezi kapkami deště a pavučinami. Pleasantville je americký sitcom z padesátých let a zároveň nejoblíbenější seriál teenagera Davida, který ho pokládá za svůj ideál dokonalosti. Při hádce se svoji sestrou Jennifer se jeho ideál zhmotní v realitu a díky prapodivnému televiznímu ovladači se oba sourozenci ocitají přímo uprostřed černobílého světa v roli hlavních postav Mary Sue a Buda. David hraje podle pravidel, ale Jennifer se rozhodne svým chování porušit všechny konvence konzervativního místa. Na svoji stranu postupně stáhne i většinu obyvatel a přesně nalajnovaná realita se pomalu mění v chaos. Každé postavě, jež překročí svůj vlastní stín, se místo uměle vystavěného černobílého světa začíná objevovat ten reálný, plný barev, ale i každodenních starostí. Nakonec hýří Pleasantville všemi odstíny lidskosti. Tenhle scénář se bohužel v současnosti odehrává spíš pozpátku, z reálného světa se barvy pomalu vytrácí. Sedíme v jeskyni, sledujeme stíny, pleteme si oheň se sluncem a věříme v iluzi bezpečí.

Stejně jako Wajdův Člověk z mramoru jsme se ocitli uprostřed situace, kterou nemůžeme úplně ovlivnit. Lze se s ní buď pasivně smířit, anebo s ní aktivně naložit. Letní filmová škola se rozhodla do toho risku jít. A i když všechno není jen zalité sluncem a bodrým slováckým spiritem, zbytečná kritika a ukazování prstem bere energii a nadšení nejen organizátorům, ale i divákům. Ti ji pak musí dočerpávat zpět z místních sklípků a divokých půlnočních projekcí. A to je dlouhodobě neudržitelná disciplína.

fotogalerie z festivalu najdete zde a tady

Info

Letní filmová škola
7.–12. 8. 2020, Uherské Hradiště

foto © Romana Kovacsova

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Urbex s hudbou (Pop Messe)

Veronika Jastrzembská 28.07.2021

Je jedna hodina odpoledne, ve vzduchu se líně povaluje závan léta, na obloze pálí polední sluce.

Rubáš nemá kapsy (Slavnost v houští)

Jiří Přivřel 27.07.2021

Houby sice nerostly, ale z lukovského houští s prázdnou nikdo neodešel.

Na Bojišti lítá pohoda (Obscene Extreme 2021)

Radka Bednarzová 19.07.2021

Freak festival, něco blití, naháčů a vůkolní přírody, a hlavně smrtící dávka hudby. Vděčně a s pokorou.

Fitko pod věží (Hotspot)

Veronika Mrázková 17.07.2021

Kde začít? Děsivou bouřkou, scénou v koksárenské baterii, králem diskoték nebo rovnou hlavní hvězdou Axelem Thesleffem? Ten večer měl všechno.

24 hodín (Pohoda on the Ground)

Richard Michalik 11.07.2021

Nevadí nám ani 37 stupňov a takmer žiadny tieň poskytujúci úkryt. Hlavné je, že sme na Pohode. Minulý pandemický rok niečo nemožné. Tentokrát možné len na 24 hodín.

Hradby Samoty: Prímajúci ostrov divnohudby

Lucia Banáková 05.07.2021

Desiaty ročník Hradieb Samoty pomaly, ale isto započal festivalovú sezónu.

Jiné hlasy, jiné (lázeňské) pokoje aneb Luhovaný Vincent

cyril kosak 01.07.2021

O létajících střechách, technických službách, lázeňském programu a Luhovaném Vincentovi, který nutí prožívat město jinak. Nově. O nejzajímavějších festivalu široko daleko.

Odhozené masky (Katarzia)

Michal Pařízek 25.06.2021

Katarzia křest svého Celibátu přesouvala na několikrát a bolestivě, nakonec ani ohledně finálního termínu nebylo nic jednoduché.

Pivo a zmrzlina aneb Krákor 2021

Adéla Polka 22.06.2021

Jestli je v celém okolí Brna úmorné vedro, tady je příjemný chládek, a když se člověk odpoledne zaposlouchá do potůčku, který střídmě teče za strany výčepu...

Nikdy to nikomu neřeknu: tandemová instalace v Galerii Průchod

Minka Dočkalová 01.05.2021

Autoři výstavy jsou partnery a v nově připravené výstavě se rozhodli zúročit svou zkušenost se závažnými zdravotními problémy v dětství.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace