Aneta Kohoutová | Články / Reporty | 12.08.2020
Rozpálené srdce Slovácka svlažil noční déšť, ale i studená sprcha rozhořčených hlasů z online světa. Hashtag roušky a zodpovědnost.
Tahle online bitva o lidské zdraví byla před mým offline festivalovým modem skrytá, až do včerejší tiskové konference. „My tady přece nebudeme nikomu nasazovat roušky násilím. Když překročí počet diváků v sále stovku, vyskočí na plátno slide s jasným pokynem, roušky nasadit. To je dostatečné opatření, které je založené hlavně na sdílené toleranci a ohleduplnosti,“ řekla ředitelka festivalu Radana Korená. Její proslov je spontánní reakcí na jeden celkem zbytečně agresivní článek a různé diskuze poletující po sociálních sítích. A tak mě ještě dlouho po zhlédnutí posledního filmu zaměstnává googlování hejtů.
Dobrou noc a nasaďte si, vy víte co
Celkem příznačně jdu večer na film Dobrou noc a hodně štěstí. Ideální společník pro rozmýšlení o nesmyslném honu na viníky. Sice u něj několikrát zamhouřím oči, ale z toho viním pošetilou kombinaci slivovice a vína. Režijní počin George Clooneyho, je rekonstrukcí sporu komentátora zpravodajství stanice CBS Edwarda Murrowa se senátorem Josephem McCarthym. Ten stál v 50. letech v čele výboru, jenž vyšetřoval občany podezřelé ze spolupráce s komunisty. Zajímavá paralela k současné situaci, ve které hledáme problémy, tam kde nejsou, a v uměle vykonstruovaných procesech potápíme ty, kteří se i ve světle současných událostí rozhodli svoje aktivit nezatratit a nabídnout divákům alespoň malou doušku festivalové vláhy v už tak dost společensky vyprahlém létě. A tak místo toho, aby nás kultura spojovala, začíná nás rozdělovat.
Celé tohle palčivé téma má ale kořeny zapuštěné daleko hlouběji. Vládní nařízení udělala z kultury zbytečnou a naprosto postradatelnou věc. Něco, co můžeme a musíme obětovat v bitvě za naše zdraví. A pojďme to udělat raději preventivně. Vyjít ven, jít do práce a nakoupit, v pořádku. Vyjít ven a dívat se na film v kině, neuvěřitelná nezodpovědnost. Lehce rozvolněná smyčka se začíná s každým hlubším nádechem zase utahovat. Nenávidíme ve jménu bezpečnosti. Upozaďujeme kulturu, pro dobro nás všech. Naštěstí poskytuje letošní filmový výběr z hroznů Uherského Hradiště nespočet morálních metafor terapeutického charakteru.
Všechny barvy Pleasantville
Večeře každý den přesně v šest, knihy plné prázdných stránek a oddělené postele. Sex ani násilí totiž v tomhle světě neexistují a všichni s úsměvem plní svoji denní rutinu. Vítejte v Pleasantville, městečku zázraků a filmu, ve kterém mladý Tobey Maguire poctivě trénuje na svoje pozdější líbačky mezi kapkami deště a pavučinami. Pleasantville je americký sitcom z padesátých let a zároveň nejoblíbenější seriál teenagera Davida, který ho pokládá za svůj ideál dokonalosti. Při hádce se svoji sestrou Jennifer se jeho ideál zhmotní v realitu a díky prapodivnému televiznímu ovladači se oba sourozenci ocitají přímo uprostřed černobílého světa v roli hlavních postav Mary Sue a Buda. David hraje podle pravidel, ale Jennifer se rozhodne svým chování porušit všechny konvence konzervativního místa. Na svoji stranu postupně stáhne i většinu obyvatel a přesně nalajnovaná realita se pomalu mění v chaos. Každé postavě, jež překročí svůj vlastní stín, se místo uměle vystavěného černobílého světa začíná objevovat ten reálný, plný barev, ale i každodenních starostí. Nakonec hýří Pleasantville všemi odstíny lidskosti. Tenhle scénář se bohužel v současnosti odehrává spíš pozpátku, z reálného světa se barvy pomalu vytrácí. Sedíme v jeskyni, sledujeme stíny, pleteme si oheň se sluncem a věříme v iluzi bezpečí.
Stejně jako Wajdův Člověk z mramoru jsme se ocitli uprostřed situace, kterou nemůžeme úplně ovlivnit. Lze se s ní buď pasivně smířit, anebo s ní aktivně naložit. Letní filmová škola se rozhodla do toho risku jít. A i když všechno není jen zalité sluncem a bodrým slováckým spiritem, zbytečná kritika a ukazování prstem bere energii a nadšení nejen organizátorům, ale i divákům. Ti ji pak musí dočerpávat zpět z místních sklípků a divokých půlnočních projekcí. A to je dlouhodobě neudržitelná disciplína.
Letní filmová škola
7.–12. 8. 2020, Uherské Hradiště
foto © Romana Kovacsova
Filip Peloušek 25.07.2024
Nejsem na Colours poprvé, ale za sedm let mé absence jsem zapomněl, jak monumentální areál je, a hlavně, kolik lidí se v něm pohybuje.
Ema Klubisová 24.07.2024
Po Bear Stone sme sa odviezli do Záhrebu, kde sme prespali u kamaráta, snažiac sa pozliepať štyri dni festivalových dojmov do jedného koherentného textu a fotogalérie.
Dantez, Michal Mikuláš 21.07.2024
Sobota s Jamesem Blakem coby hlavní hvězdou věští, že se letošní konec ročníku bude za poklidnějšího rozjímání...
Dantez, Michal Mikuláš 20.07.2024
Pátek, středobod festivalu, srovnávání stavů.
Dantez, Michal Mikuláš 19.07.2024
Štvrtok sa v poobedňajších hodinách rozbieha do maximálnych rozmerov. Vír festivalu už sťahuje všetko okolo seba.
Dantez, Michal Mikuláš 18.07.2024
Pozvolné propíjení jasných barev: krotkost hlasitosti kompenzují Morellovy dozvuky.
Timon Láska 17.07.2024
Tak intenzivní komunitní vibe jsem na žádném festivalu necítil. Soustřednost a jedinečnost vzájemného porozumění navíc sahá přes různé faktory.
Jakub Béreš, Dominik Polívka 16.07.2024
Strach o nejbližší střídá po návratu domů obavy o samotný festival. Pohoda je místem s jedinečnou reputací a bezpečným prostorem pro všechny, kterým není dobře ve vlastní zemi.
Václav Valtr 16.07.2024
Místní spolek Thonmi chová jaky, provozuje restauraci s exotickou kuchyní, buduje tibetský dům či asijskou poznávací stezku. Decentní festival coby vrchol sezóny.
Aneta Martínková 15.07.2024
Dramaturgie, prostor, ve kterém se festival odehrává, světla, ozvučení. Všechny podmínky jsou tu zkonstruované k tomu jít úplně na dřeň.