Dillon: Nestačí být jenom solidární

Německá zpěvačka s brazilskými kořeny Dominique Dillon de Byington alias Dillon není českému publiku neznámá, už jednou si získala smíchovskou MeetFactory a tam se taky vrací, aby představila třetí album Kind, které přineslo několik změn. Domovský elektronický label BPitch Control vyměnila za větší Pias, producentský tým obohatila o další členy a odvrátila se od předchozího potemnělého naladění. Kind znamená pozitivněji laděný pop, opět postavený na prolínání klavíru a elektroniky. Kind znamená nejbarvitější a nejlaskavější nahrávku z dílny Dillon, je o jejích pocitech a proměnách okolního světa. V rozhovoru jsme tato témata následovali.

Na obalech desek máš vždycky vlastní obličej, poprvé ale vypadá radostněji, jsou na něm i květiny.

Všechny moje obaly předznamenávají obsah. A Kind je zatím mé nejvřelejší album. Neřekla bych, že je přímo veselé, ale rozhodně je barevnější, už jenom kvůli těm kytkám.

Desku jsi pojmenovala Kind. Je laskavost něco, co postrádáš?

Laskavost ještě nikdy nebyla tak potřebná jako teď, hlavně kvůli všem hektickým procesům, které se dějí kolem i uvnitř nás samotných. Ať už se jedná o emocionální změny, politické nebo environmentální, pouze díky lásce a laskavosti se s nimi dokážeme vypořádat.

Takže tvá hudba by měla pomoci překonat těžké časy.

Má hudba dokumentuje můj vlastní život. Jestli se nacházíme v dobrých nebo špatných dnech, záleží na úhlu pohledu, nerada bych cokoliv hodnotila.

Na Kind taky poprvé zpíváš v němčině a angličtině.

Byla jsem vychována ve třech jazycích. V němčině, portugalštině a angličtině. Angličtina je jazyk, ve kterém píšu a přemýšlím, což ale neznamená, že bych v němčině nebo portugalštině nedokázala dokončit rozvitou větu. Skládat v portugalštině jsem si sama přála a je z toho celá skladba. V němčině jsem vždycky zazpívala jen pár vět a u toho jsem zůstala i teď, nikdy se do ničeho nenutím. Podstatný je obsah, nikoliv jazyk.

Dříve jsi vydávala u BPitch Control, teď jsi přešla k většímu vydavatelství.

Bylo na čase, abych se někam posunula. Cítila jsem se, jako bych se stěhovala od rodičů. Nestály za tím žádné nesváry, jenom potřeba změny. Taky jsem trochu aktualizovala svůj producentský tým a přizvala další dva producenty. Ve čtyřech jsme vytvořili ideální tým pro to, abychom nahráli hřejivou organickou desku, do které se vejdou mé postoje a hlas.

Pocházíš z Německa, ale pravidelně koncertuješ po celé Evropě. Je těžké prorazit?

Nejdůležitější je být trpělivý a laskavý, leda takhle se dá prorazit a zároveň být šťastný. A taky díky internetu je mnohem jednodušší s někým navázat kontakt o odjet zahrát koncert. Všechno je dnes mnohem rychlejší a dostupnější.

Hudební průmysl se za dobu, co jsi aktivní, změnil. Ovlivnilo tě to?

Všechno se vyvíjí a já nejsem člověk, který by se díval příliš do minulosti. Pro mě je důležitá jenom přítomnost a schopnost na ni adekvátně reagovat.

Když jsme se spolu bavili minulý rok na Pohodě, tak jsme probírali tvůj původ a jaké to je vyrůstat v cizí zemi. Teď by mě zajímalo, jaké to je žít v dnešním Německu?

I německá společnost se stále vyvíjí, stejně jako celý svět, a není pro mě jednoduché být v téhle době pozitivní, když vím, kolik lidí každý den trpí. Vidím, jak strach a frustrace mění lidi a činí je agresivnější a nenávistnější. Přesto je jediným řešením sjednotit se. Doma v Berlíně mám milující okruh přátel, který mi pomáhá překonávat všechny nesnáze a děsy, jež si v sobě nesu. Nejdůležitější je nenechat se jimi ovlivnit a zůstat otevřený a šířit lásku. Vím, že to zní otřepaně, ale máme snad jinou možnost?

Jaké problémy se řeší nejvíce?

Jako ostatní země i Německo má problém s rasismem, homofobií, transfobií nebo dopadem globálního oteplování. Já ale nejsem umělkyně, která by nahlas říkala věty typu: „Fuck AfD,“ jako to dělá například oblíbená rocková kapela Tocotronic. Já nedělám závěry, nechávám tato témata proklouznout do svého psaní. Spíše než bych vynášela politické soudy, raději nahlížím svět z různých úhlů a snažím se podat svou vlastní emocionální výpověď.

A co například hnutí Time’s Up nebo #MeToo, odrazily se v německé společnosti?

Internet nemá hranice, takže témata prosákla. Nejsem ale schopná říct, nakolik se projevila, jsem od velké časti společnosti odříznutá. Je fakt, že tam, kde jsou peníze a síla, je i tendence zneužívat je a je jedno, jestli jsme v Německu nebo kdokoliv jinde. V tomto případě nestačí být jenom solidární, je potřeba vzít na sebe zodpovědnost a uvědomit si, kde osobně stojíme. Jenom tak strach potlačíme.