Dreadzone: Zachytit náladu temných časů

Když roku 1993 kapela Dreadzone začínala, jednalo se o komorní počin dvou přátel - bubeníka Grega Robertse a multiinstrumentalisty Tima Brana. Brzy se přidali basák Leo Williams a klávesista Dan Donovan, záhy došlo i k vydání prvního alba 360°. Do hledáčku hudebních vydavatelství se dostali okamžitě a nebylo divu. Dub s ambientem, reggae, hip hopem, house i rock´n´rollem podpořený samply si snadno získal velký okruh nadšených příznivců.

S druhým albem Second Light už stáli na pódiu Glastonbury, v lednu 1996 dosáhli Dreadzone do žebříčku britské top 40 se singlem Little Britain. Mezi lety 1998 – 2001 byli Dreadzone v mírném útlumu a vzpamatovávali se z ukončení spolupráce s vlivným vydavatelstvím Virgin. Čas k načerpání sil i nových idejí trávili jako rezidenti Notting Hill Arts Club a získali také nového člena, MCho Spee, coby druhého vokalistu vedle Jamajčana Earla 16. Před pěti lety vyšlo výrazné album Eye on the Horizon, s melodičtějšími a propracovanějšími aranžemi. Po mnoha letech na scéně si Dreadzone troufli i na best of kompilaci s názvem The Good, the Bad and the Dread: The Best of Dreadzone, neznamenala však, že by to pánové zabalili. K dvacátému výročí si nadělili další studiovou desku, Escapades, začátkem tohoto roku si střihla šestice EP Fire in the Dark. Co dále? Greg Roberts.

Nejdříve pojďme trochu do historie. Píše se, že vaše vokalistky byly Melanie Blatt, Denise van Outen a Alison Goldfrapp, dnes krasavice s hvězdnými kariérami. Velmi dobrý výběr! Kde jste k nim přišli?

Melanie jsem poznal přes kamaráda, jen jsme ji využili v několika tracích na albu 360, než se stala slavnou s All Saints. Denise byla její kamarádka, nikdy s námi nezpívala – sorry, wikipedie! Alison Goldfrapp se k nám dostala přes management, dříve s námi vystupovala, hlavně na prvních koncertech, a nazpívala vokály v některých písních. Jeden track jsme s ní nahráli na The Good the Bad and the Dread.

Asi největší úspěch měla vaše píseň Little Britain, ve které jste použili sample věty z filmu Kdyby… z roku 1968. Má to jistou spojitost s Čechami, kameramanem filmu byl Miroslav Ondříček. Proč jste zvolili zrovna tento snímek a je nějaký jiný film, pro který byste rádi udělali soundtrack?

Jsem velký fanoušek tohohle filmu a vůbec tvorby Lindsayho Andersona a typicky britských filmů, je jeden z mých nejoblíbenějších. Ten dialog prostě dobře seděl k otázce v Little Britain. Rád bych napsal soundtrack k mnoha filmům, často soundtracky poslouchám a vytvořil jsem několik věcí, které by do filmu výborně zapadly, ale mnoho z těch, co mám rád, už skvělý soundtrack mají. Film z mého života by byl ten nejlepší.

Deska Escapades vznikala ve studiu Micka Jonese z The Clash, který si zahostoval v písni Too Late. Jak začala vaše spolupráce?

Všechno začalo tím, že jsme byli v kapele s názvem Big Audio Dynamite. Po turné roku 2011 jsme mohli natočit desku v jeho studiu a přesvědčili ho ke hraní a zpěvu v jednom kousku. Téma a význam písně mu byly blízké a okořenil ji těmi správnými ingrediencemi.

Nejnovějším počinem je EP Fire in the Dark.

Je to náš druhý single z Escapades, doplněný několika výbornými remixy – ruskými drum & bass velikány TeddyKillerz, členem naší kapely Bazilem a reggae mixem od King Dreada. Cítím, že je to nejsilnější píseň alba, reflektující některá šílenství současného světa - aniž by to bylo textově prvoplánové. Zachycuje náladu temných časů, ve kterých čelíme teroru.

Připravujete další studiovou desku?

Teď nemohu nic říct, ale začali jsme psát hodně věcí, takže budeme mít z čeho vybírat. Táhne mě to k vytvoření alba s mnohem zřetelnějšími jamajskými vlivy, než byly na minulých nahrávkách. Vracím se ke kořenům, ale stále si chci zachovat výjimečnost Dread. Je to nicméně v rané fázi.

V Čechách jste vystupovali mnohokrát - měli jste šanci seznámit se s českou kulturou?

Co se chuti týče, mým nejoblíbenějším jídlem z posledních let byla kachna se zelím a knedlíkem v Praze, tradiční české jídlo, které je jednoduše perfektní! Vždycky jsme si od vás odváželi výborné zážitky, je jich až příliš ke vzpomínání. Jedním z mých nejoblíbenějších míst je pražský Cross club, kde jsme zažili spoustu skvělých večírků, publikum bylo fantastické. Těšíme se na návrat do Čech!