Duše Amparo Sánchez

Megalomanství multikin poslalo do artového nebe nejeden biograf, využitelnost opuštěných sálů bývá prachbídná. Bývalé kino Pilotů mělo štěstí. Minimální kosmetické úpravy, přejmenování na klub Pilot, et voilà, vršovický hipster paradise získal letos další přírůstek do rodiny lokalit.

Hlavním zdrojem reklamy je sice stále šeptanda, pohled do programu ale naznačuje, že můžete Pilot směle zařadit do kulturního programu. Sociální sítě v tomto případě fungují jako požehnání, kdyby z facebookových hlubin nevyskočila pozvánka na koncert, koho by napadlo, že se v Čechách jen po několika měsících znovu objeví jedna z nejoblíbenějších španělských zpěvaček Amparo Sánchez. Po tisícovkách posluchačů během United Islands 2010 a letošních Colours of Ostrava mohlo být pro kapelu jen pár desítek příchozích možná mírným zklamáním, první klubové vystoupení ale dopadlo na výbornou.

Sánchez je hvězdou world music nejen ve své domovině, se svým bývalým projektem Amparanoia byla vyhledávanou španělskou interpretkou a média o ní hovoří jako o mužském protějšku Manu Chaa. Dnes třiačtyřicetiletá Granaďanka začínala před osmnácti lety na ulicích Madridu. Průvodcem po kubánských a karibských rytmech jí byl právě Manu a Amparo se ukázala být dobrou žačkou. Amparanoia vznikla roku 1996, rychle následovalo demo i první album El Poder de Machín. S železnou pravidelností od té doby Sánchez vydává každé dva až tři roky nové album. Cesta do Mexika vnesla do její tvorby jihoamerickou zemitost, nepokoje v domovině zase kořenily revoltou, punkem i rockem, osudným se jí stalo setkání s americkou tex-mex skupinou Calexico, s nimiž spolupracuje dodnes.

Amparanoia oficiálně ukončila činnost roku 2008 rozlučkovým turné, o dva roky později už vyšla první Sánchezina sólová nahrávka Tucson-Habana. Tento rok vydala prozatím nejintimnější desku Alma de Cantaora, která také z větší části zazněla právě v sobotu večer v Pilotu. Novinkami se hned odstartovalo, La flor de la palabra začala před pódium lákat sedící od stolků i návštěvníky od baru. Pětičlenná kapela přijela ve složení bicí, kontrabas, trumpeta, elektrická kytara a s květinou ve vlasech mezi mužským ansámblem samotná zpěvačka svírající španělku. Setlist byl příjemně poskládaný z novinek i starších věcí z předcházejícího alba jako Turista accidental, Corazon de la realidad, objevily se také En la noche, La fiesta a další z dávné minulosti Amparanoiy.

Hlasový rozsah nemá sice Sánchez extrémně široký a zůstává spíše v nižších polohách, do písní ale lehce dostává velkou procítěnost. Zdařilý hudebně kulturní mix od rumby po country udělal z kina tančírnu, topení navíc z neznámých důvodů jelo na plné obrátky, dojem letní noci byl téměř dokonalý. Až na zvuk. Trubka mnohdy trhala uši hlasitostí, jindy zase úplně vypadla, charisma Sánchez a jejího doprovodu vše vynahrazovalo, co druhou skladbu se ke zpěvu přidávali i příchozí, kdo nezpíval, alespoň stylově povzbuzoval „vamos!“. Role vokalistů se průběžně zhostili i hráči, kteří dostali ke konci vystoupení dost prostoru na sóla a vtípky. Téměř dvacet písní ukončila policejní hodina a střídající DJ měl nelehkou práci, protože i přes veškerou snahu okupovali lidé namísto parketu stolek s cédéčky, kde se rozběhla dlouhotrvající autogramiáda.

Název Alma de cantaora znamená v překladu duše zpěváka či zpěvačky. Amparo Sánchez patří k těm, kteří umí svou duši do hudby nenásilně vnést a zanechat tak nesmazatelný otisk v srdci fanoušků. Veskrze pozitivní a energická záležitost, která v den výsledku voleb potěšila dvojnásob.