Články / Reporty

Dvakrát tři na Contempulsu (Trio Catch, Poing)

Dvakrát tři na Contempulsu (Trio Catch, Poing)

Jan Starý | Články / Reporty | 03.12.2019

Druhý večer Contempulsu (o tom prvním čtěte zde) nabídl velmi zajímavý kontrast. Nejdříve vystoupilo mezinárodní, v Německu působící ženské Trio Catch v sestavě klavír – violoncello – klarinet, které provedlo trojici skladeb od současných evropských autorů. Po této expozici mainstreamu současné komponované hudby, pokud vůbec něco takového existuje, vystoupilo norské mužské trio Poing, které se pohybovalo mnohem více na okrajích – geograficky, příklony k nonartificiálním kontextům i nástrojově (saxofon, akordeon, kontrabas).

Večer otevřela kompozice Trio francouzského skladatele Georgese Aperghise, rychlý sled energických až frenetických frází v prostoru mezi klasickými formami a atonálním „chaosem“ radikálnější nové hudby. Místy se vyznění živostí a hravostí blížilo jazzu, respektive jazzu, který důsledně využívá vývoje posledních desetiletí. Ve světové premiéře zaznělo klidnější dílo IOI čili Interludium – Origin’s Ichor Jakuba Rataje, které díky pečlivé preparaci klavíru vyniklo méně tradičními témbry a celkově precizní prací se zvukem. Závěrečná půlhodinová skladba Sounds, Archeologies (2017) od Isabel Mundry pak jako by spojila Ratajův modernější zvuk a práci se zvukovými detaily s Aperghisovým členěním a zlomy. Skladatelská suverenita vynikala zvláště ve chvílích, kdy například pouze cello hrálo klasicky a zbývající nástroje produkovaly spíš plochy a ruchy nebo kdy klarinetistka odešla hrát do zákulisí.

Během celého bloku fascinovalo nejen to, jak precizně jsou hráčky sehrané, ale také jakési vágnější souznění mezi nimi, které se dá občas zachytit u jazzových nebo rockových kapel, které hrají dlouhé roky vlastní materiál. Komorní soubor nabízel pohled na nečekaně intimní, organickou tvář interpretace klasické hudby.

V případě Poingu fungovala souhra podobně. Norové otevřeli své vystoupení nenápadně krásnou, bezmála ambientní skladbou Vela svého krajana Martina Raneho Baucka, rychle ale přešli do expresivnějších poloh. Essential Extensions složená Majou S. K. Ratkje (pohybujeme se pořád v Norsku) vychází původně ze slavného Messiaenova Kvartetu pro konec času, jeho zoufalá síla dostala ale v podání Poingu hutnější, energičtější polohu. Od Ratkje zazněla také odvážnější, ale místy nesoustředěná kompozice Rondo – Bastard – Overture – Explosion, kde trio využívalo nejen desítky rozšířených technik, ale také kazetové diktafony se záznamy svých zkoušek, které doplňovaly další vrstvy i jistý humorný prvek. Pozoruhodná byla historie skladby: původně šlo o předehru k opeře, kterou inspiroval gnostický text z Nag Hammádí, podle něhož jsou samohlásky nebeské a souhlásky pozemské zvuky.

Jasným vrcholem večera byla suita ze skladby The Four Seasons dánského skladatele Benta Sørensena, vyjadřující pocit zmaru nad změnami a ztrátami normálního běhu ročních období. V ní byl naplno využit potenciál melancholického zvuku akordeonu, který beztak v průběhu večera upomínal na severský folk, k vytvoření dezolátní atmosféry prostupující všechna čtyři období. V kombinaci se sborovými i sólovými zpěvy hudebníků šlo o mimořádně emocionální zážitek, kde přístupnost nijak nesnižovala kvalitu. Závěrečná Sushiya 009 – inspirovaná nejen suši, ale také japonskou lidovou hudbou, animé a Beethovenovou Devátou symfonií – od japonské skladatelky Sačijo Curumi pak už byla jen zábavnou postmoderní hříčkou na závěr.

Bouřlivý potlesk si vysloužil ještě přídavek v podobě improvizace, která jen potvrdila virtuozitu tělesa – úžasně melodický kontrabas, famózní akordeon, saxofon, s nímž jako by hráč srostl. Vlastně podobně jako Trio Catch i Poing znovu potvrzovali, kolik potenciálu má ještě klasičtější tonalita a jak skvěle mohou fungovat přístupné melodie vedle nekonvenčních technik. Celý letošní Contempuls se koneckonců nesl v běžnému smrtelníkovi přátelštější rovině, aniž by to ovšem nějak zkompromitovalo závazek festivalu vozit skutečně současnou vážnou hudbu.

Info

Contempuls 10: Trio Catch (hu/ch/kr) + Poing (nor)
1. 12. 2019 Multifunkční sál DOX+, Praha

foto © Karel Šuster

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

V kuchyni pod stolem, v atomovém krytu Simony Blahutové

prof. Neutrino 07.07.2020

Průvodcem výstavy je figurka legendární multifunkční hračky - Igráčka, jež neodmyslitelně patřila k povinné výbavě socialistické mládeže.

Full Moon 10: Buď promotérkou VI

apx, Jiří Šurák 02.07.2020

"Když jsme s klukama ze Scrape Sound čekali v příletové hale na Swans, koupila jsem si u Kosty dvě kafe, aby se mi přestaly klepat kolena, a dělala jakože nic,"…

Ani ne tak třaskavá jako ironická směs Františka Skály

Adéla Polka 29.06.2020

Být náhodný kolemjdoucí, řeknu si, že pánové obstojně hrají staré vály od táboráků a že se tomu u mikrofonu daří s jistou dávkou sebeironie napodobovat Elvise.

Banksy v Praze aneb jak znásilnit uměleckého teroristu

Ondra Helar 24.06.2020

Ta chvíle, kdy jsem Banksyho viděl poprvé. Palestina, zaprášená silnice vedoucí východně od Betléma, před více jak deseti lety...

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.