FDK: Někomu stačí i zapnutá cirkulárka

Pamatujete? Psal se rok 2010 a vyšlo album Earthlinked, nálož postmetalu, za jakou by se nemuseli stydět ani Isis. Střih, devět let poté a kapela, která se poslední roky držela v ústraní, o sobě znovu dává vědět. Pozvolna, pro začátek musíme vzít zavděk jednorázovým koncertem na Žižkovské noci. Diskrétnost si udrželi i v krátkém rozhovoru, který ale přináší jednoznačně pozitivní zprávu: FDK jsou živi a zdrávi, a když budeme trpěliví, dočkáme se od nich dalšího potomka. Odpovídala skoro celá rodina.

Je to už devět let, co vyšla vaše poslední nahrávka, je to pět let, co jste naposledy koncertovali. Co jste celou tu dobu dělali?

Vanja: Rozhodli jsme se, že uděláme nové songy a natočíme album. Pak přišla nabídka na nový prostor, kde bychom si mohli udělat i malé studio, takže jsme naše úsilí směřovali tam. Spoustu dalšího času jsme věnovali rodinám a jiným projektům. Mezitím jsme začali po večerech dávat dohromady střípky nových nápadů, které jsme následně ve studiu rozebírali do morku kosti a několikrát předělávali. V současnosti už máme kostru budoucího LP, kterou se snažíme vlastními silami nahrát. Bohužel nemáme nikdo tolik času, kolik bychom si přáli, tak to prostě trvá. Ale jak rád říkám: všechno má svůj čas.

Nebojíte se, že ty nápady takzvaně přenosíte?

Vanja: Bojíme.

Babb: To už se asi i stalo. Tentokrát jsme se rozhodli, že si desku nahrajeme sami, což má hned několik nevýhod, třeba to, že nemáme žádný deadline. Taky jsme trochu laborovali, co a jak vlastně udělat.

Prokousali jsme se veškerými demáči, pokusy a nápady stokrát tam a zpět a udělali kostru nových věcí a nové demáče. Teď to ještě dobře nahrát a doprodukovat. Zkusili jsme si teď i nějaký nový věcí naživo a přijde mi, že to maká. Takže na výsledek nahrávání se těším.

Co po ty roky udržovalo kapelu při životě?

Vanja: Za mě to bylo přesvědčení, že od rozdělané práce se neutíká. Nic ani nikdo nás vlastně do ničeho netlačí. Zázemí máme a vlastním tempem se posouváme dál. I když chápu, že zvenku to tak nevypadá.

Babb: Kluci říkali, že si prej takhle líp najdu holku, když budu ten kluk z kapely. Tak jsem si říkal, že to přece nemůžeme zabalit, a kupoval jsem jim aspoň piva a cíga na zkoušky.

Ke koncertnímu návratu jste si vybrali Žižkovskou noc? Proč zrovna tu?

Babb: Prej budeme mít vstup zadarmo a dostaneme každej tři piva, to je super. A ještě je to v Žižkostele, kterej nechal postavit můj praděda, tak se tam aspoň podívám. Ale on to tak nějak moc návrat není, jenom vystrčíme růžky a pak zase zalezeme do ulity dodělávat v příslušném tempu desku.

Chybělo vám koncertování?

Cholda: Mně chybí živé hraní s FDK a abych koncertně nezakrněl, udělal jsem si společně s pár přáteli z venkova sekundární lo-fi death/black/všehocore/freejazz kapelu Brauncholda, se kterou momentálně ve studiu FDK točíme první album. Babb se pak živě prezentuje v deathmetalových Let Them Burn.

Babb: Já dělám poslední dobou pořád nějakej rámus a občas teda i zlobím, někdy dost.

Přéma: Mě hraní chybí a na koncerty se pokaždé těším!

Vanja: Klukům to asi trochu chybí. Já to zas tolik neprožívám, protože poměrně často vystupuju se svým elektronickým projektem, takže se vyřádím jinde.

Rozhodli jsme se teď nekoncertovat a makat ve studiu, protože s tím, jak je těžké se vůbec dohromady sejít, by byla nová deska asi až po dostavění pražského okruhu.

Máte pocit, že lidi, kteří FDK poslouchali před pěti lety, jsou na vaši hudbu pořád zvědaví? Nebojíte se, že vám zestárly fanynky?

Babb: Fanynky nestárnou, ty pouze zrajou! A jestli to bude posluchače zajímat, to fakt netuším. Ale každá hudba si najde svoje příznivce. Někomu stačí i zapnutá cirkulárka. Takže se nebojím, že to, co děláme, by nikoho nezajímalo. Děláme věci, které z nás jdou a které nás baví. Že bychom si řekli, hele, teď jede tohle, budeme to hrát, to se nestane.