Flashback: Firewater

„Budou tu hrát Firewater, mám všechny desky, jsou super, nezajdeme?“ – „Eeeh, pěkný název,“ pomyslela jsem si a vzápětí otázku zapomněla, ponořená do nějaké příjemné domácí činnosti typu mytí nádobí.

„Už se blíží ten koncert, neměli bysme koupit vstupenky?“ – „ No, třeba, když chceš jít, tak půjdeme.“ Odvětila jsem nepříliš nadšeně.

Když jsem o několik dní později dosti velkou náhodou zjistila, kdo ve Firewater hraje, sama jsem za pár minut utíkala pro lístky v domnění, že taková kapela už bude vyprodaná. A co mně to donutilo ke sprintu do předprodeje?

Musíme se vrátit do roku 2005, kdy jsem plnoletost oslavovala po celé léto na fesťácích a v nějaké nemožné kinderpunkové módní kreaci hopsala v podhorském kotli festivalu v Trutnově. Přijela jsem tenkrát kvůli Wailers, odjížděla zamilovaná do pakistánských bubeníků The Dhol Foundation. A bylo to právě jméno zakladatele TDF Johnnyho Kalsiho na plakátu Firewater, které mě probralo z letargie. Člen Transglobal Underground či Afro Celt Sound System byl zkrátka zárukou kvality.

Takže jsem sjela alba, omluvila se příteli za ignoranci a vyrazili jsme do Rock Café. Jo, byla jsem naivní. Vyprodáno? Leda ve snu. All star team pod taktovkou Toda A, který roku 2008 zavítal do Prahy, ve složení bubeník Jean-Marc Butty (PJ Harvey), kytarista Uri Kinrot (Balkan Beat Box, Boom Pam), trombonistka Reut Regev (Frank London Klezmer Allstars), basák Erik Sanko (Lounge Lizard) a zmiňovaný Kalsi, české publikum nezaujal. Pár desítek příchozích dorazilo spíše kvůli předskokanovi Vaškovi Havelkovi, z pódia to musel být více než tristní pohled. A samotná show? Geniální a nepopsatelná! Bollywood, balkán, klezmer, šanson, rock, punk a kdovíco ještě. Tančila jsem jako o život a zároveň mi bylo trapné, že dorazilo tak málo lidí. A myslela si, že je u nás vidím poprvé a naposledy.

Vy už samozřejmě víte, že Firewater na Českou republiku naštěstí nezanevřeli. O pět let později tak můžu konstatovat, že:

- jsou pro mě Firewater bezesporu jednou z nejlepších kapel na téhle planetě;

- jsem kvůli nim jela na otočku do Hradce, Plzně i Vídně, předstírajíc druhý den ráno ve škole či práci únavu z usilovného studia;

- za těch několik let se různými životními cestami přihodilo, že někteří z členů skupiny jsou moji velmi dobří kamarádi, a já jim děkuji za dny a noci, které jsme prokecali;

- jestli nedostanu desku Golden Hour s sebou do hrobu, abych jí mohla v nebi, pekle nebo kde to vlastně skončím, přehrávat, budu chodit odpovědného člověka strašit;

- mě nikdy nepřestane udivovat, jaký přehled (nejen) o české politice Tod A má;

- jsem nedávno ukradla z nejmenovaného místa v Praze plakát na úterní koncert, tak se dostavte v hojném počtu, ať nemám průšvih, že mařím propagaci.

Ano, toto je milostné vyznání kapele Firewater. Chtěla jsem ho poslat do Bravíčka, ale už prý nejsem jejich věková kategorie. Takže v úterý v Rock Café!