Flashback: IAMX

Člověk udělá pro sukni leckterou blbost a já si to v jednom z případů vyžral v den, kdy do města přijeli Dresden Dolls a – IAMX. Kabaret na dva různé způsoby, a protože jsem měl ze Sneaker Pimps vždycky spíš legraci, zajímal mě ten s klavírem a buřinkou. Jenomže. Liška chtěla vidět Chrise Cornera a já si řekl, proč vlastně ne. Přivezl čerstvé album The Alternative, kde úvodní dvojkombo President + titulní písnička je dodnes asi to nejlepší, co z Cornera vypadlo. Vyrazit na koncert, ze kterého nekouká husí kůže, ale kopřivka, je samozřejmě riziko, jenomže jsme se znali teprve krátce a to si člověk dává majzla na přešlapy.

Corner kandidoval na „prezidenta osamělých chlapců“, zatímco pod pódiem k němu kromě chlapců s rukama v kapsách vzhlížely ještě oční stíny dívek, pro které napsal nejen manifest The Negative Sex. Narodit se jako introvert ještě neznamená, že nechcete holkám pod sukni, a právě pro sukně dělal tenhle kandidát dekadence první poslední. Naživo svou introverzi prodával dokonale, s ozvěnou časů, kdy hvězdám nebylo vidět do kuchyně a člověk si mohl myslet, že takhle fungují od rána do večera. Pečlivě nastudovaná odcizenost interpreta (i mikrofonu se raději dotýkal v bílých rukavičkách) mi naneštěstí nešla dohromady s odcizeností publika, které v ní nebylo ani z poloviny tak sexy.

Jak už to na koncertech a nahlas chodí, syntezátory přitvrdily a rytmus patřičně duněl, ale když už někdo vytáhnul ty ruce z kapes, tak to bylo čistě proto, aby si cvaknul fotku do profilu tehdy ještě na MySpace. Jiná doba! Víc než dráždivou projekci si nakonec vybavím scénu po skončení koncertu, kdy všichni váhavě přešlapovali na místě, kouřili cigarety a nic si neříkali. Sice jsem povahou introvert jak z učebnice, ale v tu chvíli mě napadlo, že jsem si spletl klub. A s Liškou jsme se stejně rozešli.