Fullface: Filmový narkoman Vít Hradil

V současné době se podílí na tvorbě televizní adaptace knižních Kmenů, za sebou už má videa pro Vladimira 518, Oriona i kompletní PSH. S mladým (nejen) videoklipovým režisérem Víťou Hradilem o inspiracích, hip hopu, kulturní narkomanii, o novém videu pro Nylon Jail a celkově o věcech s kouskem duše.

Momentálně máš za sebou práci pro televizní verzi Kmenů. Můžeš to přiblížit?

Z jednotlivých dílů jsem vždy natáčel image video, zkrátka něco mezi trailerem a making of, dále klasické rozhovory s režiséry, dělal jsem taky kameru u dílu věnovanému subkultuře Cosplay a vlastně i webový trailer pro KmenyTV.

Dopátral jsem se naprosto brilantního neoficiálního spotu pro Letní filmovou školu v Uherském Hradišti, který podle tvých slov byl „s odporem neschválen“. Proč?

Překážkou myslím bylo, že jsme tím spotem nikterak nereprezentovali Letní filmovou školu tak, jak si sám klient představoval. S Jakubem Žídkem, s nímž jsem video natáčel a dával dohromady, jsme to celé chtěli podat jinak, než se od nás očividně očekávalo, byť nám nebyla zadaná žádná jasná představa. Nechali to zkrátka na nás. A když se na festivalu jely „céčkové“ horory i pornart a nejsledovanějším hostem byl Peter Greenaway, říkal jsem si, že by byla chyba nevyužít takových filmů a nálad a nepojmout festival jinak, než se všeobecně očekává. Každopádně ani jeden z těchto bodů se neujal a klient hotový spot odmítnul. Záběry z koncertů podle nich nefungovaly, použitá hudba byla hrůzná, celkové pojetí klipu prý strašné atp. Rád bych to rozpitval víc, ale věř mi, že to nemá smysl.

Jak vůbec začala spolupráce s Orionem, 518 a vlastně s kompletními PSH?

To byl takový ten den, kdy si řekneš, že ona ta příležitost asi sama nepřijde. Takže jdeš psát maily. Komu? Tak co třeba napsat do téhle firmy? A hele, tady je manažer z Kryštof, tady od Zrní, tady má zase Facebook Vladimir 518. Říkal jsem si, že se třeba někdo ozve. No a náhodou si zrovna 518 pustil mou videopozvánku pro Nylon Jail a moc ho zaujala. Následně vznikl klip pro Zkus chodit v mejch botách, který se ujal a chytil se taky znovu u Vladimira. Spolupráce se najednou začala prohlubovat a momentálně pokračuje, vyvíjí se krásným směrem.

Měl jsi ty sám někdy blízko k hiphopové subkultuře?

Právě že vůbec. Můj velmi dobrý kamarád za mnou pořád chodil s tím, ať si dám někdy PSH, ale já na to ve své době prostě nebyl, a přiznávám, že rapem jsem až opovrhoval. Což byla samozřejmě chyba a musím uznat, že dnes si na něm ujíždím. (smích)

Pro Oriona jsi spáchal videa Zkus chodit v mejch botách a Nauč Vorla lítat. S námětem přicházíš ty sám, nebo vzniká na základě společné kooperace?

Pokud jde o Oriona, náměty přišly tak nějak samy. Text k Botám si doslova říkal o melancholickou atmosféru, kterou mám navíc pracovně stejně nejraději. Orion nebyl vůbec proti, naopak mi vycházel ve všem vstříc. To samé v případě singlu Neuč Vorla lítat, kde jsem všem účastníkům dal prostor k tomu, abychom společně vytvořili tak trochu ne-rapové video, které v sobě paradoxně ukrývá zásadní rapové elementy.

Hutné video pro PSH k singlu Já to říkal svým způsobem navazuje na Nemám zájem. Jak bylo náročné posbírat dohromady zástupce řady subkultur a kámoše hlavních protagonistů? V tomhle ohledu je to vážně pěkně napráskané video.

Je! Ale na rovinu: když jsi 518, Orion a Mike T., něco takového vážně není problém. Účinkující jsou navíc všechno lidi, kteří se kolem toho tria běžně pohybují. Je ale krásné, že zmiňuješ zrovna klip k Nemám zájem. Přesně tenhle pocit jsem totiž měl, když jsem odcházel ze schůzky s Vladimirem, který mi nabídl, abych točil video k Já to říkal. Námět vymyslel samozřejmě on, já byl spíš takový nástroj k realizaci. Během natáčení to ale občas vypadalo, že tvoříme Nemám zájem 2 a něco málo i z Kmenů. Všechno to ale do sebe dokonale zapadá a já si to taky náramně užil.

Klip Zkus chodit v mejch botách zachycuje intimnější atmosféru nočního velkoměsta, o rušnější pražské prostředí se zase opírá video pro PSH nebo pro remake Planety Praha od V518. Kde nasáváš inspirace?

Já od dětství jedu filmy, klipy a hudbu. Vždycky jsem byl, jsem a pravděpodobně budu filmovým narkomanem. Inspirace jsou tím pádem zafixované v hlavě. Nebo je nasávám přímo na place, často se opírám o věci, které se pohybují volně kolem mě. Když je song pozitivnějšího rázu, nechávám na sebe působit veselejší elementy, a naopak. Jsem víc improvizační než konstruktivní člověk. Čerpám spíš z aktuálních pocitů a emocí, než abych někoho někam násilím tlačil. Lidi kolem mě nejsou herci, a dokud nebudu mít na stole pořádnou věc a před kamerou profesionály - a teď myslím opravdové herce, od kterých budu v danou chvíli vyžadovat danou emoci, gesto nebo něco takového -, budu trénovat, pilovat a pracovat právě s těmito pocity raději, než abych pustil do světa nějakou nesnesitelnou křeč.

Máš za sebou dřívější spolupráci s Nylon Jail nebo s No Distance Paradise. Neláká tě teď odkročit od rapu a spáchat video zase pro kytarovější formaci?

Pro Nylon Jail jsem konečně dokončil nové video. Asi nejvíc minimalistické, co jsem kdy udělal, taková temnější hipster záležitost. Natáčeli jsme v olomouckém klubu S-Cube a v podstatě jsme použili vše, co dům dal. Brzy to bude venku. Řešil jsem i klip s kapelou Zrní, ale na poslední chvíli se to odpískalo kvůli mé současné vytíženosti, což mě taky nehorázně mrzí.

Tvoříš pod hlavičkou vlastní společnosti Ghost Movie, kterou prezentuješ s dovětkem „nejen obraz a zvuk…“. Je to tak, že krom klasické audiovizuální zkušenosti nabízíš i nějaký na první pohled těžko postřehnutelný prožitek na víc? Jak ten název vznikl?

Upřímně? Ten slogan i název vymyslel můj dobrý přítel Petr Hroch. Je to psycholog (pozor, ne můj) a tohle je takový jeho koníček. Vždycky mi říkal, že v mých věcech je kousek duše, prý to tam cítí a já jsem za to samozřejmě rád. Nicméně název Soulmovie byl v té době už obsazený. (smích)

Zamával s tebou v poslední době nějaký film nebo seriál?

V poslední době toho se mnou moc nezamávalo, na druhou stranu se objevily velmi silné střípky, například film Locke. To, jaké napětí dokázali tvůrci a Tom Hardy rozehrát v jednom autě bez klasických záporáků na drátě, zaslouží velký obdiv. Zaujal mě i snímek Breathe In, ze seriálů pak jednoznačně True Detective, který podle mého nakopal prdel i spoustě kinofilmům. Ale kdybychom měli rozebírat jen tohle mistrovské dílo, jeden rozhovor by nestačil...

V minulosti to byl minimálně Jan „Scarf“ Zajíček, kdo se dal považovat za zásadní osobnost českého hudebního videoklipu. Význačné zářezy na tomhle poli má i Jakub Kohák. Jak vnímáš svoje postavení?

Scarf rozhodně, pamatuju si, jak jsme s kamarádem žrali každé jeho video. Dodnes se k jeho tvorbě rád vracím a rád si počkám na cokoli dalšího. Nicméně pokud jde o mé vlastní postavení, něco takového vůbec nevnímám. O nějakém postavení v mém případě nemůže být zatím vůbec řeč, jsem stále na začátku a musím makat, abych se posunul dál.

U videoklipů se prozatím chystáš setrvat?

Rozhodně, práce na nich mi tolik nesvazuje ruce a člověk může během natáčení být více sám sebou než třeba při práci pro nějakou firmu. Klipy dělám vážně nejraději. A dokud já sám sebe nepoplácám po zádech s vědomím, že se mi to povedlo na 100% bez ohledu na okolí, tohle pole určitě neopustím.

Máš teď něco roztočeného?

Momentálně se chystám natáčet videoklip ke skladbě Zlato v bahně od LA4 & DJ Wich (ft. Vladimir 518). Námět máme a myslím, že by to mohlo být fajn. Budoucnost je otevřená, na dohled je několik projektů, ale nerad bych to zakřikl. Každopádně už od dětství si pohrávám s myšlenkou natočit nezávislý film. To by byl splněný sen. Tak uvidíme…