Temná, krutě sarkastická a vtipná kolekce svébytných plakátů od řady českých i zahraničních výtvarníků a grafiků se v průběhu nového roku zjeví v několika městech po České republice.
V neděli 4. ledna 2015 v Galerii Obecního domu v Opavě končí výjimečná výstava Mene Mene Tekel Upharsin. Věnuje se svérázné vizuální identitě zavedené, dnes již pětileté hudební party Bounce! Bounce!. Temná, krutě sarkastická a vtipná kolekce svébytných plakátů od řady českých i zahraničních výtvarníků a grafiků se v průběhu nového roku zjeví v několika městech po České republice. Ideální příležitost zrekapitulovat si, co vás na téhle netradiční exhibici čeká a nemine.
„Specifický temný vizuální styl byl vždy pevnou a neoddělitelnou součástí všech hudebních aktivit spojených s Kayem Buriánkem, ať už se jednalo o obaly jednotlivých desek kapely Sunshine, plakáty na turné nebo trička,“ píše v úvodním slově bravurně provedeného katalogu kurátor výstavy Jan Kunze (jeho grafickou úpravu si vzala na starosti Eva Dokoupilová) a dále doplňuje, že „v širším kontextu nejde pouze o originální kolekci vizuálů, nýbrž také o přístup, kdy ke každé akci vzniká zcela původní ‚piece‛.“
Buriánek se přitom na výstavě rovněž představuje jako autor řady plakátových kusů, s nimiž je pevně spjatá grafická čistota, exponovaný titul akce s výraznou typografií a především důraz na jediný motiv, který obvykle nechává zdvojovat. „Když se tak na to dívám, dochází mi, že Karel je vážně dobrej grafik,“ pronáší na vernisáži výstavy česká výtvarnice a spoluzakladatelka A.M. 180 collective Anežka Hošková. Sama je ostatně na výstavě zastoupená plakátem, který by obstál mezi jejími regulérními obrazy. Vypovídá o tom detailně propracované písmo v názvech jednotlivých kapel, organičnost tvarů i různorodé gotické a secesní symboly, jež z černobílého plakátu činí živelný emotivní kus vyžadující vaší soustředěnost.
Za pravdu Anežce Hoškové v jejím výroku o „dobrém grafikovi“ dává vtipné použití veškerých okultních symbolů, již typických potemnělých figur s kapucemi i proměnlivé logo B!B!, které kličkuje mezi expresivně pokřivenými formami, geometricky přesnými říznými tvary i metalově košatými monumenty. „Fascinuje mě ten strašnej jemnocit pro detail a zároveň elementární mystika, odkazy na okultismus, rituály, věci, co přitahujou a jde z nich trochu strach, vzbuzujou úsměv, a zároveň budí alespoň částečnej respekt. A v kontextu s něčím zdánlivě nesourodým dostávají tyhle aspekty úplně jinej rozměr. Není to jenom pitomá fashion,“ říká přímo Buriánek v našem starším rozhovoru o vizuální komunikaci Sunshine i B!B! (k přečtení zde). Je to právě on, kdo skrze důraz na mystiku (melancholický záběr na zrcadlící se útesy, jež se táhnou doprostřed širého moře) i vtipnou nadsázku (gotický kostel z Lega) ustanovuje ústřední vizuální atributy B!B!.
Blackmetalové karaoke
Po zhlédnutí jeho plakátového výběru míříte rovnou do indonéské Yogyakarty. Právě odtud pochází street-artisté a milovníci blackmetalového karaoke Ican Harem a Ahmad Oka. Zatímco Harem umí udeřit správně přímočarou duchařskou fotomontáží ducha Ku-klux-klanu s hutně prorostlým metalovým logem B!B!, Oka, dle trefných Buriánkových slov, akcentuje až chorobně propracovaný detail. Vyžívá se v přesně vyobrazených lebkách tvořících převrácený kříž i ve skvostném okřídleném logu B!B! a jeho práce mají v sobě velkou porci hororové vznešenosti. Ten pravý horor do výstavy nicméně vnáší všestranná litevská výtvarnice Shaltmira. Její sugestivní výjev ze sadistického kabaretu s deformovanými těly patří mezi to nejdrsnější, co výstava a katalog nabízejí. Obdobná razance nechybí ani českému maskovanému výtvarníkovi s nickem HYDE, jehož plakáty, v nichž operuje s ničením a skrýváním vlastního profilu, mají sílu zpražit vás mírou syrovosti a přesně mířené hrubosti.
Víc hudby do galerií
Ať už se před vámi obrací kříže, z dáli vás pozorují tajemné osoby v kápích nebo se na vás „jen“ šklebí pochroumané lebky, společným prvkem ucelené estetiky B!B! jsou nejrůznější temné motivy, jejichž chladná serióznost je ovšem vždy zlomena a odlehčena v rámci zdravé nadsázky. Jednotlivými počiny cloumají temné spodní proudy a dokážou tak vzbudit vaše obavy, nicméně stejně tak ponechávají dostatek místa pro váš úsměv. Putovní výstava Mene Mene Tekel Upharsin s sebou přináší dva zásadní významy. Jednak široké veřejnosti představuje čerstvou várku čtrnácti stylově příbuzných i různorodých, českých i zahraničních výtvarníků a grafiků, v dalším plánu by ovšem mohla posloužit také jako odrazový můstek pro další obdobně laděné přehlídky. Prokazuje totiž, že galerijním prostorám mohou i u nás vládnout vizuály spjaté s hudebními produkcemi či hudbou jako takovou. Jakmile před vámi v galerii visí plakáty k B!B!, prchavý dojem z jednorázového použití se rozplývá. Hektičnost ulic je pryč, máte možnost zastavit čas a věnovat jim svou koncentraci. A nechat je stát se trvalejšími.
Tři osobní esa výstavy
Luka Reveur: Popkulturní trefy do černého, přesné zásahy do srdcí milovníků tetování a komiksů. Levitující slečna má v sobě ikoničnost a poezii, krvelačný kněz zapadá do nálady vymítače ďábla a zrnitý výjev s dvěma osobami v kápích na horizontu s futuristickým růžovým logem působí jako plakát ke stylovému bijáku od Refna. Jasným vítězem je tu ovšem černobílá nádhera, které dominuje metalová retro dívka (sestřička, školačka?). Silný jednoduchý motiv, padnoucí typografie a především hutná atmosféra v jediném krátkém okamžiku. Úsměv na tváři, ale také intenzivní mrazení v zádech. Pro autora tohoto článku nejsilnější moment výstavy. Mimochodem, grafik a ilustrátor Lukáš položil základní stavební kameny pro výtečnou značku Grey Days a rozhovor s ním o jeho progresivní tvorbě si můžete přečíst tady.
Dávid Kurňavka: Hravé a stylově pestré práce, smysl pro vystižení celé řady nenápadných symbolů, které kolem sebe víří jako na oběžné dráze, aby se následně srazily a zhmotnily ve svébytném celku. Jeho detaily prošpikovaný obraz s rohatým ďáblem nese rysy fyzicky těžké, a přitom snově nadlehčené vize z komiksového Sandmana a jeho kus s vykuchaným černokněžnickým kaprem zase patří mezi ty nejvtipnější momenty výstavy. Mimochodem, řeč je o absolventovi multimediálních studií Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně.
Daniel Kurz: Pestrobarevné gejzíry grotesknosti, morbidity a sarkasmu. Zábavný komiksový hnus a další z Best of B!B! s obsesí pro detail. Jeho obraz s obráceným křížem, hlavami Kaye & Tuzexe, vyhřeznutýma plazícíma se očima a bůhvíčím ještě je krystalickou esencí všeho, co k výrazu B!B! už neodmyslitelně patří. Mimochodem, jeho opus s rohatým faunem působí jako ironická odpověď na True Detective.
Popkultura ovlivňuje naše volby možná déle a intenzivněji, než jsme si ochotni připustit. Hrdinové obrazovek nám „nenápadně“ radí, jak se oblékat, co jíst, jakým práškem prát prádlo, jakým vozem jezdit a kam se vydat na dovolenou.
Každé její album představuje nejen umělecký posun, ale taky autentický záznam dospívání v jeho nejintimnější podobě. Komentovaná diskografie.
Ďábel nosí Pradu, Konkláve, Hunger Games nebo Spotlight. Ale také nadšenecká Žranice, kterou Stanley Tucci spolurežíroval a podílel se i na jejím scénáři, nebo povedená gastro komedie Julie a Julia, kde s velkou elegancí, vášní a náklonností k věci ztvárnil podporujícího manžela ikony amerických televizních kulinářských shows Julie Child.
Aktuální alba jsou plná zašlých sluncí, stejně jako bezprizorních nadějí, dojde na explicitní slovník ostrovních humoristů, i éterické zurčení, které je ve skutečnosti páráním tělesných útrob bez závislosti na genderu. Silný týden.
V kuchařkách navzdory rozšířeným představám nejde o recepty. Knihy o vaření jsou pořád především knihami — a za všeho nejvíc záleží, jestli dokážou vytvořit svébytné univerzum. Člověk si musí kuchařku obydlet, pochopit její vnitřní logiku, morálku, nechat se omámit vypravěčem, aby si z ní mohl něco odnést. Aby v něm vskutku zůstalo i něco z ingrediencí a postupů, na nichž to údajně celé stojí.
Radio fm, edice sváteční počas rýchlej jazdy. Říkal taky někdo okurková sezóna?