Články / Rozhovory

Guilty Echoes: hlásíme se k brněnské kytarové renesanci

Guilty Echoes: hlásíme se k brněnské kytarové renesanci

David Loch, Vojta Hněvkovský | Články / Rozhovory | 02.05.2018

Sérii rozhovorů finalistů talentové soutěže 1Band2Play 2018 uzavíráme během větrného nedělního odpoledne v Riegrových sadech. Petr a Honza. Osobní zpověď poloviny brněnských Guilty Echoes. Odložte Chvilku pro tebe. Začíná exkurze po čerstvých posilách kytarové alternativy.

Jak u vás vypadá tvůrčí proces? Kdo skládá?
HONZA: Teď se snažíme fungovat tak, že někdo přinese nějaký nápad se základní strukturou a všichni to dodělají. Ale zpočátku jsem chodil primárně já.

PETR: Honza vždycky přišel s nějakým nápadem, který se hrozně často opakoval. On si myslel, že je to něco jiného, ale místo „céčka“ hrál třeba znova „céčko“. Já se to poté snažil řešit různými beaty, které si nebyly zas tak podobný, abych Honzu donutil hrát jinak. Zpočátku byl hrozně nešťastný, že mu kapela kazí skladby, ale už si na to docela zvykl.

Takže žádné pnutí v kapele při skládání není?
PETR: Na to odpovím já, protože vím, co chceš říct…

HONZA: Tam žádné pnutí nebylo. (smích)

PETR: Jasně, kámo, jasně. My jsme teď dělali novej vál a Honza přišel s novým riffem a začal hrát tu jeho flow, ze které jsem ho musel dostat. Tak jsem řezal na cowbell. Hrozně ho to naštvalo, ale pak mi druhý den psal „Petře, ty vole, není to špatný. Asi z toho něco bude.“


Se ti to rozleželo přes noc?
HONZA: Já přemýšlím nad věcmi ve sprše. Proto máme docela velké účty za vodu. Ale k tomu cowbellu, ono se to celé hodně rytmicky předělalo. Na tom má zásluhu náš basák Radomír. Udělali jsme tam mezery podle jeho návrhů, takže ten cowbell víc vynikl. A vzniklo z toho úplně něco jiného. Příkladem je skladba Chloride z našeho EP. Ze začátku to znělo jako texaský song, ale pak jsme jednoho večera byli u mě doma a pustili si samply. Najednou je to jinej vál s jinými akordy.

Kde a jak vznikalo vaše EP Upset?
PETR: My se to EPčko snažili nahrát několikrát. Vždy to bylo takové bastlení. Jakože kamarádi kamarádů se nabízeli „Já k vám přijdu s mikrofonem a to bude dobrý.“ Ono to nikdy dobrý nebylo. První probíhalo ve zkušebně. Ale náš „inženýr“ nebyl schopný zapnout nahrávání, takže jsme spoustu materiálu nahrávali znova a znova. Pak jsme byli u Honzovýho kamaráda...

HONZA: Neříkej jméno, prosím tě.

PETR: Poté jsme byli u kamaráda našeho kytaristy a tam jsme si řekli, že máme celý den, klid a vše si nachystáme. Uděláme si to hezký. Tak jsme přijeli v devět ráno v neděli, v sedm večer se podařilo zapojit poslední drátek, abychom mohli začít nahrávat. Ale to už jsme byli dost unavení. Poté jsme zkusili ještě dvě zkušebny, kde jsme si to nahráli sami. A to už nebyl takový průser. Z toho shitu udělal Ondra Novotný poslouchatelnou věc. Mimo jiné míchal i poslední Acute Dose.

Když už zmiňuješ Acute Dose. Cítíte se být součástí nějaké scény?
HONZA: Ano, my to máme i v nějakém biu, které používáme na koncerty. Přesně „čtveřice hlasící se k současné brněnské kytarové renesanci“. Já s Lukášem, kytaristou Acute Dose, bydlím na bytě. Takže se potkáváme při snídani. A Brno je dost malé, takže není problém se potkávat s lidmi. Asi se snažíme být součástí téhle scény, která je pro nás přirozená, protože jde o naše přátele.

Nejste z toho unavení? Potkáváte se na podiu se stejnými typy kapel třeba. PETR: To není o tom, že je potkáváme na podiu, ale i pod ním. Je to trošku neustálá recyklace. Ti lidé na tebe nemají pochopitelně objektivní názor.

HONZA: Já nevím, jestli s tím dokážu souhlasit. V něčem má Petr pravdu. Byli jsme na koncertu David Invalid a první řada byli jen muzikanti z Brna. Na druhou stranu si hrozně vážím supportu, který nám tyto kapely dávají.

Existuje mezi lokálními kapelami konkurence nebo závist? Vedou známosti k hostování? Je pro kapelu na počátku existence vhodné „zaháčkovat se“ v rámci jedné scény? Poslouchejte celý rozhovor!

Info

Guilty Echoes Fb profil

Finále 1Band2Play
3. 5. 2018, 21:00
Praha, klub FAMU
fb událost

foto © Matěj Krč

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Nejlepší texty Full Moonu 2021. Daniel Prokop: České protestsongy omílají tisíckrát řečené věci

Aneta Martínková 17.01.2022

Daniel Prokop je oblíbený především proto, že nasvěcuje společné zájmy znesvářených společenských táborů. Nedávno jsem narazila na jeho deset let starý článek v magazínu Rock & Pop...

Nejlepší texty Full Moonu 2021. Čavalenky: Ludé ščá od smíchu

Jakub Šíma 17.01.2022

Nakonec vše klaplo a byla z toho více než hodina přátelského hovoru, který neustále prozařovala Čavalenkyho upřímnost stejně jako čistota jeho charakteru.

Kancelář Kreativní Evropa: Hlavní je konat

Jarmo Diehl 02.12.2021

Proč je v kultuře více žen, ale na vedoucích pozicích přibývá mužů? Nejen na tuto otázku jsme hledali odpovědi před online konferencí Moc žen a kultura.

Simon Reynolds: Zachycovat módu v pohybu

Karel Veselý 30.11.2021

Pokud jde o alternativní hudbu, těžko bychom v posledním čtvrtstoletí našli vlivnějšího publicistu, než je Simon Reynolds. Rozhovor.

Jacob Kirkegaard: Kremace, nebo rozklad, toť otázka

Václav Adam 09.11.2021

Dánský umělec Jacob Kirkegaard uvede dílo Opus Mors, zachycující v detailech zvuky, které člověk už sám běžně neuslyší, jelikož už je mrtvý... Rozhovor.

Vladivojna La Chia: V krizových situacích si nelibuju

Blanka Kůrková 09.10.2021

Zpěvačka, skladatelka, textařka a vystudovaná výtvarnice vydává páté sólové album, které pokřtí v Praze, Brně a Ostravě.

Jan Jílek (AČFK): Kino se taky vrátí

Jarmo Diehl 06.10.2021

Právě dnes má premiéru film Malířka a zloděj v distribuci Asociace českých filmových klubů. Rozhovor o filmových klubech, postcovidové situaci a víře v budoucnost.

Nela Klajbanová (LITR): Nechceme suplovat existující formáty

Jarmo Diehl 24.09.2021

Tradiční olomoucká událost nabízí to nejzajímavější ze světa nezávislé knižní tvorby a zaměřuje se na autorské a umělecké publikace a my se ptáme její šéfky.

Filip Kršiak (Elbe Dock): Ústí (do) Evropy

Viktor Palák 20.09.2021

Přijedou i Buchty, elita jódlování a tvůrci nejlepších domácích dokumentů. Rozhovor s ředitelem Filipem Kršiakem o cestě z velkoměsta do města – a do Evropy.

VickiKristinaBarcelona: Milujeme blešáky

Adéla Polka 17.09.2021

Skupina jako by se svým vzezřením přenášely při vystoupení do trochu jiné doby. Třicátá léta, New York, špinavé pajzly, vajgly a chlast. A Tom Waits.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace