Holy Motors: Proč to vlastně točíte?

Když vyrůstáte, všechny vaše pubertální vzory od Kerouaca až po Dawsona Leeryho vám říkají – Buď sám sebou! Nenechej si šahat na svoji osobnost! Nikdy jsem těmhle radám moc nerozuměl. Proč bych měl být sám sebou? Být každý den někdo jiný je přece mnohem větší zábava. Teď už vím, že v tom nejsem sám. Podobně to má hozeno i pan Oscar, hlavní hrdina filmu Holy Motors od Leose Caraxe. Ráno se probouzí jako velkopodnikatel, dopoledne je žebračkou, pak hercem v CGI studiu, otcem rodiny, vrahem i obětí, umírajícím starcem i milencem, a v noci se vrací domů jako nudný úředník. Jenže je taky možné, že s námi pan Oscar celý den hraje jen zvláštní hru. Pan Oscar vůbec nemusí existovat, a nebo je možná každým z nás.

Leos Carax se po třináctileté tvůrčí pauze vytasil se snímkem, který překračuje normy artových obskurností i hollywoodských hitů. Těm prvním se vysmívá a ty druhé stahuje z kůže. Holy Motors je film, který vypráví hlavně zase jen o filmu a smyslu jeho existence v době, kdy se mladí Kubrickové radši realizují v natáčení virálních klipů na YouTube.

Pan Oscar (ztvárněný v neuvěřitelné herecké kreaci Denise Lavanta) každodenně v bílé limuzíně plné masek a kostýmů vyráží na „schůzky“. Při nich se vždy mění v různé osoby a s dalšími zástupci své podivné profese pak sehrává strhující scény, jejichž skutečný smysl nám zůstává utajen. Jednotlivé epizody spolu vzájemně nesouvisí a nic se navíc neděje „doopravdy“. Oscar vypustí svůj poslední vzdech coby umírající strýc v náručí plačící neteře, po chvíli se s omluvou zvedne a oba zamíří za jinými rolemi. Oscar coby šílený skřet unáší krásnou Evu Mendes přes hřbitov Père-Lachaise a na každém náhrobku na nás pomrkává vytesaná webová adresa. Mezi dvěma příběhy se najednou objeví titulek „mezihra“ a Oscar vystřihne hudební vložku na akordeon.

Představení stále pokračuje i tam, kde zdánlivě schází diváci – jenže oni nemusí být v záběru, stojí přece i za kamerou. Holy Motors jsou metaforou dnešního světa prolezlého sledovacími systémy („Kamery jsou teď tak malé, že je ani nevidíme,“ stěžuje si Oscar), ve kterém nelze vypadnout z role. To, co dřív zažívali jen herci, teď musí snášet každý. Je to obraz doby kopií a simulací, ve které ztrácí smysl hranice mezi virtuálním a skutečným. Usínající limuzíny si ve ztemnělé garáží povídají, jak dnes lidé nemají zájem o opravdovou akci, skutečné stroje.

Čtvrtá stěna se hroutí a Oscar se nenápadně obrací přímo na publikum v kině. Tam se ostatně odehrává i úvodní snová scéna, ve které režisér Carax coby bloudící muž v pyžamu vchází do potemnělého kinosálu plného spících lidí. Uličkou mezi sedadly prochází velký černý pes a na mysl se hned začnou vkrádat asociace na Inland Empire nebo Mulholland Drive. Holy Motors je opravdu trochu lynchovský film. Carax vytahuje na povrch všechny nepříjemné podivnosti a napětí, které cítíte mimo záběr ve francouzských detektivkách i italské televizní estrádě. Do své ironické mozaiky vkládá tolik filmových referencí, že k jejich úplnému rozpoznání by bylo nejspíš potřeba strávit půl života ve videopůjčovně. Od záběrů z prvních filmových experimentů Étienna Mareyho z 19. století volně přechází až k počítačové animaci. „Podívejte, jak je dnes večer Paříž krásná,“ říká dojatá řidička Oscarovy limuzíny. V dalším pohledu čekáme rozzářenou Eiffelovku z romantického slaďáku, ale místo toho najednou uvidíme město v zeleném roztřeseném obraze nočního vidění. Trocha Southland Tales a trocha Cosmopolis, snad i kus Matrixu. La Ville-Lumière skrz oči bezpilotního letadla nad Pákistánem.

Holy Motors se zarývají přímo do středu současného společenského podvědomí. Žijeme v budoucnosti, která nám místo slíbených vznášedel a letů na Mars přinesla jen všudypřítomnou paranoiu a nutkání strhávat kolemjdoucím masky z tváří. Utíkáme proto do kina, abychom tam na chvíli našli iluzi smyslu a řádu. Jenže ničeho takového se při sledování Holy Motors nedočkáme. A že pořád nemáte tušení, o čem má ten film být? Věřte, že o moc líp na tom nebudete ani při odchodu z kina. „Proč to vlastně děláte?“ ptá se spolu s divákem i záhadný Oscarův zaměstnavatel. „Pro krásu samotného gesta,“ odpovídá Oscar a začíná se připravovat na další roli.