Články / Reporty

Hranice komplexnosti (Caroline Shaw + Attacca Quartet)

Hranice komplexnosti (Caroline Shaw + Attacca Quartet)

Jan Starý | Články / Reporty | 21.10.2021

Struny podzimu vozí celkem pravidelně (převážně americké) hvězdy přístupnějších poloh současné kompozice. Letos došla řada po Steveu Reichovi, Julii Wolfe nebo Michaelu Gordonovi na nejmladší držitelku Pulitzerovy ceny Caroline Shaw. Tu proslavila především Partita for 8 Voices napsaná na míru pěveckému souboru Roomful of Teeth, kde také sama působí, ale vedle skladeb postavených na hlase jakožto houslistka často píše také pro smyčce. Výběr z této polohy vydala na albu Orange se souborem Attaca Quartet, který je interpretoval i v Praze.

Nejsilnějším dojmem byl hluboký respekt. Shaw pro smyčcové kvarteto zkomponovala především pastiše klasicistních a romantických stylů, ve kterých jako by se ale vše vlnilo. Konvenčně melodické pasáže se překlápěly do rozšířených technik a atonálních fragmentů, přímočaré rytmy posouvaly a měnily. Na povrchu úhledné skladby vždy vykročily z předvídatelného rámce někam o kousek stranou. Newyorští hudebníci přitom své party zvládali s naprostou suverenitou, ať se po nich chtěla klasická nebo moderní virtuozita.

Podobně jako hráči proplouvaly i samotné skladby mezi nejrůznějšími idiomy a odkazy. Shaw si mohla dovolit „samplovat“ a variovat Haydna, inspirovat se truvéry ze 12. století, odkazovat na teorii fotografie Rolanda Barthese, čerpat v jediné skladbě z Gertrudy Stein, Roberta Burnse a Shakespeara, který nejspíš posloužil i jako podklad pro hudební odkazy na renesanci či přímo Johna Dowlanda, zpracovávat staré americké náboženské hymny nebo uvádět jako inspiraci skladby krásu pomeranče. Bylo to v něčem symptomatické pro jistý výsek newyorské hudby: ohromná erudice, žonglování žánry a koncepty, nenucené mísení starého a nového, „vysokého“ a „nízkého“ – a jistá prázdnota v důsledku nepřítomnosti identity a esence.

fotogalerii z koncertu najdete zde

Pod vší dokonalostí – instrumentální, z hlediska nazvučení i v podstatě minimalistických, ale úchvatných světel – zkrátka smyčcové skladby vyzněly formalisticky. Respekt není pocit, který by dokázal unést hudbu. Jako by šlo o postmoderní hříčky pro ty, kdo buď ocení komplexnost z hlediska hudební teorie, nebo chtějí spíš nového Mozarta než drobné krůčky k novým přístupům v době, kdy je vše dovoleno. Samozřejmě, Caroline Shaw je ve svém kontextu pop a není na místě od ní čekat obskurní experimenty. Zároveň ale vše, co jsem od ní po fantastické Partitě slyšel, byly variace na zdroje, což bych o její nejslavnější skladbě neřekl.

Naštěstí i tyto variace mohou být skutečně silné, jak se ukázalo ve druhé půlce večera, kdy se ke kvartetu připojila Shaw v roli zpěvačky. Její civilní, ale extrémně charismatický projev dal hudbě konečně emoce. Adaptace starých protestantských písní připomněly jak klasickou Idumeu, tak (překvapivě) irské balady a i díky textům vyzněly krásně. V nečetných pasážích, kdy zpěv gradoval z klidných poloh, naskakovala husí kůže. Šlo v podstatě o obyčejné písně – Attaca Quartet jen doplňoval ornamenty a Caroline Shaw toho do nich dokázala dostat mnohem víc než do komplexních kvartetů.

Info

Caroline Shaw + Attacca Quartet (us)
19. 10. 2021 DOX+, Praha

foto © se souhlasem Strun podzimu

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Člověk na rozcestí světla a temnoty (PAF Olomouc 2022)

Aneta Kohoutová, Šimon Macek 07.12.2022

Ty čtyři dny pod střechou Konviktu ve mně vyvolaly hluboký pocit mentální závratě. Stav, ve kterém se podpisu na smlouvě s ďáblem rovná náš tichý souhlas se stavem věcí současných.

Pod tíhou strun (Michael Gira & Kristof Hahn)

Jiří Procházka 07.12.2022

Swans mají rozpracovaný nový materiál, který začátkem roku vyšel ve strohých demoverzích na fundraisingovém albu Is There Really a Mind? Co z něj Gira zahrál?

Sohnovo krasosmutnění na domácím ledě

Jiří Přivřel 05.12.2022

Bouřlivě přijatý návrat ztraceného Syna.

Stop Putinovi a sláva Ukrajine (Dakhabrakha)

Ema Klubisová 03.12.2022

Svet nečakanej hudby, ktorý reflektuje základné elementy duše. Sú svieži, vizionárski a hraví.

Monkey Week 2022: Kousek srdce

Michal Pařízek 28.11.2022

Jeho zvědavost je upřímná a nenucená, v tu chvíli ještě netuším, že podobně milých lidí potkám spoustu. Jsem tu sotva hodinu a už se chci stěhovat...

Bonobo a jeho zlatý rez

Matej Kráľ 28.11.2022

Bonobo vyrátal zlatý rez klubového a kapelového zvuku. Vzišla z toho skvelá párty.

Alternativa 2022: Nové pohledy, staré základy

Jan Starý 27.11.2022

Alternativa vyniká přehledem o kontinentální scéně a dokáže nabízet jiné pohledy na starší přístupy. Ještě víc než loni ale chyběli mladí hudebníci a elektronika.

Možno sa už neuvídime (Injury Reserve)

Jonáš Sudakov 26.11.2022

Zamyslenejšie a atmosferickejšie pasáže predchádzajúcich päťdesiatich minút nahradili moshpity a skandovanie. Dôstojná rozlúčka s Injury Reserve.

Citový vyděrač Nils Frahm

Lukáš Grygar 25.11.2022

Podezřelý: Frahm, Nils, ročník 1982, státní příslušnost německá, žánrová „contemporary classical“. Už máte dostatek indicií?

Stále svěží šumperské blues (Blues Alive 2022)

Jiří V. Matýsek 21.11.2022

Letošek jako by startoval novou éru, uvolnění po covidové pauze bylo znatelné. Pokud byl jubilejní ročník prodchnut obavami o budoucnost, vyprodáním letoška byly rozptýleny.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace