Hudebníci nejsou herci - Russian Circles

„Ne, ty je nemiluješ dostatečně!“

Pravda. V rajónu postmetalu vládnou jiní a soundtracky neumím číst, dokud nezavřu oči, dokud vidím. Na miláčky se nesahá, sic mi pracky urazí. Čelist sbírám z podlahy, lapám po druhém dechu. Je tady dusno, ale taky potřeba vysekat ledovou plochu zamrzlého jezera rozteklých vzpomínek, vyplavat s vypětím sil, rozklepat paralýzu ledových ker okolo tepen a zhluboka se nakrmit prostorem. Zákaz vstupu metaforám by usnadnila slova, sloky a refrény, slogany, žalozpěvy nebo hrdlořezy šakalů. Zapomeňte na vzpomínky. Někdy je to snažší. Místa je plno a čas se blíží...

Ano, Russian Circles byli a jsou láska. Trio krásných chlapů si své místo hledalo a nacházelo dlouho, tady u nás je milujeme a oni se nestydí hrdě hlásat světu, kam odlétají z teplejších krajin. S poslední Memorial se vrátili hned dvakrát, o bratříčkovi se mluvilo déle, než bývá zdrávo. Dost možná za to mohlo vřelé přijetí chladného alba, snad se od početí několikrát potratilo, snad se přezrálý potomek bál vydat do světa. Oni vám neporadí, on taky ne. Tak co po mě chcete? Všichni jsme byli v Podniku a kdo ne, hledá vstup dodnes.

Čekáte fráze, jak až letos vyzráli, jak je deska nejlepší, emocionální, promakaná... Všechny jsou pravda. Do poslední desky jsem se neuměl zakousnout, aniž by mi pořezala ksicht a vylámala zuby, tenhle problém mám pořád. Teplé krve plná ústa spolknu, rozhoupaný žaludek naplním opatrností až po okraj a přešlapuju na místě. Nadechnu se zhluboka, zaschlé strupy nasekané od minula nechám zhojit už dlouhou předehrou. Za zavřenými víčky se rozhlížím rozkvetlým prostorem, tak tak odrážím útoky větru. Poddávám se nárazům, nebojím se pádu na rozechvělou hladinu zrcadlící všechnu tu krásu. Splývat s proudem mi tentokrát voní víc, než se hnát proti. Nechat se vést.

Vynechme tradiční ódu na produkci Kurta Balloua – tenhle zářez stejně víc vypovídá o jeho variabilnosti než o albu samém a tohle není článek o studiu GodCity. Od prvního poslechu je jasné, kdo olizuje známky. Poštovní rock, co víc hladí, než bolí, odpověď světu, co se hnul. Prolomit mlčení by Guidance jen uškodilo, poprvé tomu rozumím. Podle některých je hudba Russian Circles jako hudba k filmům. Hudebníci ale nejsou herci. Málokdo z nich umí nudli riffu nerozvařit tak, aby utáhla smyčku a nepraskla, a tihle kluci jsou v tom nejlepší. Schválně, kolikrát se namotáte.

Text vyšel v magazínu Full Moon #64.