Idiot, který ví, jak otočit kohoutkem (Wrekmeister Harmonies)

Chicagští (zdaleka nejen) (post)metalisté Wrekmeister Harmonies za sebou mají už celou řádku alb, spoluprací se členy Godspeed You! Black Emperor či The Body, jejich nedávné desky operovaly na teritoriu majestátních skladeb, do nichž přispívala plejáda hostů. Aktuálně vydaná deska The Alone Rush, s níž kapela zrovna křižuje Evropu, byla dobrou záminkou k rozhovoru nejen o samotě. Odpovídal mozek, srdce i duše kapely – J. R. Robinson, muž, který album složil tentokrát prakticky jen v duu s Esther Shaw. „Ne, neřekl bych, že jsem mizantrop. S těmi jsem se setkal nespočetněkrát a nemyslím si, že bych byl jedním z nich,“ říká autor jedné z nejpozoruhodnějších temných desek poslední doby.

Slyšela jsem, že jste vaše poslední album The Alone Rush skládali jen s Esther a to v určité izolaci na venkově. Jak to ovlivnilo výsledek, album samotné a váš vztah?

Odstřihnout se od denní rutiny, okolí, přátel, oddělit se od všeho, co je pro vás známé, bude mít zajímavý dopad na mnoho věcí. Nemyslím si, že by to chtělo zkusit zrovna hodně lidí. Myslím si, že náš vztah s Esther to ustál a ještě víc jej to stmelilo. Efekt, který to všechno mělo, je očividný ve výsledku naší práce. Ale to, co si z toho můžete odnést, závisí čistě na vaší perspektivě.

Minule jsi spolupracoval se členy Godspeed You! Black Emperor a píseň Descent Into Blindness z vašeho nového alba je může připomenout…

Spolupráce s nimi byla opravdu úžasným zážitkem. Byla to jedinečná záležitost a ohromná radost. Přirovnal bych to k setkání s cizincem, kterého si vezmete k sobě domů. Nemůžete ani doufat, že byste ten okamžik mohli zachytit, tak proč byste se tím vůbec zabývali.

S kým bys rád spolupracoval a ještě se nepoštěstilo?

Na první příčce bych asi uvedl Boredoms... Nebo Jima O'Rourka.

Co je hlavním poselstvím The Alone Rush? Já sama si tu desku pojím se samotou a izolací v poslední fázi našeho života…

Můžeš si to spojit s jakýmkoli sdělením. Je to na každém. Myslím si, že když to ve vás vzbudí jakýkoli silný pocit, odvedl jsem svou práci.

Je ona samota součástí našich životů? Ptám se, protože žijeme v hodně matoucí době, kdy závisíme na komunikaci na sociálních sítích a skrze tyto kanály i na vytváření umělé reality okolo nás.

Ano, hodně pracuji na tom, abych vytyčil zásady toho, jak fungují sociální média a nejsem si vůbec jistý, zda pracují v náš prospěch. Ve své podstatě se totiž rozpadají do dvou směrů: stádovosti a narcismu. A pravda tkví někde úplně jinde než v rovnoprávnosti. Je to matoucí, deprimující, a je opravdu těžké rozeznat a pochopit, co je ona „realita“, pokud se k ní primárně přistupuje optikou sociálních sítí. Je opravdu těžké naučit se cokoli o komkoli jiném, kdo se od vás odlišuje, protože už mezi námi nefunguje žádná úcta, které bychom naslouchali. Navíc algoritmy, které určují, co vidíte a jak utratíte váš příjem, vám to ani neumožní.

Na nové desce je hodně prostoru věnováno intimitě, je z ní cítit více folkový pocit a určitá mystická dimenze. Proč si myslíte, že tomu tak je?

Neřekl bych, že jsem cítil nějaký mystický dojem nebo že bych měl nějaké folkové sklony. Ale pokud je to tvůj dojem, jsem rád, že to tak máš... Nedokážu vysvětlit, proč poslední deska zní, jak zní. Je to jako otevírat kohoutek, někdy se vám dostane chladivý osvěžující nápoj a někdy prostě jen hnědá zrezlá voda. Nad procesem tvorby nemám opravdu žádnou kontrolu, jsem jen idiot, který ví, jak otočit kohoutkem.

Jsi znám svým otevřeným přístupem ke spoustě hudebních žánrů. Co posloucháš nyní?

Tento týden jsem hodně poslouchal Wu-Tang Klan.

Co tě teď nejvíce zaměstnává?

Jak přežít přítomný okamžik.

A z čeho máš největší strach?

Také z přítomného okamžiku.