Jak hluboko dokáže klesnout umělec: Kid Cudi

Pop-hiphopová dráha Kida Cudiho byla nastartována Kanyem Westem v roce 2008, kdy byl zapsán na jeho label GOOD music. Následný debut Man on the Moon: The End of Day byl kritikou označen za propadák a nebýt hitu Pursuit of Happiness, kde mu kryli záda MGMT a Ratatat, tak by se jeho retrospektivní pomalý hiphop nejspíš nikdy neprosadil. Reputaci si vylepšil druhým pokračováním měsíčního muže (2010). Na něm nechal vykvést svoji lásku k trávě a připravil místy osobitou psychedelickou desku, které bohužel chybělo jakékoliv vymezení a generační ukotvení. Příliš vlivů a masivní produkce se mlátily s niterními pochody umělce, a tak nakonec opustil domovský label.

Kid Cudi začal postupně ztrácet soudnost a každý další počin, včetně bočního rockového projektu WZRD, byl průser. Pomyslným posledním hřebíkem do rakve kariéry je prosincová novinka Speedin' Bullet 2 Heaven, když kladné kredity dostává jen za řemeslně kvalitní produkci. Všechno ostatní je definicí průšvihu a charakteristikou jedné z nejhorších desek roku.

Kid Cudi tady naplno povoluje uzdu své fantazie. Bez zábran i sebereflexe se vrhá do zdrogovaného vesmíru, kde místo planet naleznete špatně naladěné kytary, které podporují rozmlžené vnímaní obrysů. Animální pěvecký projev po chvíli přestane být pouze nezábavný a začne být silně otravný. Obzvláště v chraplavých momentech pronikne za hranici únosnosti a působí fyzickou bolest.

Na celé desce nenaleznete náznak něčeho originálního nebo příjemně překvapujícího. Všechny emoce vycházejí ze zuřivého projevu a tam také zůstávají - slepě víří kolem zpěváka místo toho, aby směřovaly k posluchačům, působí jako izolované zvíře, které se škube ve vlastní kleci. Kamenem úrazu je i destruktivní devadesátiminutová stopáž. Po osmnácti skladbách totiž přichází dalších osm demo nahrávek, které se marně snaží přesvědčit posluchače, že předešlý dlouhý výplach byl honosným uměním.

Je zarážející, jak hluboko dokáže klesnout umělec, který byl ještě před pár lety v centru dění a v tracích mu hostovali St. Vincent nebo Kendrick Lamar. Speedin' Bullet 2 Heaven je důkazem toho, že pouštět se do věcí na vlastní pěst bez střízlivého týmu si opravdu nemůže dovolit každý.