Jakub Jirásek, Matyáš Švejdík: Mělo to ducha letního táboru pro dospělý

S Jakubem Jiráskem (Cold Cold Nights) a Matyášem Švejdíkem (ex-Plusminusnula) jsme si povídali o útulném festivalu pro kamarády, který se proměnil ve vánoční besídku pro všechny. Co je Miro? O tom si můžeme přečíst níže anebo živě přesvědčit v klubu Fuchs2 za pár dní na akci nazvané Vánoční večírek Miro.

O festivalu jsme se dozvěděl šeptandou, žádná propagace neprobíhala, spíš naopak. Vypravili jsme se k vám s partou na kole, dorazili k chalupě za Prahou, kde se tancovalo okolo ohně. Poprvé jsem viděl Tamaru, kapelu, která tou dobou snad neměla ani vydanou skladbu. Měl jsem dojem, že jsem se ocitl doma, u kamarádů, ten den jen tak nezapomenu. Takový festival už dneska nevidím. Nechybí vám?

Jakub: Mně chybí tak, že na něj moc rád vzpomínám. Od tý doby ale vznikla spousta dalších malých nekomerčních akcí, takže bych řekl, že „na scéně“ po něm zas taková díra nezůstala.

Matyáš: Navíc jsme si řekli, že proběhne třikrát a nakonec to bylo pětkrát. Čím víc se věci opakují, tím se stávají běžnější a fádnější. Proto si myslím, že jsme skončili v nejlepším - ostatně poslední koncert Mira byla právě tebou zmíněná Tamara. Určitej stesk ale cítím.

Radio Wave označilo Miro za nejintimnější, a zároveň nejtajemnější hudební festival v Česku. Koho to napadlo a kdo ho dotáhl do podoby, která z něj udělala na pár let legendu?

Matyáš: U ohně tě napadne trošku „šílenej“ nápad a ten se postupně začne zhmotňovat a realizovat. Pamatuju si, že když byl první ročník, tak jsme s Jakubem byli vlastně sami hrozně překvapený, že se to fakt děje. Do podoby, kterou festival měl, jsme to táhli my dva a s námi spoustu dalších kamarádů, ať už měli kapelu nebo ne.

Jakub: To na tom bylo hezký, že se do toho zapojovalo fakt spousta lidí, který profesně dělaj něco uplně jinýho a s organizací koncertů nemaj nic moc společnýho. Místama to mělo ducha letního táboru pro dospělý. Já teda na tábory nikdy nejezdil, ale takhle nějak si představuju pospolitost, co tam lidi zažívaj a kvůli který na to pak celej život vzpomínaj.

Dnes už Miro pořádáte jako tradiční vánoční večírek, střídavě mezi Kasárnama a Fuchsem. Stačilo, nebo jste chtěli spojit síly s Prahou?

Jakub: Vánoční večírek je spíš způsob, jak udržet kontinuitu mezi zúčastněnýma kapelama. Není to Miro jako takový, ale hezký na tom je, že pod „značkou“ Miro je celkem jednoduchý se sejít a pozvat super kapely na jeden večer za podmínek, který třeba nejsou pro každou kapelu zvlášť optimální, ale všichni rádi nějaký kompromis udělají, protože vědí, že je to jednou za rok, takovej třídní sraz.

Při pohledu na proběhlé ročníky a seznam účinkujících bych řekl, že je tu jasná kamarádská linka a vlastně i „poetická”. Odráží se to i v tom, jak Miro sami představujete – připadám si, jako kdybych četl dopis od kamaráda z dětství. Jak byste „dramaturgii“ popsali vy?

Matyáš: Miro jsme založili taky z toho důvodu, abychom měli vůbec kde hrát. Plus jsme to brali jako platformu pro potkávání se s ostatníma nám sympatickejma kapelama. Do prvního ročníku jsme třeba kluky z Rolí vůbec neznali. A myslím, že tak to funguje furt. Svým způsobem je to taková seznamka.

Jakub: Byla to vždycky příležitost strávit s ostatníma kapelama nějakej čas na chatě, následující den si zahrát fotbal a tak vůbec. Myslim, že tam vznikla spousta přátelství a další spousta se jich tam prohloubila. V průběhu se ustálil model, že každý rok zahráli Plusminusnula, Cold Cold Nights a Role, což bylo i takový organizační jádro, a tři až čtyři nový kapely jsme přizvali.

Jak jste skládali letošní program? Mám za to, že dnes už Miro dělají primárně Cold Cold Nights a Tamara. Vybrané kapely budou lidi ze scény znát, přesto budu rád, když k některým z nich řeknete pár slov.

Matyáš: Program šel úplně mimo mě, těším se ale na všechno. Doporučil bych koncert Market, protože to bejvá vždycky totální pecka a zas tak často nehrajou.

Jakub: Já bych vypíchl Yashu96, což je můj spotify wrapped top artist roku 2023, současně z podobnýho důvodu producent našeho novýho EP. A druhý koncert, na který se moc těším, jsou Ida the Young, poslední dva roky jedno z nejvýraznějších jmen na scéně. Mně se od první chvíle moc líbí jejich projev, přijde mi charismatický, suverénní a nekompromisní, ale zároveň sympaticky přístupný a zranitelný.

Ohledně těch, co budou pouštět písničky k tanci, si tak jistý nejsem – představíte i ty?

Matyáš: Vždycky se snažíme, aby to byli taky kamarádi, který prostě hrajou svoje oblíbený písničky na vánočním večírku. Nakonec je jedno, jestli z iPodu nebo z desek.

A co že na letošním ročníku nevystupuješ ty sám nebo s kapelou, Matyáši?

Matyáš: Vzhledem k tomu, že naše kapela už neexistuje, tak bohužel nemám s čím vystupovat, ale třeba ještě něco vymyslím. Samozřejmě k tomu chovám určité aspekty stesku a vždycky mě to trošku mrzí, ale myslím, že nás jiný kapely více než dobře zastupujou.

Když se vás v jednom rozhovoru ptali, co to Miro je, odpověděli jste „festival, malej, zahradní slavnost“. Řekli byste to dneska jinak? A co vůbec „Miro" znamená?

Matyáš: Pojal bych to úplně stejně, Miro je prostě takový malý místečko v našich srdíčkách.

Jakub: A taky jediný tetování, který mám. Když se mě na něj někdo ptá, rád odpovídám, že je to můj kluk.