Jana Vébrová, Vít Kalvoda (Umbrella for Music Curators): Vyzdvihovat ty, co si to zaslouží

S PR managerkou projektu Janou Vébrovou a jeho autorem a manažerem Vítem Kalvodou jsme se pobavili o nové platformě Umbrella for Music Curators, která vznikla v Brně. Přináší unikátní hudební pořady, v nichž kurátoři představují sbírky nezávislé hudby doprovázené odborným komentářem.

Co je Umbrella for Music Curators? Uvádíte se jako „mezinárodní artové rádio, přehrávač, databáze, knihovna, umělecká sbírka”. Co si za tím ale všechno konkrétně můžeme představit?

Jana: UFMC je virtuální prostor, kam si můžeš chodit pro duchovní zážitky, jež tě promění i fyzicky. Je to taková zvuková knihovna, kde si pustíš podcasty z celého světa, které připravují naši fundovaní kurátoři, kteří zaručují kvalitu obsahu. Píši schválně zvuková, protože náplň často překračuje význam slova hudba. Nepoučený posluchač tam nalezne i témata velice experimentální, jež mohou posunout jeho hranice vnímání umění. Některé přetékají až do vědních oborů nehudebních. A co je nejkrásnější, tak škála možností, čemu se věnovat, se neustále rozšiřuje. V blízké době má například vzniknout i romský kanál – romáci z různých zemí budou mít na UFMC své rádio, se svými podcasty. UFMC propojuje. Je to taková mezinárodní mise hudební lásky.

Vít: Já bych dodal ještě jednoduše: online podpora hudebních komunit. Nebo podpora online hudebních komunit. Krom romáků, bude mít na UFMC svou vlastní „frekvenci” (vlákno) i projekt Grzegorze Karnase Voicingers, který vznikl v Polsku, ale spolupracuje s hudebními společenstvími v pobaltských zemích a v Asii. Zájem o svůj vlastní prostor, kde by mohli sdílet své pořady, projevili i Lotyši. Co je zásadní: námi vytvořené/produkované podcasty jinde než na UFMC neuslyšíte. Už teď je jich kolem stovky.

Vaše pojetí je nám blízké, když čtu, že platforma nenabízí „jako ostatní streamy na základě podobnosti, ale schválně posluchače provokuje k bdělosti: není žánrově ohraničená, zastupuje experimentální hudební scénu od field recording přes jazz, soudobou hudbu až k noisu”. A jakkoliv se mi ta myšlenka líbí, tyhle představy se většinou míjí s většinou a nedokážou si získat dost pozornosti, časem zanikají. Je dost fanoušků, které to zajímá? Počítám, že i proto jedete v angličtině…

Vít: Děkuju za krásný termín „míjet se s většinou”. To bychom mohli dát jako claim projektu! Většinoví hudebníci už své platformy mají a umí na nich jako jediní snad i něco vydělat. My jsme tu pro nevětšinové, kteří zato mívají komunity nadnárodní – a to je právě to, co chceme podporovat a co dává projektu šanci. Kdyby byl jen pro české publikum, měl bys pravdu, že tímhle těžko získáme dostatek pozornosti, protože ten náš malej českej rybníček poskytuje prostě tvůrcům náročnějších a opravdu originálních obsahů příliš málo prostoru a malé publikum. Takže i proto jedeme v angličtině… ale taky proto, že asi tak 70 % našeho obsahu vytvářejí tvůrci, kteří česky neumí. Naše organizace sice sídlí v Brně, ale to pro nadnárodní technologicko-umělecký projekt není nevýhoda. Nejvíce posluchačů máme momentálně sice ve východní Evropě, ale dominuje Ukrajina – neptejte se mě proč, mohu se jen dohadovat –, pak teprve ČR, dále Lotyšsko, Bělorusko a Rumunsko.

Jana: Musíme vytrvat. V současné informační záplavě si člověk cestu k tomu, co opravdu chce přijímat, musí občas klestit. A tak je tomu i naopak, ze směru toho, kdo něco nabízí. Naším velkým benefitem je pestrá, mezinárodní skupina kurátorů s velkými zkušenostmi a rozličnou sítí kontaktů, záměrů, profesí, od kterých se odráží a na nichž staví témata pořadů. A potom, tak jak já to vnímám ze své pozice PR, i něco takového, co smrdí strašnou frází, ale doopravdy to platí: osobní přístup. Známe se nebo se poznáváme, naše okruhy se propojují, spolupráce se rozvíjí a pokračuje i na jiných rovinách. Ta vztahová rovina je pro mě v UFMC hodně důležitá.

Jací kurátoři s vámi spolupracují? Pro mě je silným jménem, které je s vámi od začátku spojené, Tomáš Vtípil, ale ten tedy tuším není kurátorem, taky nevím, jak může jeho značka rezonovat u zahraničního publika?

Jana: Tomáš se stará o zvukovou kvalitu pořadů a taky nám složil znělky k jednotlivým podcastovým sériím, protože máme několik seriálů, do kterých naši kurátoři přispívají. Tuto koncepci vytvořil náš metakurátor Ladislav Železný. Dalšími spolupracovníky, kurátory, jsou polský zpěvák, producent, polyglot Grzegorz Karnas, který má kontakty nejen v Evropě, ale i v Asii, takže pro nás připravil pořady například o jazzu v Bangladéši. Polsko-holandská umělkyně Martyna van Nieuwland, lotyšská zpěvačka Evilena Protektor, bývalí studenti nebo pedagogové haagské Sonology jako Justin Bennet, Martin Hurych, Margherita Brillada, v Čechách usazená zvuková umělkyně a pedagožka portugalského původu Sara Pinheiro, muzikantka a hudební publicistka Eliška Vidomus, slovenský skladatel, hudebník a pedagog Julo Fujak, italský perkusionista Elia Moretti, audiovizuální umělec a pedagog Miloš Vojtěchovský, architekt, hudebník a básník Ivan Palacký, šéfredaktor HIS.voice Petr Ferenc a mnoho dalších.

Vít: Já jen dodám, že Tomáš Vtípil zdaleka nehlídá jen kvalitu pořadů, Tomáš je prostě hlava otevřená, svým způsobem génius, který umí ve správný moment pootočit úhel pohledu a přístup k věcem a posunout je tak na vyšší úroveň. Je od počátků Rádia Ponava parťákem, který nám pomohl řešit studio, spolutvůrcem vize toho, čím se může stát UFMC v budoucnosti, kam posouvat náš software a tak dále. To, že v projektové každodennosti nastavuje, hlídá a opravuje zvukovou kvalitu, tam kde to jde, protože někteří kurátoři prostě nejsou technicky zdatní, je samozřejmě taky důležité. Na projektu, který opatrně a skromně prezentujeme, protože ještě zbývá spousta technologické práce, abychom se přiblížili dokonalosti, dosud spolupracovalo 42 (náhoda? nemyslím si!) kurátorů z cca 16 zemí, Tomáše, který je zde zatím „jen” zvukařem a géniem, nepočítaje. Tito lidé obvykle nejsou u nás nijak slavní, ale kurátor, ať už hudební nebo výtvarný, je člověk, který proslavuje jiné, spíše nežli sám sebe, a to takové, kteří si to zaslouží.

Věříme, že propagace projektu se v budoucnu chytí sami tvůrci a producenti, kterým smluvně garantujeme 80 % posluchačských poplatků. To je ca 10–16krát více, než dostanou na jiných platformách, a to už jsou lidi zvučných jmen. Zatím ale stále ladíme uživatelské rozhraní, aby opravdu bylo čím se chlubit a aby posluchači platili rádi.

Když jste oznamovali svůj vstup do matrixu, uváděli jste, že na UFMC spolupracuje brněnské Ponava.Radio se slovenským labelem Hevhetia Records, Královskou konzervatoří v Haagu a s polským mezinárodním projektem Voicingers. Já jsem vás registroval přes aktivity národní kanceláře Kreativní Evropa, asi vývoj?

Vít: Místní Kancelář Kreativní Evropa stojí u samotného počátku projektu, veliké díky patří především Magdaleně Müllerové, bez které by tento projekt nebyl. Magdalena a celá KKE nás nasměrovaly k tvarování projektu do podoby, která bude mít celoevropský přesah a šanci na podporu z Bruselu, a díky nim se podařilo projekt smysluplně formulovat, transponovat naše myšlenky a zasadit je do evropského rámce, a tak získat potřebnou podporu. Nezbytný mezinárodní aspekt projektu, vyplývající, jak jsi správně pochytil, i z okrajovosti žánrů, je v tomto případě výhodou, a to jak pro hudbu samotnou, kdy dochází ke vzájemné inspiraci a rozšiřování obzorů, tak pro možnost získání evropského financování.

To ale samozřejmě není nijak v rozporu s dříve uvedenými partnery – Ponava.Radio je hlavním organizátorem projektu a správcem software a Královská konzervatoř, jmenovitě Sonology, Voicingers a Hevhetia jsou zásadními partnery, kteří přinášejí různorodý a hodnotný obsah a díky kterým vzniká mezinárodní komunita.

UFMC vznikla bezmála před rokem. Naplnily se vaše představy, jdete cestou, jakou jste chtěli? Co se nepovedlo?

Jana: Není to snadná cesta, protože naši programátoři museli vyvinout a stále zdokonalují náš systém, přehrávač. Nevyužili jsme žádnou stávající škatuli, platformu, ale vytvořili úplně nový organismus. S čímž souvisí, že občas se takové soukolí ve své evoluci zadrhne. Nicméně jsme natolik pružní a nadšení, že ihned pracujeme na zlepšeních. Je to trošku domácí laboratoř: na co mají Spotify a podobní několik tisíc programátorů, na to my máme lidi dva. A díky tomuto projektu se naučil být zdatným programátorem i Vítek. Takže pokud coby hlava a srdce UFMC a dalších kulturních aktivit vyhoří v umění, dá se jistě rád na IT.

Vít: Raději vyhořet uměním, než se nechat zaplavit v IT! Ano, jsme tak trochu v situaci, kdy stavíme kolo, na kterém už současně jezdíme. Na starém kole (ponava.radio) už jsme se naučili jezdit, teď se učíme na novém, ze kterého občas něco upadne. Ušil jsem na sebe bič, že systém musí v nějakém termínu fungovat, protože vím, že bez deadlinů nic není. Současně jsem ty deadliny nastavil poměrně optimisticky a nepočítal s tím, že tak komplexní systém si skutečně bude žádat velikou spoustu IT práce, která se nedá uspěchat. Takže co se JEŠTĚ nepovedlo: dořešit 206 z 376 dosud identifikovaných nedostatků celého SW.

Abyste pochopili: UFMC není zdaleka jen ten přehrávač, který vidí veřejnost. Je to komplexní systém, který po doladění znamená možnost poloautomatického licencování, publikování a distribuce hudby prostřednictvím různých kanálů. Řekl jsem, že je to kolo, ale on je to spíš kombajn, na kterém zbývá doladit ještě fůru funkcí. Spíš než „nepovedlo” bych řekl, že ještě máme hodně co ladit, aby na uživatele přehrávače i administrace celého systému čekalo vyladěné UI. No a na to pak navazuje propagace, které jsme se dosud záměrně příliš nevěnovali.