Jelena Popržan: Umělci by neměli řešit granty

Vychytávat umělce podle etnického původu může připomínat meme ze snímku Tenkrát v Hollywoodu, ale hlavní výhodou takovéto snahy je encyklopedický přehled a prostě dát šanci všem. Tvorba srbské zpěvačky, skladatelky a hráčky na violu Jeleny Popržan totiž nepatří mezi nejpřístupnější, chce to trochu snahy proniknout do spletence avantgardy, jižanského ambientu, kabaretu či free jazzu. Společné kořeny z oblasti bývalé Jugoslávie se opět ukázaly jako užitečné, protože díky nim jsem se mohl dát do řeči s inspirativní cílevědomou dámou, která si poslední dvě dekády buduje silnou pozici na vídeňské scéně. Osobní možnost se přesvědčit o její houževnatosti a svéráznosti budete mít letos na festivalech Colour Meeting a Maraton Hudby Brno.

Jak probíhají přípravy na letní sezónu?

Různě. Bojuju s osobním životem, ve smyslu hledání pohody a dobíjení energie, i pracovním. Za pár dní mě čeká cesta ho Holandska na festival klasické hudby, který probíhá v lese poblíž Amsterdamu. Jelikož je zaměřený na západní Balkán, včetně world music, tak pozvali i mě. Jsem moc ráda za aktuální dvě pozvání do Česka a samozřejmě brzy něco proběhne i ve Vídni. Kultursommer Wien mimochodem vznikl během pandemie, kdy jsme si říkali, co vlastně můžeme reálně připravit, a tohle šlo, protože to byla venkovní akce. Podpora města je jinak velice sympatická v rámci alternativní scény. Na druhou stranu uvidíme, jak dlouho to vydrží, protože se rozpočty osekávají. Na podzim mě pak čeká návrat do divadel.

Do Brna přijedeš s programem alba La Folia. Budeš setlist aplikovat i na další lokace?

Setlisty upravuju, nyní se zaměřuju na mé sólové věci, pocitově pak něco přidávám i z jiných projektů. Určitě nejsem ten typ osoby, která řekne, že sólové věci jsou první volba, protože moc ráda spolupracuji s jinými lidmi, ale takhle fungovat má hned několik výhod. Poradit si sama jsem totiž byla nucena shodou celé řady okolností. Fungovala jsem často v duu, ale po zásahu vyšších sil, tj. že kolegyně onemocněly, jsem byla v situaci, kdy jsem musela vystoupit bez nich. Tím, že moje improvizace měla velice dobrý ohlas, jsem pochopila, že to zvládnu. Zároveň jsem tehdy dokončovala studia, ve kterých jsem pečlivě rozebírala kompozici, respektive hudební formu la folia ze sedmnáctého století. Výsledkem jsou mimo jiné mé interpretace s looperem.

WIEN/VIENNA/VÍDEŇ/BEČ

Jaké možnosti nabízí Rakousko, respektive Vídeň?

Vídeň je jako cibule. Má velké množství vrstev. Často se mě na to lidi ptají a ráda používám zemědělskou terminologii, protože je to plodná půda a daří se tu vypěstovat všechno možné, pokud nezapomínáte na pravidelné zalévání. Mám tu čest vystupovat v respektovaných prostorách zaměřených na klasickou hudbu, stejně tak v jazzových klubech nebo malých undergroundových a v neposlední řadě mi nevadí vystupovat na pouličních akcích. V posledních letech je cítit velká podpora po celém Rakousku a existuje celá řada možností. Na druhou stranu, jsem tu už nějakých dvacet let a bohužel si všímám, že míst, kde se dá vystupovat, ubývá a nové se neotvírají. Těžko říct, co za to může, jestli pandemie, globální krize nebo vyprchání nadšení. Moje první koncerty probíhaly ve velmi malých klubech a ani jeden z nich už dnes neexistuje. Ale abych přidala i něco pozitivního, tak už několik let v Rakousku funguje iniciativa Fair Pay, skrz kterou ministerstvo kultury podporuje umělce z různých oborů.

Když jsme u těch financí, tak tvá cesta do Česka probíhá na základě podpory srbského festivalu Todo Mundo. Pokryje to jeden nebo oba festivaly?

To je pouze na Brno. Jedu do Česka na jejich doporučení, včetně podpory ze strany agentury Sounds of Europe. Já jsem velice ráda, že se mi daří tomu nevěnovat a mám na to kolegy, dokonce si myslím, že umělci by se tomu vůbec neměli věnovat, protože finance a granty jsou občas práce na plný úvazek. Já se chci zaměřit hlavně na tvorbu.

I proto jsi minimálně na sociálních sítích?

Ano, nejsem třeba vůbec na Instagramu. Lidi mi často domlouvají, abych s tím začala, ale jen občas hodím něco na Facebook. Za ty roky se mi nejvíc osvědčil newsletter, který obhospodařuju více než deset let, jednou měsíčně něco pošlu své cílovce o půldruhého tisíce lidí. Někteří mi říkají, že bych měla na propagaci zapracovat, ale stejně tak mám řadu úspěšných přátel z různých branží, kteří se o socky starají minimálně, protože je to stres a tlak. Keep it small. Já jsem z generace, která před deseti nebo patnácti lety strašlivě trpěla, když se někdo před námi chválil. Selfíčka a zdůrazňování vlastních úspěchů je mi proti srsti, ale dnes je to asi nutné a nikomu to neberu.

SKLEPY, STANY A BARIKÁDY

Jaké prostory ti nejvíc vyhovují?

Velice často se stává, že mě kvůli náladě mé hudby pořadatelé umisťují do intimnějších prostor. Jeden pořadatel mě zahlédne v nějakých katakombách a už se to se mnou vleče. Zcela upřímně říkám, že nemám moc zkušeností s otevřenými prostory. Mám za sebou řadu vystoupení ve velkých divadelních sálech, ale těším se, že to letos hlavně u vás bude víc venku. Jediné, co nemám moc ráda, jsou koncerty v šapitó, ale umím se hecnout.

Držím palce během obou českých vystoupení a na závěr dovol otázku: jak zvládají aktuální situaci tvoji blízcí?

Rodinu mám ve třech městech: v Novém Sadu, Zrenjaninu a Bělehradu. V tom prvním jsem se narodila, ale vyrůstala ve druhém. Znám lidi, kteří posledních sedm měsíců doslova žijí na ulici, pracují, protestují a stávkují. Bitva je to velice náročná a nesmíme zapomínat, že je v Srbsku vše extrémně propojené, ať už se živíte privátně nebo pracujete ve státní správě. Pro mnohé není vůbec snadné se přidat ke generální stávce. Ale to, co se mi celkem líbí, je fakt, že se národ probudil. Roky a dekády byl politicky neuvědomělý. Lidé byli vždy zvyklí, že jim shora přišla nějaká instrukce, ať už se bavíme o současnosti nebo o době socialismu. Neví, co znamená být politicky aktivní. Na druhou stranu si všímáme toho, kolik nástrojů má stát k přiškrcení revolt. Jsem moc ráda, že protesty trvají a organizátoři hledají nové způsoby, jak tlačit dál, včetně blokád na přelomu června a července ve vícero srbských městech. To, co ale mnozí neví nebo si nechtějí připustit, je, že láskou a hezkými slovy se toho bohužel moc změnit nedá. Jasně totiž vidíme, že vedení státu vyrazilo proti demonstrantům formou násilné represe. To je celkem logické vyústění a uvidíme, co bude dál.