Slavnostní zahájení, zdařilé snahy, diskuze, rauty i mejdan Radia 1 v divadelním stanu. Kdy to začne?
Mezinárodní festival dokumentárních filmů je asi nejvýznamnější kulturní akcí na celé Vysočině, proto si na samý začátek zaslouží pár čísel. Letošní 17. ročník představí 203 filmů ze 47 zemí. Filmy jsou rozdělené do kategorií, z nichž 4 najdou svého nejlepšího představitele. Ta pravidelně nejatraktivnější – Česká radost, nabídne letos filmů 13.
Organizátoři festivalu protkali Jihlavu spojovací nití už ve středu brzy ráno a vápenná čára vás, jako každý rok, protáhne na skoro všechna místa festivalu. I letos se obezřetně omotá kolem výzdoby města, což se tentokrát vymklo jakékoli dřevní myšlence a v horní části náměstí vyrostla nová brána, připomínající snad Bránu Matky Boží. Novogotickou a renesanční dominantu historického centra Jihlavy.
Ta festivalová se stala symbolickou branou do filmového světa. Je složená z kanystrů na vodu a tentokrát i plně elektrifikovaná, svítí několika barvami a stává se tak nejen branou, ale i pomyslným majákem. Další malé majáky jsou na nejdůležitějších místech.
Program prvního dne se nesl tradičně v duchu slavnostního zahájení. S podporou divadelníků Vosto5 a přímým odkazem na zahradnickou symboliku letošní akce se podařilo udělat ho svižný a poměrně vtipný, i když, jak řekli sami protagonisté, trapnost má obrovský dosah. Autorem festivalové grafiky je Juraj Horváth a nutno říct, že zeleninový styl je jedním z nejpovedenějších.
Prvním promítaným filmem byl právě zástupce kategorie Česká radost: dokument Dál nic z dílny Ivo Bystřičana se ukázal jako zdařilá snaha o co nejobjektivnější pohled na situaci kolem stavby-nestavby konečných kilometrů dálnice D8. Vzhledem k tomu, že se většina hostů po představení rozprchla, mohou litovat nenavštívené debaty, protože její účastníci, zástupci aktivistů i stavebníků, vytvořili kontaktní a živou diskuzi, jednu z nejzainteresovanějších za několik posledních ročníků.
Závěr dne patřil rautu, jehož nabídka byla po diskuzi značně omezená, ale především pak večírku Radia 1. Divadelní stan se slušně zaplnil a dřevěnou podlahou se rozduněly mixy nových Daft Punk, aby nás přenesly do prvního, plně zátěžového dne.
Popkultura ovlivňuje naše volby možná déle a intenzivněji, než jsme si ochotni připustit. Hrdinové obrazovek nám „nenápadně“ radí, jak se oblékat, co jíst, jakým práškem prát prádlo, jakým vozem jezdit a kam se vydat na dovolenou.
Každé její album představuje nejen umělecký posun, ale taky autentický záznam dospívání v jeho nejintimnější podobě. Komentovaná diskografie.
Ďábel nosí Pradu, Konkláve, Hunger Games nebo Spotlight. Ale také nadšenecká Žranice, kterou Stanley Tucci spolurežíroval a podílel se i na jejím scénáři, nebo povedená gastro komedie Julie a Julia, kde s velkou elegancí, vášní a náklonností k věci ztvárnil podporujícího manžela ikony amerických televizních kulinářských shows Julie Child.
Aktuální alba jsou plná zašlých sluncí, stejně jako bezprizorních nadějí, dojde na explicitní slovník ostrovních humoristů, i éterické zurčení, které je ve skutečnosti páráním tělesných útrob bez závislosti na genderu. Silný týden.
V kuchařkách navzdory rozšířeným představám nejde o recepty. Knihy o vaření jsou pořád především knihami — a za všeho nejvíc záleží, jestli dokážou vytvořit svébytné univerzum. Člověk si musí kuchařku obydlet, pochopit její vnitřní logiku, morálku, nechat se omámit vypravěčem, aby si z ní mohl něco odnést. Aby v něm vskutku zůstalo i něco z ingrediencí a postupů, na nichž to údajně celé stojí.
Radio fm, edice sváteční počas rýchlej jazdy. Říkal taky někdo okurková sezóna?