Výživnější přednášku o historii rockové hudby z dob totality si můžete jen těžko představit - Artemij Troickij.
Druhý den Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů odstartoval veškerý doprovodný program, kam se řadí divadlo, hudba, výstavy, autorská čtení a další. Specialitkou toho letošního je volební sekce. Volby vůbec přišly festivalu skoro na objednávku, společenská událost propojená s aktivním jednáním i příjmem informací v Respect Café žije atmosférou angažovanosti.
Výběr filmů nebyl přímo odzbrojující. Dokument Jana Gogoly o práci Kateřiny Šedé proto vyčníval jako kostel v Bedřichovicích, přesně tam se naše umělkyně, jejíž kariéra nabírá hvězdnou dráhu, rozhodla rozhýbat život. Film navazuje na tradici české hravosti v dokumentární tvorbě a snad nevyčerpatelných témat našich filmařů.
Dalším ne úplně nepřehlédnutelným bodem programu byla součást Inspiračního fóra věnovaná Artemiji Troickému, asi prvnímu ruskému diskžokejovi v dějinách sovětské a ruské populární hudby. Výživnější přednášku o historii rockové hudby z dob totality si můžete jen těžko představit, až bylo na škodu, že Filip Remunda, moderátor diskuze, tlačil Artemije spíš k aktuálnímu dění. Vzhledem k festivalovému zařazení mu to ale nelze vyčítat.
Nejvíce rozvířil vzduch experimentální filmař Craig Baldwin – na scéně jihlavského Diodu byl uveden jeho napůl legendární a napůl kultovní film Sonic Outlaws. Brutální tempo video koláže o právních podstatách a kreativitě „zlodějského umění“ umocnil sám autor v následné diskuzi, při které by se jeho entuziasmus dal stáčet do lahví. Odejít do Soulu na začátek hudebního programu by proto bylo skoro kacířství.
Křížení jednotlivých programových položek je problém každý rok, letos obzvlášť. Ale patří k festivalovému cvrkotu, který už začíná nabírat na obrátkách a kolem festivalových míst, jichž je snad čím dál více, se vytvářejí hloučky a město začíná pulzovat životem, což je pro některé místní pohled opravdu blažený.
Popkultura ovlivňuje naše volby možná déle a intenzivněji, než jsme si ochotni připustit. Hrdinové obrazovek nám „nenápadně“ radí, jak se oblékat, co jíst, jakým práškem prát prádlo, jakým vozem jezdit a kam se vydat na dovolenou.
Každé její album představuje nejen umělecký posun, ale taky autentický záznam dospívání v jeho nejintimnější podobě. Komentovaná diskografie.
Ďábel nosí Pradu, Konkláve, Hunger Games nebo Spotlight. Ale také nadšenecká Žranice, kterou Stanley Tucci spolurežíroval a podílel se i na jejím scénáři, nebo povedená gastro komedie Julie a Julia, kde s velkou elegancí, vášní a náklonností k věci ztvárnil podporujícího manžela ikony amerických televizních kulinářských shows Julie Child.
Aktuální alba jsou plná zašlých sluncí, stejně jako bezprizorních nadějí, dojde na explicitní slovník ostrovních humoristů, i éterické zurčení, které je ve skutečnosti páráním tělesných útrob bez závislosti na genderu. Silný týden.
V kuchařkách navzdory rozšířeným představám nejde o recepty. Knihy o vaření jsou pořád především knihami — a za všeho nejvíc záleží, jestli dokážou vytvořit svébytné univerzum. Člověk si musí kuchařku obydlet, pochopit její vnitřní logiku, morálku, nechat se omámit vypravěčem, aby si z ní mohl něco odnést. Aby v něm vskutku zůstalo i něco z ingrediencí a postupů, na nichž to údajně celé stojí.
Radio fm, edice sváteční počas rýchlej jazdy. Říkal taky někdo okurková sezóna?