Nebo Monikino kino – projekt Petra Marka z Midi Lidi a studentky střihu na FAMU Moniky Midriakové.
Závěr prodlouženého víkendu byl spjatý s častými odjezdy z Jihlavy. Program byl však stále bohatý, mimo přednášky Craiga Baldwina představil své nové vystoupení i František "Čuňas" Stárek. Potěšila i prezentace rozpracovaného projektu Gottland, připravované zfilmování knižního bestselleru se díky ní po delší pauze vrátilo do hledáčku čtenářů a potenciálních diváků.
Opomenuta nesmí zůstat dílna s filmy undergroundové legendy Čaroděje Oz, umístěná vychytrale do nejpozdnějších hodin. Té ovšem předcházelo vyvrcholení programu - slavnostní zakončení Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů v režii nikoho jiného než Vosto5, když po předání všech cen došlo na neohlášenou projekci. Úplný závěr festivalu patří úterku, kdy dojde na reprízy vybraných filmů.
Při ohlédnutí se nejdříve nabízí festival jako místo. Je skvělé, jak festival pracuje s prostorem a zákoutími malého města. Oproti předchozím dvěma ročníkům se život zredukoval na jihlavském náměstí, chybí autobusové divadlo Autobuf či stan, jednotlivé akce se roztříštily do přilehlých ulic, takže počet míst opticky narostl. Zavést lidi do spletitých uliček Jihlavy je příjemné, ale je pravda, že velká plocha náměstí by si zasloužila trochu více oživit. Festivalová věž tu působí poněkud osaměle.
Atmosféru kolem Domu kultury oživilo mobilní Café V lese, kde vznikly akce jako Human Jukebox, pravý, nefalšovaný a jediný skutečně živý jukebox, nebo Monikino kino – projekt Petra Marka z Midi Lidi a studentky střihu na FAMU Moniky Midriakové.
Festival je i životem. Bez ohledu na svůj název nabízí hudební program, autorská čtení, divadlo, projekce v bytech, přednášky a další. Přestože je třeba být k tvorbě programu kritický, je důležité si uvědomit, co všechno nabízí. Jihlava nemá žádnou akci, která by mohla nabídkou byť jen zdánlivě konkurovat, otázkou je, jestli nebyla postupně laťka nastavena natolik vysoko, že bude jen těžké se v budoucích ročnících vyvarovat nenaplněných očekávání.
Festival je ale především myšlenka, na níž se sám odvolává. Každý podzim je v Jihlavě možné myslet filmem, formovat svůj názor, reagovat na stav věcí a prohlubovat své znalosti. Může festival nabízet vůbec něco víc?
Popkultura ovlivňuje naše volby možná déle a intenzivněji, než jsme si ochotni připustit. Hrdinové obrazovek nám „nenápadně“ radí, jak se oblékat, co jíst, jakým práškem prát prádlo, jakým vozem jezdit a kam se vydat na dovolenou.
Každé její album představuje nejen umělecký posun, ale taky autentický záznam dospívání v jeho nejintimnější podobě. Komentovaná diskografie.
Ďábel nosí Pradu, Konkláve, Hunger Games nebo Spotlight. Ale také nadšenecká Žranice, kterou Stanley Tucci spolurežíroval a podílel se i na jejím scénáři, nebo povedená gastro komedie Julie a Julia, kde s velkou elegancí, vášní a náklonností k věci ztvárnil podporujícího manžela ikony amerických televizních kulinářských shows Julie Child.
Aktuální alba jsou plná zašlých sluncí, stejně jako bezprizorních nadějí, dojde na explicitní slovník ostrovních humoristů, i éterické zurčení, které je ve skutečnosti páráním tělesných útrob bez závislosti na genderu. Silný týden.
V kuchařkách navzdory rozšířeným představám nejde o recepty. Knihy o vaření jsou pořád především knihami — a za všeho nejvíc záleží, jestli dokážou vytvořit svébytné univerzum. Člověk si musí kuchařku obydlet, pochopit její vnitřní logiku, morálku, nechat se omámit vypravěčem, aby si z ní mohl něco odnést. Aby v něm vskutku zůstalo i něco z ingrediencí a postupů, na nichž to údajně celé stojí.
Radio fm, edice sváteční počas rýchlej jazdy. Říkal taky někdo okurková sezóna?