Johnny Depp a stařenky s nákupem (Black Mass)

Jedno se Johnnymu Deppovi musí nechat, odmítá se držet při zdi. Navzdory věku (52!) a odmakané reputaci se nezříká výzev. Z pozice hollywoodské megastar by si nadosmrti mohl spokojeně hladit dredy coby populární kapitán Jack Sparrow, namísto toho volí neotřelé náměty a sympatickou žánrovou rozkročenost. S mrtvou vránou na hlavě se po boku Osamělého jezdce pokoušel okysličit svou pirátskou kreaci špetkou westernového espritu, v kyberprostorové sci-fi Transcendence režírované debutujícím Nolanovým kameramanem Wallym Pfisterem zase prubnul existenciální zelenou agitku v nezvyklém romantickém hávu z jedniček a nul. Z lámání diváckých rekordů však překvapivě sešlo a z komedie Mortdecai: Grandiózní případ, která snad měla oživit vzpomínku na svéráznou poetiku Růžového pantera, se dokonce vyklubal slušný propadák.

Skrze hlavní part v syrové gangsterce Black Mass tentokrát zakouší sociálně patologické podhoubí Jižního Bostonu a vrací se tak na půdu organizovaného zločinu, kterou důvěrně zná. S temnou stranou síly koketoval už v 90. letech v Newellově mafiánském dramatu Krycí jméno Donnie Brasco, kde mu byl sparing partnerem samotný Al Pacino. A v krvavém retro opusu Veřejní nepřátelé ztělesnil pod taktovkou Michaela Manna v roce 2009 rovnou legendárního Johna Dillingera. V aktuální adaptaci stejnojmenného bestselleru z per bývalých reportérů deníku Boston Globe Dicka Lehra a Gerarda O’Neilla si pro změnu bere na mušku postavu Jamese „Whiteyho“ Bulgera.

Ten proslul jak zločinnými eskapádami v hlavním městě Massachusetts, tak nadstandardními vztahy s úplatnými prospěcháři z FBI, kteří mu bláhově nechali volné ruce a pak se nestačili divit. Na základech kamarádšoftů z pískoviště vystavěl agresivní prospěchář s požehnáním federálů dokonalou klientelistickou síť živenou strachem, korupcí a násilím. Vítejte ve světě, kde archetypální kastování na policajty a zloděje pozbylo smysl. Drogy, vraždy, cinklé sázky, žádná špína nebyla sebestřednému lumpovi cizí. Zatímco se čile paktoval s IRA, nežádoucí italskou konkurenci mu z cesty odklidili spřátelení strážci zákona. Kdo se mu znelíbil, putoval šupem pod drn. To vše za dohledu uvědomělého mladšího brášky (přesný Cumberbatch), který paralelně budoval neposkvrněnou politickou kariéru z postu senátora a váženého univerzitního hodnostáře. Opět se potvrdilo, že osud má smysl pro ironii a ty nejdivočejší historky nepíšou scenáristé, nýbrž sám život. Stačí otevřít noviny…

Soustředěnému výkonu k nepoznání namaskovaného Deppa není co vytknout. Ať už morduje nepohodlné svědky, žertuje se synkem, nebo pomáhá stařenkám s nákupem, činí tak s lehkovážnou grácií a chladnokrevným zápalem. Jeho mrazivé kreace bezezbytku využívá Scott Cooper, jenž zpoza klapky barvitě ilustruje vzestup a pád bezskrupulózního levobočka Tonyho Montany, zároveň rozehrává stylovou variaci na to nejlepší ze Scorseseho. Prim hraje příběh, žádný zběsilý střih, žádná kamerová exhibice. Cooper se nepředvádí, režíruje úsporně, vědom si kvalit luxusního hereckého ansámblu (Bacon, Sarsgaard), ze kterého krom drsného protagonisty nejvýrazněji vyčnívá dvojaký Joel Edgerton v roli zkorumpovaného křiváka Johna Connollyho. Potíž je s překombinovaným scénářem, jehož autoři se z jednotlivých kapitol Bulgerova pestrého životopisu snažili ocitovat vždy aspoň pár vět, když skoro každá by vydala na samostatný film. Rozpačitá katarze přichází pět minut po dvanácté a Deppovo mistrovství v závěru zbytečně kazí kolísavé tempo s řadou slepých odboček, které devalvují dojem z jinak obstojného řemesla.