Josef Jindrák (Polí5): Vydaná alba jsou jako moje děti

Věčně usměvavý a příjemný znalec všemožné muziky i knih, jehož stánek je již symbolem některých hudebních festivalů, jiní ho zase potkávají za pultem pražského hudebního a knižního obchodu Rekomando v Trojanově ulici. Vydavatel hudby, knihkupec a také basák kapely Skrytý půvab byrokracie Josef Jindrák svůj label Polí5 založil před dávnými lety. Dnes stojí v čele oblíbeného a silného hudebního vydavatelství, které je, krom nesmírně pestré stylové nabídky, známé důrazem na kvalitu a především i zajímavostí vydávané produkce. Polí5 má své příznivce nejen mezi hudebními fanoušky a fajnšmekry u nás, ale i v zahraničí. Josef Jindrák je hostem druhého dílu volného seriálu o labelech, s labely a pro labely.

Proč mít v době, kdy lidi stále méně kupují klasické nosiče a nejsou ani příliš ochotni kupovat si hudbu z placených downloadů, label? Proč provozujete ten svůj?

Samozřejmě je to především frajeřina. Ignorace toho, co lidi chtějí. Ale nakonec, dělá se to pro věčnost, to pak všechny další hlediska nemají význam… A že se málo kupuje - no, stejně všechno mimo hmotné nosiče nabízím i zdarma na bandcampu.

Myslíš, že přijde čas, kdy labely zaniknou a hudbu si budou vydávat kapely samy s tím, že naprostá většina produkce bude na internetu?

Jistě to bude sílit, ale už teď je jasný, že se stejně kapely sdružujou pod nějaký hlavičky nebo štítky, tedy labely i na internetu. Když bude mít tisíc neznámých kapel každá samostatně svých šest desek někde na webu, nikdo se v tom nevyzná a ztratí se to. Vydavatel není nutný, ale v něčem pomáhá a někomu to stojí za to.

Jaký je u vás poměr vinyly/CD/kazety? Měnil se v průběhu let? A pokud klasické nosiče ani nevydáváte a děláte jen downloady, proč a jaký to má pro label význam?

V současnosti dělám především klasická CD, jednou za rok i vinyl. Ale když jsem začínal, šlo pouze o CD-r s ručně lepenýma krabičkama. Na vinyl jsem tehdy ani nepomyslel, hlavně z finančních důvodů.

Jak se labelu vedlo letos a co všechno jste vydali?

Poslední tři roky si vede skvěle, dokonce se i něco prodá, kapely nabízí jednu skvělou věc za druhou a masivně musím odmítat. Co jsem vydal, je snadno dohledatelný na našem webu, letos to bude přes deset titulů (něco je ještě ve výrobě a těžko říct, jestli se to stihne letos). Z větších jmen - Dunajská vlna, Vladimír Václavek, kmenoví B4 udělali předělávky Plastic People, první letošní deska vůbec (ne jen u mě) byli Kyklos Galaktikos atd.

Která z desek je ti nejbližší, pokud se to dá říct?

Takhle označit jeden titul je nemožný - každý má svoje, říkám tomu, že jsou to moje děti, nemohu mít jedno raději. Navíc se vždy spíš soustředím na to, co teprve bude, tedy nejbližší je mi v jistém ohledu právě to, co je nejnovější, těsně před realizací - teď jde o Holy Fanda & The Reverends.

Co chystáte na rok 2016?

Hned začátkem roku vyjdou dva výjimečné tituly - sólové album brněnského harmonikáře Radima Babáka (to je ten, co má třeba s Tomášem Vtípilem společné duo Che anebo mimo jiné hraje v rurálním undergroundové Čočce), je to naprostý samorost ve smyslu své poetiky, jinak učitel hudby. A právě posílám do výroby CD Tomáše Hrubiše, mladého klavíristy, jehož deska zní jako by Filip Topol nahrával soundtrack pro Amélii z Montmartru.

V březnu pak vyjde první sólové album Pepy Ostřanského (Ex Dunaj, Kuzmich Orchestra...) pod názvem Ostrak Mode.

Možná se to nestihne příští rok, ale v procesu je už i nové album kapely Ruce naší Dory. To jsou moji vrstevníci, přátelé, kapela dramatika S.d.Ch., na jehož textech je to celé postavené. Oni už mají tři alba, ale všechna trpěla totálním podceněním produkce. Takže jsem si řekl, že se praštím přes kapsu, a najal na to nejpovolanějšího - Ondřeje Ježka, který bude jako producent rozhodovat o každým zvuku a uděláme to tak, jak nejlíp v našich podmínkách vůbec lze. Asi ještě něco přibude, ale bez sponzora těžko, tímhle jsem se totálně vyčerpal.

Sleduješ produkci dalších českých labelů? Máš mezi nimi nějaký oblíbený? Funguje na tak malém písečku něco jako řevnivost?

Já mám prodejnu s muzikou, takže vidím, co dělají ostatní, dokonce jaký to má ohlas u lidí apod. Ale pokud do toho započítám i kazetový labely, e-vydání, tak to není v mých silách všechno proposlouchat, a nemohu tedy říct, že znám všechno. Často jsou mezi ostatními vydavateli i přátelé, řevnivost tedy není na místě, ale jistěže se ke mě donesou i řeči, že jsem si něco někomu dovolil vyfouknout. Mě je to ale tak nějak jedno.

3 české a 3 zahraniční desky roku 2015?

Mě projde ročně rukama (ušima) stovky desek, jistěže si ani všechny z ledna nepamatuju a udělat rešerši pro tuhle chvíli, abych zodpověďně vybral jen tři, není v mých silách.