Karlovy vary 3: O Nenasytné Tiffany a polském filmovém zázraku

Jedním z významných hostů festivalu je vedle herce Richarda Gera i režisér kultovních hororů George A. Romero (Úsvit mrtvých). Autor nízkorozpočtových a nekompromisně krvavých filmů, jež ve své době překračovaly většinu tabu, prakticky ustavil novou éru filmových hororů. Jeho přístup je nejednou citován a pro řadu mladých tvůrců se stal významným inspiračním zdrojem. V poetice laciných hororů se zhlédl i český režisér Andy Fehu, který filmem Nenasytná Tiffany vystřihl hlubokou poklonu všem mistrům tohoto žánru. Zvolil si přitom neotřelé prostředí novodobých hledačů pokladů, kteří s detektory kovu brázdí těžbou zdevastovanou krajinu Horního Jiřetína. Hlavní hrdina Pepa v podání Leoše Nohy se protlouká světem jako drobný zloděj. Jednoho dne se mu dostane do rukou videozáznam, který odkrývá cestu k pokladu mimořádné ceny. Nezbývá, než si ho vyzvednout na dně čerstvě vykopané jámy, což ale může stát nejeden lidský život.

Andy Fehu navazuje na poetiku amatérských, resp. studentských filmů Andyho film (2009) nebo mysteriózního kraťasu Jež (2011). I Nenasytná Tiffany těží z poetiky herecké improvizace a bezprostředností, skoro reportážního stylu snímání, který stojí v ostrém kontrastu se stylizovanými, často hyperrealistickými obrazy v duchu brakových hororů. Fehu umí budovat atmosféru tajemna, ohýbat žánry i styly, jen chybí více důslednosti. Na horor je Nenasytná Tiffany málo intenzivní, na satiru jí chybí příslovečný osten. Zatím pluje někde mezi, postavám chybí jakýkoliv vývoj a celku zase šťavňatější vyústění. Na druhou stranu jde o jeden z mála českých filmů, které se pokoušejí zasadit pro naši kinematografii netypický žánr do ryze tuzemského prostředí, což funguje překvapivě hladce a především vtipně.

Za prozatímní highlight považuji polské drama Tělo, které získalo na MFF v Berlíně cenu za režii. Tu si odnesla dvaačtyřicetiletá Małgorzata Szumowská, mimo jiné autorka vysoce ceněného snímku Ve jménu... (2014), v němž se rozhodla reflektovat tabuizované téma kněžské homosexuality. Tělo se rovněž dotýká citových zmatků vedoucích k osamělosti a neporozumění. Křehký příběh otce alkoholika a anorektické dcery, která se těžce vyrovnává se smrtí matky, je učebnicovým příkladem chirurgicky přesné režie, úchvatné, byť neokázalé práce s mizanscénou a tlumenými hereckými výkony. Drama, zasazené do tíživého prostředí podzimního velkoměsta, se dotýká motivu esoteriky a víry v nadpřirozené světy, která nastupuje jako sedativum proti bolesti ze ztráty blízkých. To vše s nadhledem a přesně mířeným humorem. Film dotažený k dokonalosti, precizní v detailech a strhující ve svém emotivním záběru. Velké doporučení a díky do Polska!