Daniel opouští varšavský pasťák a na doporučení sympatického duchovního z ústavu míří přes celou zem do zapadlé vsi pracovat v truhlářské manufaktuře.
Nad kým pláčete? Sami nad sebou pláčete. Zápletka podobná té z Gogolova Revizora, promyšlená znovu – s důrazem na myšlenku milosrdenství, smíření, bez sarkasmu a výsměchu lidem ze vsi.
Daniel opouští varšavský pasťák a na doporučení sympatického duchovního z ústavu míří přes celou zem do zapadlé vsi pracovat v truhlářské manufaktuře. Série náhodných, ale zcela uvěřitelných událostí uvrhne Daniela do pozice, kterou nedokáže a možná ani nemůže opustit: namísto práce v truhlárně má na čas zastupovat místního starého faráře, který odjel na léčení… Daniel se sbližuje s celou svou obcí a zjišťuje, že aby svým farníkům skutečně pomohl, bude s nimi muset vstoupit do konfliktu.
Hlavní postava (v podání úchvatného, hypnotického Bartosze Bielenia) v sobě nosí prokreslenou, uvěřitelnou ambivalenci, je to mladík plný energie, vášně a citlivosti – má jednu tvář poživačnou a druhou svatou, spirituální. Je spasitelem ronícím slzy, utěšujícím pastýřem a zároveň ztracencem plným zloby a násilí.
A takto rozdvojený je i zbytek vesnice. Každá postava má svůj smutek, lásku i svou nenávist. Vyprávění postavené na starém půdorysu překonává klišé a černobílost. Nikde žádný posměch, každý má svůj boj a jen omezené množství sil. Dílo korunuje sevřená, jednotná vizualita – k postavám uzavřeným v tmavých místnostech proniká světlo, jako by to byl sám Bůh, který „je tam všude venku“.
Vyprávění si udrží svou klidnou sílu překlápějící divácká očekávání spojená s tématem po celou téměř dvouhodinovou stopáž. Corpus Christi si určitě mezi jinými na Oscara nominovanými snímky z loňska zaslouží pozornost.
Popkultura ovlivňuje naše volby možná déle a intenzivněji, než jsme si ochotni připustit. Hrdinové obrazovek nám „nenápadně“ radí, jak se oblékat, co jíst, jakým práškem prát prádlo, jakým vozem jezdit a kam se vydat na dovolenou.
Každé její album představuje nejen umělecký posun, ale taky autentický záznam dospívání v jeho nejintimnější podobě. Komentovaná diskografie.
Ďábel nosí Pradu, Konkláve, Hunger Games nebo Spotlight. Ale také nadšenecká Žranice, kterou Stanley Tucci spolurežíroval a podílel se i na jejím scénáři, nebo povedená gastro komedie Julie a Julia, kde s velkou elegancí, vášní a náklonností k věci ztvárnil podporujícího manžela ikony amerických televizních kulinářských shows Julie Child.
Aktuální alba jsou plná zašlých sluncí, stejně jako bezprizorních nadějí, dojde na explicitní slovník ostrovních humoristů, i éterické zurčení, které je ve skutečnosti páráním tělesných útrob bez závislosti na genderu. Silný týden.
V kuchařkách navzdory rozšířeným představám nejde o recepty. Knihy o vaření jsou pořád především knihami — a za všeho nejvíc záleží, jestli dokážou vytvořit svébytné univerzum. Člověk si musí kuchařku obydlet, pochopit její vnitřní logiku, morálku, nechat se omámit vypravěčem, aby si z ní mohl něco odnést. Aby v něm vskutku zůstalo i něco z ingrediencí a postupů, na nichž to údajně celé stojí.
Radio fm, edice sváteční počas rýchlej jazdy. Říkal taky někdo okurková sezóna?