Když vlk vypráví Karkulku (New Model Army)

Neděle byla slunečná, poměrně teplá a jasná v tom, že do Lucerny přiletěla legenda, jak zmiňovaly tematické články. Byli tu New Model Army. Nejsem pamětník jejich „patnácti minut slávy“ a do téhle chvíle jsem se ani nepovažoval za oddaného fanouška. Jenomže co zvládl Justin Sullivan s kapelou, to se musí zažít.

Ad hoc duo Unkilled Epochal rozdmýchalo atmosféru repertoárem, jenž koketuje s Youngovým Dead Manem a vokálem hozeným do Cavea. Osobně jsem přilnul spíše k polovině Unkilled, přičemž Epochal držel lyrickou hladinku v rozumné výši. Zatímco basa dodávala skladbám plnost a hloubku, akustika zněla z pravých repráků až příliš kovově. A s ozvučením jsem se zpočátku pral i při vystoupení hlavní kapely.

Políben posledním albem, uberu na nostalgii a zaměřím se na živé provedení současných skladeb. Fungují. A to mnohem víc než na (famózním) alb, New Model Army nestojí na místě a podle toho vypadal i koncert. Between Dog and Wolf má v sobě cosi temného, co neurčitě dýchá na zátylek. Co probleskne mezi kmeny a zas se ponoří do husté mlhy. Sullivan představuje archetyp vypravěče/šamana, kterého doprovází čtveřice spřízněných přízraků. Tak působila kapela po většinu koncertu.

Bez kýče. Bez pocitu trapnosti. I když Sullivan v mezihrách kontroloval, jak se publikum baví, nechával zcela na osobním uvážení, kdo se zapojí. Těch, které nechávaly skladby v klidu, bylo pomálu, a že současný stroj šlape, lze odvodit i z přijetí většinou znalých fanoušků (kdo neměl triko NMA, jako by nebyl; našli se i tací, co triko odhodili). Ti odměňovali své oblíbence hlasitě a upřímně.

Došlo i na otázku: Why are Czechs so tall? Tu sice nikdo nevyřešil, ale při Knievel jako by publikum opravdu rostlo. Sullivan jako klidný břeh, jenž omývají uhranuté pohledy. Snad díky osvětlení (rudá a arktická modř) mě napadlo, že až bude remake Karkulky bratří Grimmovic, tak by dramaturgie neměla zapomenout dát roli někomu z NMA. Nebo prosím aspoň zařadit na soundtrack.

Koncert patřil novince, dostalo se však i na starší „fláky“ (This Is A Good Day, The Hunt), z čehož je patrné, že i starší pecky dokážou obstát v konkurenci Seven Times, I Need More Times či Pull the Sun. Menší prostory New Model Army sluší, nic a nikdo nepřečníval. Symbióza kapely s publikem dokázala, že se jednalo o jeden z vrcholů koncertního podzimu.