Killing Season nudí za vlast

Dvě hollywoodské hvězdy první velikosti si řekly, že vietnamských, potažmo iráckých filmových pomníčků je na světě habakuk, pročež přijaly hlavní role v dramatu, které (a to doslova) sype sůl do ran „mírových“ misí v bývalé Jugoslávii. Tehdy ve druhé polovině 90. let Amíci v doživotní funkci samozvaného světového policajta seznali, že je třeba znovu nakopnout zbrojní průmysl a vyvézt na Balkán něco demokracie. A byla válka. Kolikátá už? Krvavá, absurdní, zbytečná. Tak jako všechny. A není pochyb o tom, že ty stovky a tisíce zmasakrovaných obětí jsou dnes štěstím bez sebe, že můžou spokojeně tlít ve svobodné a etnicky očištěné zemi. Ne, Daytonskými dohodami to skutečně neskončilo. A když máte to štěstí, že přežijete kulku do zátylku, je nabíledni, že budete chtít svého kata přátelsky spravit o tom, že měl tehdy mířit o poznání lépe, případně mu dát šanci, aby svou chybu po letech napravil. Tak jako srbský milicionář Emil Kovac, kterému se dle scénáristů zjevně stýskalo po vraždění Kosovských Albánců, a tak aspoň odletěl přes oceán pozdravit starého známého. A taky si trochu zalovit.

Jeho nic netušící obětí má být vysloužilý voják Benjamin Ford, ryzí Američan, jenž miluje Johnnyho Cashe a svou chatu v jezerní kotlině, kde si užívá důchod. Vnoučata a městský rodinný život stárnoucího mrzouta neberou, raději poustevničí uprostřed divočiny obklopen loveckými trofejemi. Pak si jednou ve svém offroadu vyjede do města pro léky na migrénu a idylka skončí. Vůz po pár metrech vypoví službu a blížící se tmu pročísne silueta zahaleného pocestného. Ten nejenže je zručným mechanikem, navíc disponuje lahvinkou bylinného likéru, která vezme za své během nostalgického potlachu v teple Fordova srubu, kam z vděčnosti zprvu nedůvěřivý zupák svého tajemného zachránce pozve. Netrvá dlouho a začíná hra o přežití.

Téma válečných traumat a chlapského zúčtování není zrovna dvakrát originální, ale s takhle dobrými herci, schopným kameramanem a lokacemi à la National Geographic z toho mohl být obstojný thriller. Jen mít lepší scénář. Že si chce Kovac svého rivala nejdřív proklepnout, zjistit, jestli si na něj náhodou nepamatuje, je naprosto legitimní přístup odkazující k tradici známé hry kočky s myší. Když ale oba hrdinové postupně pohrdnou hned několika šancemi sprovodit soka jednou provždy ze světa, je to vypravěčsky neobhajitelné. Oba jsou lovci, jeden chce pomstu, druhý se odmítá dát zadarmo. Člověk by čekal, že si půjdou nekompromisně po krku. Místo toho si poměřují luky, střílejí po sobě bonmoty a komplikovaně se snaží toho druhého mučit. Sice jsem zjistil, že na lýtku jsou jedny z nejpevnějších svalů v těle a že Bobby De Niro umí namíchat pěkně říznou citronádku, ale jako divák jsem se nudil. Je libo antimilitaristickou filozofii? Pusťte si Četu nebo Tenkou červenou linii. Rádi psychouše v lese? Na Ramba nemá ani Chocholoušek. A co legendární Lovec jelenů? Vzpomínáte, pane De Niro? Ano, válka je špatná, ale proč o tom kázat tak prvoplánově a neumětelsky jako v Killing Season?! Trochu nestrannosti by taky neškodilo. Je sice pravda, že bombardéry lechtající základy budov v Bělehradě byly MADE IN USA, ale dělat z filmu automaticky protisrbskou agitku mi přijde hodně laciné.

A nebýt herců, nedá se na to dívat. Jenže ani herecké persony nedokáží zázraky. Syrový flashback z hromadné popravy je silnou scénou, na celovečerní film ale nestačí. O nejhorší snímek v kariéře Roberta De Nira patrně nejde, přesto si myslím, že megastar jeho kvalit by si měla lépe vybírat scénáře. Zvlášť tvrdí-li, že „talent je ve volbě“. To filmografie Johna Travolty připomíná horskou dráhu a jeden nízkorozpočtový experiment se v ní hravě ztratí. Navíc nehrál vůbec špatně a nad jeho přízvukem by uznale pokývala hlavou i Merryl Streep. Ale stejně si říkám, jestli by pro tuhle roli nebyli vhodnějšími kandidáty třebas takový Goran Visnjič nebo Željko Ivanek. Jejich obsazení zřejmě přišlo tvůrcům politicky nekorektní.