Kluci: DIY je sranda

Mezi třemi finalisti třetího ročníku soutěže 1BAND2PLAY byli i broumovští Kluci. To, že už mají za sebou nějaké koncerty, poznal i zvukař, který si pochvaloval jejich disciplinovaný přístup. O tom, proč nemají merch, jak se dívají na partyzánské koncerty nebo kdo z nich poslouchá Beastie Boys, jsme se bavili se zpěvákem a kytaristou Jakubem Šleisem.

Pár soutěží už za sebou máte, jaké hlasování vám přijde fér: porota, nebo hlasy diváků?

Soutěže, tyvole… Je těžký vybrat mezi těma tunama vychcánků nějakou, která opravdu chce kapelám pomoc. Což myslíme, že 1BAND2PLAY snad je, ne? Na každý pád mi přijde víc fér rozhodování poroty. Pro kapelu to má minimálně ten přínos, že si může dojít pro názor člověka, který se v něčem pohybuje. I když se najdou i zaseklý chytroprdi, kteří vyznávají jen Kabát, nebo naopak těžkou alternativu, co se ve finále ani nedá poslouchat (to je lepší případ z těch dvou).

Chybí tu instituce, která by podporovala kulturu i z toho undergroundového prostředí?

To nevím, ani nevím, jestli bychom nějakou takovou instituci hledali. Kapela je pro nás skupina kamarádů, kteří dělají, co je baví, a dělají si to sami, všechno jim projde rukama, od kytar až po grafiku. Člověk zvenčí pak ví, s kým má tu čest. Moc si nedokážu představit, jak vlastně pomoci, stejně se tuny „How to…“ keců válí po internetu.

S vítězstvím na Broumovské kytaře jste se dostali na Rock for People. S čím se hlásíte do soutěží?

Do soutěží dáváme vždycky nejčerstvější fláky, často i věci, co jsme ještě nepustili do světa. Chceme, aby slyšeli aktuální tvorbu, protože náš sound se rychle mění, kdoví jestli správnou cestou. Motivace je pro nás klíčová, zvlášť teď, když už jsme všichni pracující. Prostě je nás třeba nakopnout. Je to těžké, ale nějak se to naučíme. Kvantita fanoušků pro nás není nejdůležitější. Nejradši jsme, když se při koncertě povede propojit kapelu s posluchači, lidi to zajímá a baví, spolu si kančíme a je nám tak nějak všechno fuk. Kvůli tomu hrajeme, pro ten parádní pocit.

Jaké to bylo rozjet rave v lese? Chtěli byste častěji hrát mimo kluby?

Naštěstí se s muzikou dostáváme na neskutečně zajímavý místa, na který rádi zajedeme, i když tam už další ročník nehrajeme. Člověk je ve svém omezeném chlívečku často nemá šanci vidět a najednou tě tam pozvou s kapelou a ty si říkáš: „megahustý“. FreezeFest, Vlčkovice Fest, ŠpitalArt v kasárnách v Jaroměři a ten les v Batňovicích… všechno akce, které nejsou postavené jen na hudbě, ale podařilo se jim kulturu, setkávání a atmosféru propojit do jednoho krásného celku.

A co někde na tajňačku s agregátem?

Přesně tohle nám teď leží v hlavách – dodávku máme, PA máme, agregát půjčíme někde ze stavby a jede se na punkáče. Rozhodně něco takového chystáme, uvidíme, co z toho vyleze.

Kdybyste se mě zeptali: „S kým máme udělat splitko?“ okamžitě řeknu s Gagarin. Hudebně k sobě máte docela blízko.

S Gagarinama jsme se zatím nikdy netrefili na stejný podium. Kluky osobně neznáme, ale už nás pár lidí k sobě párovalo, tak na tom asi něco bude. O splitku jsme přemýšleli, že bysme vyzvali The Linings, ale až se jednou potkáme s Gagarinem, třeba si padneme do oka.

S koncerty problém nemáte, ale nepřipadáte si trochu osamocení s hudbou, kterou hrajete?

Sami si rozhodně nepřipadáme, nejsme daleko od grimeu nebo DJů, my se s tím našim uměním nacpeme i tam, kde mají „klasické“ kapely dveře zavřené. V tomhle stylu se pohybují naštěstí samí klaďasové, kteří hrají rádi a necpou svoji kariéru každýmu pod nos, takže z toho většinou vyleze nějaký kamarádství i další společný koncerty. Hate na naše electro občas je, ale to člověk s úsměvem přejde.

S kým by byl váš koncert snů? Does It Offend You, Yeah? to mají už za sebou, Hadouken! unesli ufoni, zbývají akorát kapely bez interpunkčních znamének v názvu.

Does It Offend You, Yeah? i Hadouken! nás k tomu, co hrajeme dnes, nakopli nejvíce. Z fungujících kapel bysme si to asi nejradši dali s The Death Set – to jsou Kluci v bledě modrým.

Nikde na netu nemáte merch, což mi vzhledem k tomu, jak často hrajete, přijde zvláštní.

Ach, ten merch… My jsme na byznys docela leví. Měli jsme trika, co jsme si nadrtili sítotiskem, placky, CD. Něco ztratíš, něco naselíš zmatlanej pod cenou, triko u nás občas stojí i pade a placka dvě koruny a speciální úkol. Teď jsme ve fázi hibernace merche. Ale měli bysme do toho zase šlápnout, vizuál přece jen ke kapelám patří. Děláme si ho sami a máme ho už ready, takže nějaký pěkný víkend se sítem snad vyjde brzo.

Je pro vás Do It Yourself přirozenost, nutnost, nebo výchozí bod?

Rádi si děláme všechno sami. Pod vším je podepsaná kapela a nás to takhle baví, přijde nám to správné. Hudba/vizuál/komunikace kapelu definují. A vůbec, DIY je sranda, máš pak být na co pyšný, i když to možná není 100 % kvalita.

Inspiraci od Beastie Boys čerpá celá kapela, nebo to platí pro Kubu? V jeho vokálním projevu je rapová dikce patrná.

Beastie Boys sjíždí půlka kapely, v dodávce nám často rotujou. Kuba s Ondrou si je dávají odmala, jsou tím prorostlí.