Komiks za louží: Hříchy Marvelu

ORIGINAL SIN

Aaron/Deodato

„Chci se jenom dívat.“

Nalezen v troskách svého domu s vydlabanýma očima a kulkou mezi děsivě velkými, prázdnými důlky - plešatý Uatu je mrtvý. Zástupce mimozemské rasy, která pozorovala svět (skoro) od nepaměti, byl zavražděn. Obsah zbrojnice i všechna tajemství, jichž byl svědkem a nasáklá v očích, zcizeny. Kdo je vrah?

Prvotní hřích je ponurý, sevřený příběh, který lze přečíst bez přívěsků a většího dohledávání informací. Pátrací linka funguje na výbornou i v několika zdánlivě nesouvisejících liniích. Nick Fury (nebo jeho spinety?) hraje po dlouhé době hlavní roli a jak je u něj zvykem, mrtvoly se vrší (Bucky odřezává hlavu) a celý vesmír je plný tlejících těl, mrtvých planet. To vše v příběhu o muži na zdi, který vždy když bude třeba, provede preventivní úder.

V současnosti asi nejlepší americký scenárista Jason Aaron, expert na poutavé dialogy a tvůrce indiánské série Skalpy (od letoška vychází i u Crwe) vytvořil zásadní dějový oblouk, měnící status quo většiny oblíbených postav. Jedním tahem rozdrtil víru Kapitána Ameriky, poštval Hulka s Iron Manem proti sobě a z Thora udělal fňukajícího chudáka. Prim navíc hrají méně propagované postavy (Black Panther, Winter Solider, Dr. Strange nebo Punisher) s tajným šéfem ve stínu, jednomu z nich tiše připravuje úkol kariéry. Přijímací pohovor - vítěz dostane místo plyšáka novou práci. Dále je tu zazobaný fanatik Midas (čeho se dotkne, mění ve zlato - doslova) a šišlající chlápek s okem místo hlavy. A nejsou to oči, co mrtvole schází?

Brazilský kreslíř Mike Deodato na oko surrealistickou detektivku opatřil propracovanou fotorealistickou kresbou a vyvedl ji v ostrých konturách, moderních a poutavých. Grafická stránka je sázkou na jistotu a neomrzí celých osm čísel. Nejlepší letní speciál za posledních několik let a skvělý rozstřel budoucích marvelovských sérií, z nichž nejvíce vyčnívá novinka Aleše Kota a Marca Rudyho nazvaná Bucky Barnes: The Winter Solider. Ten přijde na přetřes příště.

DEATH OF WOLVERINE

Soule/McNiven

„Neříkals, že jsi byl tenkrát v Nagasaki?“

Léčivý faktor zpomaloval Loganovi stárnutí a prakticky mu bránil zemřít. Události vedoucí k jeho možné smrti se váží na předchozí sérii a virus přenesený z nepřátelského mikrovesmíru. Způsobil, že regenerační schopnosti se pomalu ztrácí a kovová kostra, za ta léta vystavená spoustě radiace, jej pomalu zabíjí. Poslední zúčtování se blíží a hromada nepřátel z minulosti jde Wolverinovi po krku.

Strhující. Neuvěřitelné. Fascinující. Smrt oblíbené postavy se častuje těmito přídomky a obvykle těší velkému zájmu ze strany fanoušků, často zasáhne i nepolíbené. Vytržení z komiksového bezpečí a konfrontace se smrtící realitou dokázala vymáčknout ze scenáristů to nejlepší. Ne tak z Charlese Soulea a jeho průměrné Smrti Wolverina. Barry Windsor-Smith před několika desítkami let dokázal z vedlejší linie Program X nechtěně vytvořit archetyp temného komiksu pro masy. Souleovi se chtěně z potencionálního vrcholu kariéry povedl obyčejný akční komiks, s tuctovou zápletkou, bez klimatického vyvrcholení a s doslova ubohým hlavním záporákem. Logan nikdy nepatřil k lidem, kteří by se mohli chlubit pronikavou inteligencí, jeho jednání tady je však přinejmenším pochybné a vyumělkované posouvání k cíli vedoucí přes Japonsko jako by sloužilo jen k připomenutí bohaté historie postavy. Je třeba uznat, že samotné finále (cca posledních pět stran) je mrazivé a ve čtenáři vzbudí až nevolnost, pak smutek a zadumanou otázku o fatalizmu smrti.

McNivenův vizuál (Občanská válka) funguje tak akorát. Hojnost ikonických obrazů, akce přehledná. Výraznější experimenty bohužel nenajdeme. Zůstává otázkou, jestli to byl i záměr, provést ukončení jednoho z nejoblíbenějších hrdinů takhle obyčejně. Pachuť zklamání naleptá sebelepší konec. Promarněná příležitost. Snad ne tečka