Komu se nelení, tomu se zelení (Green Arrow: Year One)

Písek skřípá mezi zuby, hlava třeští jako v kocovině, žízeň tak strašná, že hrnek s močí chutná jako víno. Oliver Queen měl toho dne zemřít, ale štěstěna jej odvála na malý ostrůvek v tiché Oceánii.

Vrátit se ke kořenům bývá obvykle tah, jak vytřískat z upadající značky další peníze. Roky jedna mají úspěch, ale stejně si každý vybaví tak akorát Batmana a Daredevila (zlaté ručičky Franka Millera), takže to roku 2007 DC zkusilo i s poměrně zaprášeným hrdinou se smrtící tětivou. Green Arrow, chcete-li Smaragdový střelec, vždycky tahal za kratší konec a patřil do druhé linie superhrdinů. Uměl „jen“ střílet z luku šípy (na které leukoplastí lepil i dynamit, nebo vzpomeňme na památný šíp-boxerská rukavice) a měl prachy. Spoustu prachů. Český čtenář zná nadaného lukostřelce jen letmo z Ligy spravedlnosti Granta Morrisona a na jeho zestárlou jednorukou inkarnaci mohl narazit v legendárním Návratu Temného rytíře (znovu zdravíme) Franka Millera, když Batmanovi pomáhal odrovnat Muže z oceli.

Diggleův scénář je sympatický svou přímočarostí a charakterová proměna ze znuděného vataře v hrdinu probíhá pěkně postupně a v pro hrdinu netradičních geografických reáliích. Ollie je typickým zástupcem komiksových miliardářů, a když se nekoupe v chlastu, kupuje předražené relikvie z dob dávno minulých. Jako třeba nově zrestaurovaný luk Howarda Hilla - lukostřelce, kterého proslavil film Dobrodružství Robina Hooda (1938). Být boháčem moc dlouho zjevně škodí zdraví, pociťuje příznaky syndromu vyhoření. Něco mu chybí a na to, co to je, přijde pěkně po zlém. Zrazen a hozen do vln ze své předražené jachty je Ollie nucen hrát si na trosečníka. Tak se ve stylu Toma Hankse potloukáme džunglí, skrze stylizované obrazy a zelený voiceover spřádáme plán pomsty, prozkoumáváme tajemství skrývající se hluboko v makových polích.

Tajemný ostrov je po Ztracených oblíbeným dějištěm nejrůznějších pašeráckých kejklí, pro formování hrdiny ideální prostředí. Finální střet s drogovým kartelem a osvobozování otroků je už trochu klišé a když dojde na porod a pojmenování domorodého dítěte, leckdo zaskřípe zuby. Přece jen jde o hlavní proud, tak zamrzí neochota tvůrců přitlačit na pilu a začít vršit mrtvoly.

Scenárista Andy Diggle a kreslíř Jock (čti Žok jako měch) jsou krajanům známí týmovkou Parchanti (v originále Losers) od nakladatelství ComicsCentrum, které ze série prozatím vydalo skromné dva kusy. Skvěle fungující tým přináší netradiční hrdinský počátek a na malém pískovišti stíhá říct vše potřebné a především bavit. Potěší i oprášení inspirace v legendě o Robinu Hoodovi. Jockova stylizovaná kresba svou hranatostí připomíná Mikea Mignolu a o prosluněný coloring se postaral David Baron. V překladu Martina D. Antonína vydal BB/Art právě v těchto dnech.