Komu slouží Služebníci?

„Pochop konečně, že tu nejsme od toho, abychom byli šťastní.“ Touto větou chce spirituál kněžského semináře otevřít oči jednomu ze svých svěřenců. Děj snímku Služebníci se odehrává na začátku 80. let v Československu v uzavřeném světě budoucích kněží a jejich učitelů. Pod přísným dohledem Státní bezpečnosti vyvstává základní dilema – zachovat si víru a zásady, nebo kolaborovat? V těchto podmínkách je nutné s citovaným výrokem souhlasit, ani jedna z možností mnoho štěstí nenese.

Černobílý snímek Ivana Ostrochovského zobrazuje fiktivní příběh formou, která místy připomíná dokument. Do detailu zachycuje prostředí, prostory či denní aktivity postav. Velký důraz při tom klade na estetiku, jednotlivé záběry jsou vizuální umělecká díla, která spolu s prací se zvukem vytváří rytmus i harmonii. I poetické drama zůstává dramatem, a to stojí zejména na tíživé atmosféře a pocitu napětí.

Děj není složitý a postavy působí spíš symbolicky, o jejich nitru ani minulosti mnoho nevíme. Nositeli příběhu jsou nováčci v semináři Juraj a Michal. Do nového prostředí vstupují jako blízcí přátelé, důvěrné interakce mezi nimi ovšem postupně vymizí. Místo, kde se nedá spolehnout ani na zpovědní tajemství, je musí poznamenat. Na jedné straně poznávají ty, kteří se snaží bojovat proti režimu, na straně druhé ty, kteří mají na seminář dohlížet a „dát ho do pořádku“. A vůbec nejpočetnější skupinou jsou pak ti, kteří dělají kompromisy a snaží se nevyčnívat. Režim je zobrazován jako nepřemožitelný, má obrovskou moc a neváhá využít veškeré prostředky k získání kontroly. Odpůrce zničí, nebo získá.

Tvůrci snímku často nechávají diváka v tichu a napětí vyčkávat. Dialogů není mnoho, rozhovor postav je často překrytý ambientními zvuky nebo hudbou. Nezbývá než si z náznaků a z pohledů herců domýšlet, co se děje. Tyto rozhovory vytváří odstup a ztěžují možnost vcítit se do některé z postav. Je to škoda, téma zachování vlastních hodnot je vždy aktuální a má potenciál budit emoce. Na druhou stranu příběhů, které se snaží diváka vtáhnout spoustou slov a vjemů, je přespříliš. Tvůrci Služebníků zvolili minimalistický přístup, ve snímku není nic, co by rozptylovalo dusivou atmosféru zobrazované doby.