Korzo #3: Vzpomínky a paraziti

V prvním patře Thermalu je k vidění skromná, ale o to působivější výstava fotografa Miloše Fikejze, dlouholetého spolupracovníka karlovarského festivalu, který letos v lednu podlehl nemoci. Mezi šedesáti šesti portréty hostů filmové přehlídky nechybí ani fotografie Miloše Formana s nezbytným doutníkem. Ten se ve Varech objevuje i v dokumentárním snímku Forman vs. Forman, který o něm natočili dokumentaristka Helena Třeštíková a Jakub Hejna, dnešní dopolední projekce byla vyloženě dojemná, s dlouhotrvajícími ovacemi. Známý životní příběh z mnoha různých úhlů, snímek je sestaven z nespočtu rozhovorů s Formanem, osvěžující jsou zejména ty, co dělal pro zahraniční média, a známých i neviděných záběrů. Důstojné připomenutí výjimečného tvůrce a člověka a zejména jeho hlavního, celoživotního tématu. Svobody.

S Richardem Lowensteinem, režisérem filmu Mystify Michael Hutchence, jsme se potkali právě po projekci dokumentu o Formanovi a na něj taky hned několikrát přišla v hovoru řeč. Australský tvůrce mluvil o tom, že chtěl portrét svého přítele pojmout z podobných úhlů, a vzpomínal i na natáčení klipů INXS v Praze a na to, že bez toho, že tam byl o dva roky dříve natáčen snímek Amadeus, k tomu možná vůbec nedošlo. Rozhovor a více o filmu Mystify najdete v zářijovém Full Moonu. Vzpomínky a reminiscence jsou vůbec pevnou součástí letošního programu, nejde jen o zmíněné a mnohé další dokumenty, ale taky o sekci půlnočních filmů, v jejímž rámci je uváděn například slavný Vetřelec Ridleyho Scotta. Mnohokrát viděná podívaná neomrzí, navíc na velkém plátně a v původním znění. A na konci se stejně vždycky leknu. A to ještě zítra přijde Rambo. John Rambo.

Podobně inteligentní a nelítostní jako Scottovo monstrum jsou i hlavní hrdinové filmu Parazit, který předcházela skvělá pověst, zdaleka nejen díky vítězství na přehlídce v Cannes. Čtyřčlenná rodinka cizopasníků se na bohaté rodině přiživuje s nebývalou elegancí a důsledností, první vyloženě humorná hodina se posléze zlomí do daleko vážnější polohy, za gejzíru napínavých a nečekaných zvratů se tu pere komedie s thrillerem. Dokonale propracovaná, a hlavně opravdu zábavná podívaná. A to má ještě člověk po odchodu z kina stejně pocit, že množství gagů ani nepobral, protože korejské reálie a narážky na ně dostatečně nezná. Parazit navíc rezonuje do hloubky, černohumorně podané sociální apely zasáhnou naplno.

Vzpomínání se věnuje také Ingimundur, hlavní hrdina islandského snímku Bílý bílý den, který se vyrovnává se ztrátou manželky po svém a pomáhá mu přitom hlavně přítomnost svéhlavé vnučky Salky. Nechybí tradiční atributy severského filmu – dlouhé působivé záběry, absurdní situace přicházející v těch nejvšednějších momentech a zejména přísná krajina – co si budeme povídat, už jen pohled na sníh a déšť je v těchto dnech vyloženě osvěžující. Řemeslně zvládnutý snímek a skvělý představitel hlavní role, jen se člověk tak nějak nemůže ubránit dojmu, že tohle všechno mnohokrát viděl. Vlastně ani ty emoce nefungují. Že by to bylo tím vedrem?