Nečernobílé držkování na věčného a drahého vůdce

Paměť je věc naivní a primitivně pozitivní.

Nechává čas, aby z ní vymazal ošklivé chvíle.

-- Guy Delisle

Kanaďan Guy Delisle je zavedenou značkou vydavatelství Drawn and Quarterly a posledních několik let sbírá uznání ve všech koutech světa. Jeho průlomový komiks Pyongyang (2003) byl přeložen do více než desítky jazyků, zatím poslední Chroniques de Jérusalem (2011) vyhrál na loňském festivalu v Angoulême hlavní cenu a ve Francii se stal bestsellerem. Což je, s ohledem na autorovu kariéru, nevídaný úspěch.

Až do třicítky totiž Delisle nevytáhl paty od počítačových animací a ani prvotina Réflexion (1996) žádnou vlnu nadšení nezvedla. Všechno se změnilo na konci 90. let, kdy pracovně vyrazil do Číny a Severní Koreje. Pod tíhou tamních režimů strávil několik měsíců a na základě těchto zkušeností vznikla nejprve kniha Shenzhen (2000) a o tři roky později zmíněný Pyongyang, které mu prakticky přes noc otevřely dveře mezi nejvyhledávanější autory moderního komiksu. Vztah s pracovnicí Lékařů bez hranic ho, už jako muže v domácnosti a táty malého Louise, zavál do Barmy (Chroniques birmanes, 2007) a s druhým dítětem, Alicí, do Jeruzaléma. Trpělivost růže a skvělý komiksový materiál přináší.

První cestopis, Šen-čen: Cestovní deník z Číny, vyšel v češtině v roce 2009. Stylově se přibližuje autorovým bezeslovným stripům Aline et les autres nebo Albert et les autres: temné stínování, ještě temnější humor, ostré sakrasmy a bezbřehá ironie, Delisleho trademark. V Šen-čenu sice strávil jen tři měsíce, ale i ty stačily na plné rozvinutí odcizení, vyvolaného kulturním šokem a jazykovou bariérou; boj za pochopení stylu života, na nějž se ani za čtvrt roku nedá zvyknout, byl předem prohraný.

Politické téma se nabízí, ale ve vzpomínkách na Čínu se autor, až na pár momentů („Ráno jsem šel ulicí, kde lidé vystavují své diplomy a čekají, až jim někdo nabídne práci.“), drží zkrátka a raději řeší nakupování, výlety do Kantonu a Hong Kongu, fitko, návštěvu zubaře, slovní zásobu hotelového liftboye, restaurace a jídlo – včetně psího masa, veřejné záchodky a práci v animátorském studiu. Cestovní deník z Číny je netradiční, ale vtipnou a rozhodně užitečnou variací na Lonely Planet; minimálně název série naplňuje dokonale.

Přestože Delisleho černobílý styl, připomínající svou jednoduchostí komiksové stripy, není nijak technický ani přehnaně detailní, daří se mu nečekaně dobře „vybarvit"“ reálie i emoce zmateného a věčně udiveného turisty. K dobru přidává vysvětlivky, mapky, grafy, šipky a věcné komentáře, někdy doprovázené jízlivou hláškou vlastní výroby, ne nepodobné stand-up komikům. O pozornost se pere nadsázka a strohé konstatování absurdní reality, jen je někdy těžké poznat, co je co.

Pchjongjang: Výlet do Severní Koreje (BB/art 2009) je jiné kafe, a to od prvních okamžiků prohlídky na letišti a následného – povinného, resp. přikázaného – položení květin k dvaadvacet metrů vysoké bronzové soše Kim Ir-sena, věčného prezidenta. Delisle, po dvou návštěvách Číny vyzbrojen obrněností, drzostí a Orwellovou klasikou 1984, do toho šlape plnou vahou: bez pardónu komentuje řežim, poměry v zemi, oba vůdce (v té době byl Kim Čong-il ještě naživu), Čučche – státní ideologii, zvyky, zákony, pravidla. K životu samotnému není moc co říct, jelikož prakticky neexistuje, ale glosy à la Ricky Gervais pobaví. Těžko říct, kde se vzala tak náhlá odvaha kritického komentáře, kterým si ve finále v KLDR vysloužil status persona non grata; možnost, že by se tam jinak zbláznil, se ovšem nabízí.

Guy Delisle se v Pchjongjangu stylově projasňuje a vybrušuje hrany, panely jsou čisté a jednoduché, lettering je v originále kouzelným lo-fi handwritten tiskacím písmem. České vydání tuto přirozenost postrádá, anžto jsou bubliny psány levně působící variací na comic sans, navíc překlad Kateřiny Reinischové je občas poněkud toporný a tu a tam lze objevit i chyby. Škoda.

Barma: Na cestách s Lékaři bez hranic po Myanmaru (BB/art 2011) je oproti politickému Pchjongjangu umírněná, i když život ve vojenské diktatuře má svá specifika. Delisle, už jako otec malého Loiuse, zde strávil víc než rok se svou partnerkou Nadège, administrátorkou nevládky Lékaři bez hranic. Příběhy se zcela logicky točí především kolem hlídání a svérázné chlapské mateřské, počasí, komunity expatů a kurzů počítačové animace, které Guy v malé skupince vede. Bez komentářů ovšem nezůstanou ani Su Ťij, barmská disidentka t. č. v domácím vězení, funkce nevládních organizací v zemi, úroveň zdravotní péče, politické poměry nebo OSN, byť na vážnější, méně prostořekou notu. Delisle dospěl!

Barma má o sto stran víc než předchozí díla, navíc je rozdělena do několika (desítek) minipříběhů, čímž se Delisle ještě o fous přiblížil zmíněným stripům. Zvážněl, ale neztratil svůj „hit-and-run“ styl ani humor a laťku, nastavenou Pchjongjangem, udržel.

Zatím posledním kresleným cestopisem je Chroniques de Jérusalem, jenž pod názvem Jeruzalém: Rok v rozděleném městě vychází právě teď i u nás, poprvé částečně v barvě, nově v překladu Evy Poskočilové. Netradičně rozsáhlé dílo se po úspěchu trilogie stalo nejočekávanějším Delisleho počinem, a tak si i tady zaslouží samostatnou recenzi. Jiná verze zní, že je Jeruzalém tak ukecaný, že zkrátka nejde přečíst rychle. Zvláště, pokud se s oblibou a často vracíte k držkování na věčného a drahého vůdce.