Lajdák. Blbec a lajdák. (Punisher MAX: Barracuda)

Neexistuje nic jako „zbytečné násilí.“ Každé násilí má svůj smysl. Když vás dvou a půlmetrové černé hovado nacpe do kufru nebo vás předhodí žralokům, bez násilí se prostě neobejdete. Frank Castle alias Punisher udělal tu fatální chybu, že opustil útulné bezpečí New Yorku a vydal se za prací na jih do Miami… kde na něj číhá Barracuda. A začínalo to přitom tak rutinně.

V Punisherově hledáčku se netradičně ocitá na první pohled běžná obchodní společnost. Na pohled druhý se korporace Dynaco jeví jako mafiánská struktura a kráčí těsně na hraně legální živnosti, často i za ní. Dochází v ní k mocenskému boji, kdy jeden z příslovečných synů zatouží nejen po místě vrchního velitele, ale i po jeho sličné, mladé a věčně nadržené manželce Alice. Situace je samozřejmě drobet komplikovanější a stabilní asi jako časovaná bomba. Linie oblíbeného likvidátora si jede svoje a je až překvapivé, k jak malé interakci mezi ním a dalšími hlavními postavami dochází. Je zkrátka pozadu, dokonce to v jednu chvíli čtenáři přizná. Jde asi o největší zádrhel v jinak slušně fungující příběhové lince.

Garth Ennis (Preacher: Kazatel) řadu MAX opatřil spíše vážnou, realistickou atmosférou, plnou zabíjení a smrti. Když už došlo na humor, byl černý jako… Barracuda a stávalo se tak sporadicky. Šestý kousek v sérii je světlou výjimkou a patří k nejveselejším, protože o legraci a vtipné hlášky tady opravdu není nouze. Vedlejší, převážně šoustací linie pravda nepatří k nejlepším. Burzovní machinace a podvody s věřiteli nejsou tak výživné jako přímočaré zlo gangů, nad vodou ji drží jen slušné množství zvratů a dokonale tvarované rtíky hlavní femme fatale. Chybí hlubší poselství, snad až jen na klasickou poučku o tom, že neuspokojená ženská je jako bílý žralok.

Castle si vybírá špatné období a skrze černé rámečky si prorocky sype popel na hlavu za chyby, které se před námi rozprostírají na dalších stranách. Totální selhání v plánování i v celkovém podcenění situace se mu krutě vymstí při konfrontaci s Barracudou, ze kterého se vyklube jeden z nejzábavnějších psychopatů celého Punisherova univerza. Obrovský černoch, který Dynaco zbavuje problémů, je veselý optimista, levačkou louská lebky hispánským věřitelům a obvykle si u toho prozpěvuje nějakou přisprostlou odrhovačku. Pěstní souboj, ke kterému dojde, patří k vrcholům knihy. Silová rvačka dvou nezmarů eskaluje do neuvěřitelně přepálených výšin, až připomíná úchylnou variaci na taškařice Toma & Jerryho – v dobrém. Odlehčenější atmosféru má na svědomí i kresba Gorana Parlova, chorvatského kreslíře, jehož expresivní styl je nečekanou změnou po brutálních, hyperrealistických kresbách Leandra Fernandeze, který má na svědomí ilustrace většiny dílů série MAX.

Punisher: Barracuda je spíše milým osvěžením než zásadním počinem série o temné očistě světa od podvratných živlů. Přivádí ale na scénu jednoho z nejultimátnějších protivníků. Závěrečná jatka ukazují, že i když Frank Castle jede na půl plynu, pořád to znamená krvavý oceán. V roce 2012 vydal BB/Art v povedeném překladu Richarda Podaného.