Lo Còr de la Plana - středověk, co má koule

Cizokrajné jméno, přesto vám není neznámé? Nemýlíte se, Lo Còr de la Plana nebyli v Čechách poprvé. Uskupení se zrodilo roku 2001 ve francouzském přístavním městě Marseille a své jméno odvozuje od slova còr (srdce) a přístavní čtvrti La Plaine, nazývanou v okcitánštině La Plana.

Srdce La Plaine vzniklo v místech, kam dříve chodili námořníci a synáčci z bohatých rodin za děvkama a chlastem, ale také tam, kde se znovuzrodila hrdost na téměř vyhynulý jazyk lenga d'òc. Pestrá směska obyvatel složená převážně z bohémů a přistěhovalců z kolonií si nade vše váží své kulturní rozmanitosti, v křivolakých uličkách okcitánštinu opravdu zaslechnete. Středověký jazyk bojující o přežití se nevzdává, odhady hovoří o jedné až osmi stovkách tisíc mluvčích, a podobně jako bretonština zažívá pomalý revival i díky hudbě.

Frontman Manu Theron se v La Planě narodil, dětství ale strávil v Alžíru. Hudební zážitky z mládí i cest ho dovedly k založení vlastní kapely, a tak se zrodili Lo Còr de la Plana, vokální projekt, který si vypomáhá jen perkusemi. Prozatím jsou k mání pouze tři alba. Es Lo Titre, vydané před deseti lety, se koncentrovalo na okcitánské náboženské zpěvy. Tant Deman z roku 2007 obsahovalo písně slavnostnějšího a radostnějšího rázu, zatímco poslední Marcha! se obrací k mnohem světštějším a současnějším tématům. Kromě rady, jak udělat z gangsterů anarchisty, upozorňuje na praktiky podsvětí i lenost politiků.

Akropole měla sice do vyprodání daleko, ale jak se zdálo, ansámbl to bral spíš s humorem. Poloprázdný sál se smíchem pozdravili, ostatně v rozhovoru pro mlog.cz (http://www.mlog.cz/rozhovory/2013-09/manu-theron-lo-cor-de-la-plana.php) zmínili, že jednou vystupovali v Denveru pouze pro ostrahu a barmanky. Pětice fešných Francouzů zahájila vokálně, připomínajíc tak bohoslužebné zpěvy. Brzy se však půlkruh, ve kterém zpěváci stáli, rozpadl, tempo se pozvolna zrychlovalo, přidalo se dupání do ozvučných desek, tleskání a perkuse. Hned druhou skladbou, Sant Trofima, připomněli nejen dobu, kdy to měli králové nahnuté, pokud se k jejich poddaným dostaly nástroje vhodné ke stínání hlav, ale také nejnovější nahrávku.

Lo Còr de la Plana jsou mistři nekonečných písní, monotónnost je jim ovšem cizí. Ačkoliv to vždy už už vypadalo, že úsek končí a začal se ozývat potlesk, pánové spustili ještě rychleji. Vokály se proplétaly i souzněly, především ale komunikovaly s vůdčím Théronovým hlasem. Ani frenetické tempo a dokonalá souhra nezahnaly podzimní sychravost, chladné počasí kapele natolik připomnělo zimní čas, že spontánně spustila vánoční píseň. A aby nebyli udýchaní jen oni, naučili návštěvníky tradiční kolový tanec.

Jeden z nejlepších koncertů, který letos agentura Rachot uspořádala, byl bez přehánění strhující. Je příjemné vidět, že návrat ke středověkým písním neznamená jen maškarádu v kostýmech v hradních kulisách.

Jak praví Lo Còr de la Plana ve skladbě Bosin, „pokud se vám naše hudba nelíbí, stáhneme vám kůži ze zadku a uděláme si z ní tamburínu“. Nicméně to nehrozilo.