Longital divoko a kousek dál

Je k neuvěření, že od založení Longital uběhlo už patnáct let. Kapela, která s lehkostí probudí ty nejsilnější emoce, byla do roku 2006 známá jako Dlhé diely, přičemž oba názvy odkazují k téže reálii. Právě z Dlhých dielov neboli Longitalu, slovenského kopce nad Dunajem, pochází základ tria, hudební i partnerská dvojice Shiny a Dana Salontaye, jež dlouhou dobu držela existenci tohoto hudebního tělesa ve vlastních rukou. Nynější podobu tria před dvěma lety dotvořil navrátivší se bubeník a klavírista Marián Slávka. Longital zvládají obdivuhodné množství koncertů, spravují vlastní vydavatelství, zachraňují lesy nebo točí videoklipy, do toho se fotí pod vodou nebo spolupracují se smyčcovým kvartetem. Mezi tím vším stihli v září zajet do Prahy, aby podpořili Kieslowski během oslav pětiletého výročí. Pár hodin předtím si udělali čas, aby promluvili o filozofii svých textů, odhalili své pocity ohledně aktuálního složení či prozradili okolnosti vzniku nového alba.

S Mariánem jste nehráli společně přes deset let. Dělalo vám potíže se opět sehrát?

SHINA: Absolutně ne. Za ty roky jsme sice změnili název a spoustu dalších věcí, ale naše energie, ačkoli se chvíli vyvíjely odděleně, se okamžitě spojily. Mezi muzikanty je to běžné. Mohou se mezi sebou hádat a mít v soukromí ostré vztahy, pak ale přijdou na pódium a všechno jde stranou. Zůstává jen muzikantská chemie, a právě tu s Mariánem rozhodně sdílíme.

DANO: Tato teorie se nám naprosto potvrdila na jednom z nedávných koncertů. Řekli jsme si, že jen tak bez přípravy zkusíme dát i skladby, které jsme dvanáct let nehráli, a bylo to, jako kdyby čas neexistoval.

Váš historicky první koncert se odehrál v roce 2001 na Pohodě, kde jste letos opět vystoupili. Jací jste byli tehdy a jací jste nyní?

DANO: Ten rozdíl je obrovský. Hodně si teď uvědomuju, jak jsme tenkrát nevěděli, co všechno obnáší velký festival a do čeho vlastně jdeme. V podstatě se dá říct, že tenkrát jsme jen přišli, odehráli skladby a odešli. V porovnání s tím byl letošní koncert velkolepý. Na Pohodě jsme vystoupili společně se smyčcovým kvartetem a pro mě osobně to byl asi největší koncert, který jsme zatím zažili. Všechno vyšlo. Napojení s lidmi a správná atmosféra nás spolehlivě nabily na dalších patnáct let.

RODIT JEŽKA

Ve vašich textech se často objevují přírodní prvky, které jsou ale cítit i v hudebních motivech.

DANO: Já mám k přírodě vytvořené velice silné pouto, a to především díky svým nástrojům, které jsou všechny ze dřeva. Dobré akustické dřevo by totiž mělo být alespoň dvě stě let staré. S tím souvisí i fakt, že se snažíme upozornit na to, co se teď děje s lesy, protože jejich ochrana je i pro akustickou hudbu důležitá.

SHINA: V přírodě je ale zásadní obnova obecně, pro výrobu elektroniky coby hudebních nástrojů je zas potřeba vytěžit minerály. Obnovu přírodních zdrojů vnímám jako základní věc, bez které nemáme šanci přežít. Můžeme se tisíckrát bavit například o politice, ale ochrana přírody má pořád o mnoho blíž k lidské podstatě.

Dá se tedy říct, že na nezbytnou roli přírody se snažíte ukázat i prostřednictvím svých textů?

SHINA: Nedávno jsem se bavila s Kyšperským z Květů. Říkal mi, že mám v textech pořád jen nějakou přírodu, ale že přece musím používat i telefon a moderní přístroje, které na mě mají taky nějaký vliv. Samozřejmě, že moderní přístroje používám a asi bych v nich dokázala najít nějaké metafory či paralely, ale pro mě jsou tyto věci na světě příliš krátkou dobu na to, aby se mě mohly hlouběji dotknout.

Vaše trio je charakteristické i tím, že jej spoluutváří partnerská dvojice. Dá se vysledovat nějaký posun v milostné poetice v souvislosti s posuny ve vašem vztahu?

DANO: Autorem většiny textů je Shina a musím říct, že se o našem vztahu dozvídám hodně právě díky nim. (smích)

SHINA: Určitě nezabráním tomu, abych do textů promítla i pocity ohledně vlastních zkušeností, které pak Dano může dešifrovat. (smích) Ale spíš se k tomu snažím přistupovat globálněji a vyjadřovat emoce a situace, které se dějí okolo mě. Je zajímavé, že například u skladby Rozpletám, která je na novém albu, na vztah dvou lidí nahlížím stejně jako na přírodu nebo i cokoli dalšího, co nám může dělat na jednu stranu radost, ale zároveň s tím jsou problémy. Vždy, když se něco pokazí, máme možnost to odhodit. Je ale o mnoho efektivnější začít na tom pracovat a snažit se to opravit, protože když se to povede, vznikne něco cennějšího a silnějšího. No a když se to nepovede, člověk má zas novou zkušenost a ví, že dokáže bojovat za to, na čem mu jednou záleželo. Všechny mé metafory pak většinou nabízí spoustu interpretací a lidi v nich často objevují významy, které mě ani nenapadly. A to mě baví.

V roce 2001 jste také společně založili vydavatelství Slnko records, pod kterým vydává asi dvacet slovenských interpretů. Snažíte se své muzikanty vést nějakým směrem?

SHINA: Mám pocit, že z každého začínajícího muzikanta, který má potenciál, lze vytvořit někdo s širokým dosahem na fanoušky. V konečném důsledku si ale myslím, že na tu konkrétní osobu to musí mít destruktivní vliv. Já mám proto úplně jiný přístup, a naše muzikanty se nesnažím formovat vůbec. Nechávám je dělat vlastní chyby a jít si vlastní cestou, protože tento způsob je nejpoučnější. Někdy si dělám legraci, že jsem jen taková porodnice, která prostě vytáhne na svět hotové dítě, které se předtím dlouhou dobu vyvíjelo v dílně nějakého umělce. Ne vždycky je porod hladký a jak říká Lucia z Živých kvetov, někdy je to spíš porod ježka než dítěte.

JINÉ SFÉRY

Máte ve zvyku spolupracovat s výtvarníky, kteří vám tvoří animované videoklipy nebo i vizuály alb. Ten nový je typicky přírodní, ale rovněž pracuje s rudou barvou, která silně kontrastuje s tlumenými živly země a vody. Proč to?

SHINA: Jednou jsem zčistajasna oslovila návrhářku Danu Kleinert, jestli by pro mě neušila červené šaty. Delší dobu už jsem měla pocit, že bych takové šaty chtěla nějakým způsobem využít, jen jsem nevěděla jak. Nakonec se rozhodlo, že s nimi budeme fotit. Kromě fotek ve větru na hradě Děvín jsme udělali i nějaké pod vodou. To bylo ale velice náročné, protože šaty se mi pod vodou obtáčely kolem těla a stahovaly mě ke dnu. Vždycky jsem se mohla jen na chvíli nadechnout a pak zas musela bojovat s těmi šaty. Celý proces mi zpětně přišel jako zápas, který vedeme s životem, a tak jsem si řekla, že obraz této situace bude ideální pro vizuál nového alba, jen je to třeba zkombinovat s dalšími prvky, aby celková podoba obsahovala vše, co jsem si představovala. Proto jsme potom podvodní fotky nechali prostoupit krajinou plnou trávy a vzdáleným industriálem a ve finále nám to přišlo jako dokonalá kombinace.

Co se týče spolupráce s dalšími umělci, jste nadmíru aktivní. Spolupracujete nejen s výtvarníky, ale i s divadly, filmaři a samozřejmě dalšími hudebníky. Jsou tyto mezi-umělecké vztahy něco, bez čeho byste nemohli existovat?

DANO: My jsme dlouhou dobu fungovali jen sami dva s tím, že jsme i alba točili doma. Potřebovali jsme se ujistit v tom, co přesně od umění chceme, a to se nám, myslím, podařilo. V poslední době jsme proto byli připravení se otevřít a pustit do našeho světa další lidi, kteří nás posunou. Zjistili jsme, že ostatní umělci na nás mají úplně jiný pohled a v momentě, kdy je necháme zasáhnout do našeho tvůrčího procesu, vznikají zase úplně jiné, troufám si říct zajímavější výsledky, posunuté na úplně jinou úroveň.

SHINA: Když se ale ještě vrátím k výtvarným umělcům, stala se nám jednou naprosto zázračná věc. Kontaktovala nás mladičká studentka, která aniž by nás na to dopředu připravila, stvořila celý animovaný videoklip ke skladbě Zlatá jako maturitní práci a až ve finální verzi nám ho naservírovala přímo pod nos. Byli jsme z toho doslova hotoví, protože v něm našla všechny významy a geniálním zpracováním tu píseň posunula do jiné sféry.

Hodně cestujete. Hráli jste už ve spoustě zemí v Evropě, ale taky v Kanadě a v Americe. Máte spoustu cizokrajných fanoušků, pro které překládáte své texty do angličtiny, překlady jsou ve formě titulků často i součástí vašich videoklipů. Děláte to, protože je pro vás sdělení textu nejdůležitější?

DANO: Měli jsme pocit, že bychom i zahraničním posluchačům měli zprostředkovat verbální významy. To ale neznamená, že na něm za každou cenu bazírujeme. Lidi, kteří nerozumí slovensky, mají z naší hudby zase úplně jiné pocity a nám se náš rodný jazyk opouštět nechce už jen proto, že člověk nikdy nevyjádří své myšlenky tak dokonale jiným než rodným jazykem. Taky si myslím, že každý jazyk má své vlastní znění, dotváří samotnou melodii hudby a překladem by se její vyznění mohlo narušit.

Vnímáte rozdíly mezi zpětnými vazbami od fanoušků, kteří vašim textům rozumí, a reakcemi od těch, kteří nerozumí?

DANO: Určitě ano. V zahraničí jsme obvykle před každou písní jen velmi stručně nastínili atmosféru nebo shrnuli situaci, kterou skladba zachycuje, a často se nám pak stávalo, že za námi přišli naprosto nadšení lidi a vyložili nám, co všechno jim ta píseň pověděla. Potvrdilo se nám, že míra individuálního porozumění nějaké písničce byla u lidí, kteří textu nerozuměli, mnohem širší a hlubší, než byla u lidí v Česku nebo na Slovensku.

SHINA: Přišlo nám super, že naše hudba může oslovit cizince úplně jiným způsobem, a tak jsme písničky z nového alba otestovali na našem známém Geraldu Selingmanovi, který má dlouholeté zkušenosti v hudebním byznysu, slyšel velké množství hudby, ale zároveň nerozumí slovensky. Gerald nám pomohl nahlížet na skladby jiným pohledem a taky nám je pak seřadil na album podle toho, jak na něj působily.

DANO: Za tuhle pomoc jsme velice vděční, protože jde o člověka, jenž momentálně vlastní nadaci, která sbírá a archivuje všechny vinyly z vinylové éry, a spolupracuje i například s Jackem Whitem a dalšími významnými producenty. Byli jsme tedy opravdu šťastní, že nám věnoval svůj čas. Ale vlastně jsme rádi za každého člověka, který nás třeba jen projevem vlastního názoru posune o kousek dál.