Lucie Cimburková, Michal Synovec (Lofofora Lom): Umění místo tobogánu

Jednu srpnovou neděli jsem se toulal po Hostýnských vrších, kde jsem potkal obdobně zbloudilého samotáře, který se rozvykládal o zdejší lokalitě. Profesí byl biolog a svým nadšením dokázal strhnout. Když jsem se ho zeptal, jestli zná nedaleký Kurovický lom, přírodní památku o výměře 15 hektarů v okrese Kroměříž, rozzářily se mu oči. Pod průzračnou vodní hladinou a na vápencových březích žijí čolci a jiné vzácné druhy obojživelníků a plazů. V korunách stromů hnízdí konipasové a rehci, nad rozkvetlými chrpami třepotá křídly otakárek fenyklový. Přírodní idyla je nejen každé jaro kulisou ekologicky zaměřeného Festivalu pro čolka, ale třetím rokem i pro jednodenní Lofofora Lom, který letos proběhne poslední srpnovou sobotu. Hlouběji jsme se ponořili s Michalem Synovcem a Lucií Cimburkovou z pořádajícího kolektivu Lofofora.

Vybavíte si, kdy jste navštívili Kurovický lom poprvé a kdy vás napadlo udělat na jeho březích i na vodě festival?

Lucie: Do lomu jsme se jezdili koupat, ještě když jsme studovali na vysoké ve Zlíně. Na jaře 2023 jsme hledali místo, kde bychom mohli uspořádat další Lofoforu, a napadl nás právě Kurovický lom. Do té doby byla Lofofora úplně jiná, než je teď. Tehdy jsme si mysleli, že festival musí končit minimálně ve tři ráno a musí to být pořádný mejdan. Něco takového jsme v lomu uspořádat nemohli. Místo nás ale okouzlilo natolik, že jsme se rozhodli formát překopat a přizpůsobit celkový rámec tak, aby vyhovoval nárokům, které na nás přírodní rezervace zatopeného lomu kladla. A hned s prvním ročníkem jsme zjistili, že tenhle formát v podstatě denního festivalu nás baví mnohem víc a že se chceme dál ubírat právě touhle cestou.

Michal: Zároveň jsme hledali i místo, kde bychom mohli festival pořádat pravidelně. V minulosti jsme si kladli za cíl dělat každou akci na jiném místě a vždy k tomu dělat site-specific instalace, narativ, dramaturgii. Všechno se změnilo prvním ročníkem Lomu, kdy jsme objevili i výhody mít někde „stabilní“ podmínky, a hlavně ročník od ročníku to posouvat dál a dál.

Za festivalem stojíte nejen vy dva, ale celý kolektiv Lofofora. Můžete představit vaše aktivity?

Lucie: Jsme kolektiv, jehož aktivní jádro tvoří asi šest lidí a potom další kamarádi, kteří nám pomáhají hlavně při samotné realizaci. Snažíme se přinášet současné umění a hudbu v netradičních formátech a souvislostech. Naše aktivity se hodně odvíjí od toho, co nás zrovna baví, láká a zajímá a co bychom chtěli ostatním přinést. Naším největším festivalem je tedy Lofofora Lom, festival zaměřený na léto, odpočinek, ale i přírodu a environmentální témata.

Letos v březnu jsme začali se sérií jednodenních akcí Lofofora Výlet – festival současného umění a turistiky. Během asi dvanáctikilometrového okruhu okolo Ivančic návštěvníky čekal rozmanitý kulturní program – ať už to byl koncert Daniela Meiera a Pavla Hlavatého v poutní kapli na kopci, performativní piknik Heidi Horňáčkové uprostřed polí, výtvarné instalace či koncert kapely Diptych s divadlem Potkat lišku na Stříbském mlýně.

Stále děláme akce ve Zlíně. V posledních letech jsme spojili síly s našimi kamarády ze zlínského Zvěřince a pořádali společně koncertní večer Tinktura a loni grrl power festival Hoříš má panenko.

Michal: Když jsme ještě bydleli ve Zlíně, tak se vyskytla příležitost spravovat vlastní menší prostor ve staré průmyslové budově, kde jsme se pak společně se spolkem Zvěřinec snažili vytvořit nezávislé komunitní a kulturní centrum. Cítili jsme, že městu tehdy chyběl jakýkoliv fyzický prostor pro nezávislé umění i setkávání se. Na ten popud jsme založili i komunitní poslechovou platformu Obscura Radio, v rámci které jsme pořádali každý měsíc nahrávací sessions/poslechovky a poskytovali místo i dalším lidem z lokálního networku pro jejich aktivity. V jednu chvíli se však kvůli vnějším vlivům stal prostor neudržitelný a museli jsme vypadnout, naše životy se přestěhovaly do Brna a s Obscurou jsme se snažili být v takovém putovním/hostovacím módu v Brně a Praze. V momentě, kdy ale člověk neoplývá fyzickým prostorem, kde by lidi mohl pohostit a nějak jim poskytnout zázemí i support, tak je to vlastně mnohem náročnější a nemá příjemný pocit, že dělá nějaký velký společenský rozdíl. Rádio jsme teď na chvilku uspali a spíš vyhlížíme nové příležitosti pro tento projekt.

Proč právě tajemná Lofofora v názvu?

Michal: Když jsme začínali, tak jsme hledali jméno, které by odráželo esenci toho, co děláme, tedy outdoor gamifikované akce s prvky narativního prostoru. Každou akci provázel příběh, do kterého se návštěvníci mohli zapojit skrze interaktivní instalace a různé herní prvky a budovali jsme pokaždé jiný svět. Projížděli jsme encyklopedii rostlin a hledali něco, co by námi rezonovalo, až jsme narazili na docela roztomilé slovo ježunka, v latině lofofora. Pak jsme zjistili, že se jedná o kaktus známý pro své halucinogenní účinky. Nějak nám dávalo smysl, že zrovna lofofora přináší nové fantasmagorické světy a intenzivní zážitky.

Report z loňského ročníku tady.

Koncem srpna proběhne třetí ročník Lofofora Lomu. Jak se festival vyvíjí, překvapuje vás něčím?

Lucie: Většinou vymyslíme koncept a potom hledáme místo, kde bychom akci mohli uspořádat. U Lofofora Lomu tomu bylo naopak. Měli jsme místo a museli vymyslet koncept, který bude zapadat. První rok jsme se v tom trochu plácali, ještě jsme se tolik neorientovali na scéně, a navíc nám pořád vrtalo hlavou, proč by někdo jezdil na festival, když tam nebude party. Jenže hned díky prvnímu ročníku jsme zjistili, že ti, kteří přijeli, jsou tu hlavně kvůli nádherné přírodě, klidu, relaxaci, umění a hudbě. A došlo nám, že přesně o tom to je. U prvního ročníku jsme ještě pořád byli silně přesvědčeni, že festival nemůže končit o půlnoci, že jsme dokonce vypravili autobus, který účastníky převezl do Zlína na afterparty. Do dalšího roku jsme si odnesli, že afterparty dělat nemusíme.

Michal: Já si vždycky vybavím, jak byli lidi na prvním i druhém ročníku ohleduplní ke svému okolí i k ostatním. Člověk potká na festivalech různé typy lidí, kteří občas můžou dělat binec či nekomfort ostatním. Mám pocit, že jak je náš fesťák vždy ke konci léta a lidi jsou už po sezoně relativně vyblbnutí, tak se v Kurovickém lomu všichni sejdou na takovou „rekreační kúru“ a opravdu víc nasávají atmosféru a hudbu. To je i jeden z důvodů, proč nás baví tenhle koncept z našich aktivit nejvíc.

Lucie: Taky se snažíme víc a víc napojit na místní krajinu a na přirozený rytmus jak lomu, tak jeho návštěvníků. Loni mě třeba překvapilo, kolik lidí se během dne jenom koupalo a denní program pro ně byl „jen“ příjemnou okolností. A vlastně mi to vůbec nevadí. Přijde mi skvělé, že se nám podařilo vytvořit takový kulturní koupák, kdy místo na párek v rohlíku nebo na tobogán jdete na koncert či výstavu.

Výzvy do budoucna?

Lucie: Rádi bychom dali více prostoru projektům a instalacím vytvořeným specificky pro festival a lom a v ideálním případě to spojili s uměleckými residencemi přímo v Kurovickém lomu. Ale naším hlavním cílem je momentálně zajistit udržitelné a stabilní financování.

Letošní ročník nese podtitul v podobě slovní hříčky Soundbathing. Kromě hudebního programu a koupání nabízí mnohem více.

Lucie: V rámci letošního tématu prozkoumáváme léto jako čas dobrodružství a odpočinku, ale také čas, kdy všichni nejvíce na vlastní kůži pociťujeme dopady klimatické krize a všudypřítomný ekologický kolaps. Snažíme se proto vytvořit především bezpečný prostor pro sdílení těchto pocitů, nabídnout pohledy různých tvůrců, hledat nové souvislosti, otevřít diskuzi, nacházet řešení nebo se jen na malou chvíli zchladit a zapomenout.

Program začínáme už tradičně komunitní snídaní na břehu lomu, která letos bude zmrzlinová a doprovodí ji ambientním dj setem bbygreen. A než se denní program přehoupne na večerní koncerty, všichni se společně zastavíme na břehu lomu u večeře a pop-upu naturálního garážového vinařství Dada Vin de Garage, který svou selekcí doprovodí člen kolektivu Plusko+ California Bitch.

Mezitím proběhne několik workshopů. Společně s Františkem Hruškou budeme moci spájet synťák zavařený ve sklenici, který reaguje na světlo a teplo. Další workshop pod vedením Šárky Krátké, Michala Kobzy a Lenky Pavláskové nese název Sedimenty společného, díky kterému budeme moci spočinout v prostoru lomu, ztišit se a objevovat to, co nám krajina nabízí i skrytě šeptá. Na poslední chvíli se nám taky podařilo vyřešit menší programovou změnu a přibyl workshop Veroniky Vlkové a Kateřiny Koutné: Oči jako slunce. Výtvarné umění letos reprezentuje instalace Terezie Tomkové, studentky Ateliéru Malby 3 na brněnské FaVU, a její keramické objekty citlivě umístěné mezi rákosí a okolní tůňky.

Našli jsme v lomu mezi lekníny starou pramici, a tak letos opět vracíme do programu čtení na lodičce. Za vesly se vystřídají básník a spisovatel Petr Hruška s Yvettou Ellerovou, básnířka a aktivistka Olga Wawracz a začínající autorka a organizátorka večerů autorského čtení Hana Trubačíková. Moc se těším na živé nahrávání podcastu Podhoubí s Ondřejem Šebestíkem a Prokopem Pithartem, kteří společně s terapeutem Adamem Kyprým proberou odtržení lidí a západních komunit od přírody a jak neblahý stav napravit nebo ještě lépe jak mu předcházet v perspektivách aplikované ekopsychologie. Tradičně se vypravíme na komentovanou procházku po Kurovickém lomu, tentokrát s geoložkou a vedoucí přírodovědného oddělení Muzea jihovýchodní Moravy ve Zlíně Andreou Dovicovou.

Nejvíce prostoru má v dramaturgii festivalu hudební program. Ten mi opět připadá, že je postaven na neotřelých jménech a zajímavých kolaboracích. Jak výběr interpretů probíhá?

Michal: Hudební dramaturgie vždy odráží to, co nás dlouhodobě inspiruje a co podle nás může jen amplifikovat atmosféru samotné přírodní rezervace. Simplicita a jistá přímočarost hudebních vystoupení byly silným aspektem při tvorbě dramaturgie především pro denní část programu, kdy se lidé během koncertů často koupou, opalují nebo plují na lodičkách. Výsledkem by měl být opravdu rekreační zážitek pro tělo, duši i sluch. Zároveň se snažíme přinést i zvuk, který je pro Zlínský kraj relativně atypický a reprezentuje, kam se současná alternativní hudba posouvá. Opravdu hezkým příkladem je kolaborace zvukového umělce a kytaristy Tomáše Niesnera a jakutské hudebnice Aldany Duoraan, která skrze hru na malé ústní harfy přináší kus svého rodného folklóru. Kombinace cvrlikání cvrčků a pohádkových ambientních kompozic laureátky ceny Vinyla, czarw, bude otevíracím aktem celého hudebního programu a jsem rád, že se mi konečně povedl dát do programu i Altbau, instrumentální těleso o jednom členu, které staví zvukové chrámy z minimalistických vrstev dronů kontrabasu.

Já osobně se moc těším na akustický koncert skupiny Timber Rattle na nejvzdálenějším břehu při svíčkách, který společně s jejich rituálními a až hypnotickými melodiemi bude jistě silným zážitkem, který bude symbolizovat i přerod do druhé večerní části festivalu. Tam jsme se snažili přinést interprety, kteří jdou vlastně trochu proti filozofii denní časti, tedy odklon od jednoduchosti ke složitějším produkcím a víc specifickému projevu. Zvuková performance uskupení Seaslugs pozve ke sdílení emocí skrze imerzivní zvukové plochy prostřednictvím atypických instrumentů i přístupů k hudbě jako takové.

Vystoupení britsko-ghanské hudebnice POiSON Anny jsem upřímně na letošním line-upu ani nečekal, ale nějak se to stalo – a to především i díky jejímu velkému zájmu a otevřenosti. Anna je známá jak velmi osobitým stylem na stagei a zajímavou produkcí i vokály, tak spoluprací s ASAP Rockym či Deanem Bluntem. Večerní oblohu pak budou začarovávat maskovaní Kailas zkreslenými kytarovými vály a ponory do tajemných ambientů. Večer zakončí etablovaný pražský producent Ancestral Vision, jehož liveset je výživná tinktura sound designu a prvků klubové hudby. Poslední srdcovkou je koncert v dodávce s Vojtou Plhákem a Barborou Pospíšilovou, kteří doprovodí návštěvníky až ke spacákům do kempu za tónů harmonia a elektrické kytary. Vojta je s Lofoforou i Obscurou už dlouho spojený a jsem rád, že rozloučení si vezmou na starost s Barčou zrovna oni.