Články / Rozhovory

Lukáš Linhart (Life for Mires): Nespoutaná příroda je zdrojem inspirace

Lukáš Linhart (Life for Mires): Nespoutaná příroda je zdrojem inspirace

Aneta Martínková | Články / Rozhovory | 10.11.2020

"Na rozmanité krajině jsme závislí," říká Lukáš Linhart, PR manažer projektu Life for Mires. A společně s týmem kolegů se snaží na území národního parku Šumava obnovovat a chránit vysychající mokřady. Iniciativa v jižních Čechách vyjednává s veřejnou správou, ale také mobilizuje dobrovolníky, kteří mohou přidat ruku k dílu a za špinavou prací vyrazit do běžně nepřístupných částí šumavské divočiny. Aktuálně Life for Mires spojili navíc síly s hudebnicí Lenkou Dusilovou, která na metafoře říčního systému postavila svou novou desku. Pro Full Moon společně s fotografkou Bet Orten vytvořily foto esej z chráněné oblasti, hudba z alba Řeka bude doprovázet film o šumavských mokřadech. Co dalšího společně chystají? S jakou motivací přijíždějí dobrovolníci pracovat na rašeliništích? A jak efektivně komunikovat s veřejností o ochraně životního prostředí?

Na začátek lajcky - jaký je rozdíl mezi mokřadem a rašeliništěm?

Rašeliniště je druhem mokřadu, a to velmi nevšedním. Jde o trvale zamokřená místa, kde nejvíc prosperuje mech rašeliník. Je tu hodně vody, nízké pH, málo kyslíku a kvůli tomu všemu se organická hmota nerozkládá tak rychle jako například padlý kmen stromu v lese. Na Šumavě je chladno, ale rašeliníky jsou na tyto nehostinné podmínky uzpůsobené. Pořád přirůstají výš a jejich spodní část naopak odumírá - ukládá se rašelina. Na některých typech rašelinišť ten proces probíhá více než 10 000 let - vrstva rašeliny tak může mít i přes 8 metrů. Celý ten příběh započal po ústupu ledovců, kdy tu byla tundra. Právě na rašeliništích se díky drsným severským podmínkám udržely druhy rostlin, které dnes známe především ze Skandinávie. Ostatní rostliny to tu mají kvůli nedostatku živin hodně a musely se adaptovat, jako například masožravky. Rašeliniště jsou čarovná a vzácná, dalo by se o nich vyprávět hodiny.

Regionální média informují o vašem projektu s nadšením - do obnovy mokřadů se vám daří zapojovat široký okruh dobrovolníků z celé republiky. Z jakého popudu se za vámi zájemci vydávají? Jsou to lidé už dlouhodobě zapálení do ekologie, nebo se vám daří přitáhnout i nováčky?

Máme z toho radost. Lidi naše akce hodně baví, protože pomůžou přírodě, ale taky s nimi procházíme skrytá a neznámá místa, kde to pěkně čvachtá. Není to jako vyrazit po lesní cestě na kopec, nahoře si dát klobásu a pivo a stejnou cestou zpět. Vydávají se k nám za zážitkem, ale určitě i proto, že mnoho z nás už cítí problém nedostatku vody v krajině. Často s dobrovolníky trávíme dlouhé chvíle nad diskuzemi o problémech příliš intenzivně využívané krajiny. Z toho je znát, že lidi se zajímají a začínají to velmi silně vnímat. A nemusí to být zapálení ekologové. Proto máme každý rok hodně nových zájemců, kteří k mokřadům vztah teprve získají.

Součástí vašeho programu je kromě samotné revitalizace mokřadů také zapojení veřejnosti do tohoto procesu. Přírodovědec Jiří Sádlo, který nedávno vydal knihu Krajina!, tvrdí, že se v komunikaci tématu ochrany životního prostředí volí příliš analytický tón. Lidé dostávají namísto důvodů, proč mít k přírodě okolo sebe nějaký vztah, tabulky a čísla. Souhlasíte s tím? Je i to důvod, proč jste se pustili do spolupráce s umělkyní Lenkou Dusilovou?

Myslím si hlavně to, že lidi už začínají mít přehršel informací o environmentálních problémech. Tedy ti, kterým není ochrana přírody úplně volná. Navíc informace jsou často abstraktní a člověk se v nich ztratí. Právě kvůli tomu pořádáme setkání přímo na místech, kde takový problém řešíme. Účastníci se zapotí, zamažou, někdy promoknou a potom se projdou mokřady, které jsou neponičené a v plné kráse. Zkrátka to zažijí a pochopí. Hudba je rovněž zážitkem a my bychom chtěli naše aktivity ztvárňovat i umělecky, protože nespoutaná příroda je velkým zdrojem inspirace. Řekli jsme si, že takovým způsobem můžeme oslovit širší okruh lidí. Když jsem zjistil, že Lenka Dusilová vydává album Řeka, spojilo se mi to. My řešíme obnovu pramenišť, kde řeky začínají, a potoků, které se v řeky splétají. Lenka pracuje s tématem fenoménu řeky, nebo chcete-li říční krajiny, v přenesených významech. Dokonce jsme následně přišli na to, že nezávisle na sobě používáme stejné asociace - například podobu krevního řečiště a říční sítě krajiny. Jsem přesvědčený, že posluchači Lenčiny hudby mají i k přírodě blízko.


Lenka Dusilová pro vás zatím společně s fotografkou Bet Orten připravila fotoesej, kterou jsme otiskli v aktuálním čísle. Co chystáte v rámci této spolupráce dál? Co si od ní slibujete?

Předběžně jsme domluvení na propůjčení Lenčiny hudební tvorby našemu filmovému dokumentu o obnově mokřadů a potoků. Myslím, že prožitek ze záběrů divočících potoků a řek nebo tajuplných a mlhavých rašelinišť doprovozený Lenčinou muzikou bude intenzivnější. Bavili jsme se rovněž o koncertování na našich eventech, ale to jsou zatím úvahy. Těším se, co dalšího se může z naší spolupráce zrodit.

Spolupracujete s partnery z Bavorska. Cítíte nějaký rozdíl v tom, jak se daří plány ochrany a obnovy mokřadů a rašelinišť realizovat na německé straně národního parku, v Bavorském lese?

Rozdíl je nejspíš v tom, že na české straně působí Iva Bufková, garantka našeho projektu, která problematikou vody v krajině naprosto žije. Věnuje se obnově mokřadů víc než 25 let a má za sebou mnoho úspěchů. Zpracovala celý koncept a program revitalizací na území NP Šumava, který dlouhodobě a se značným nasazením naplňuje. Jakýmsi vyvrcholením je tento rozsáhlý projekt. Na bavorské straně udělali rovněž spoustu práce, ale chybí tam osobnost, která by se tématu věnovala v takovém rozsahu. Částečně to vychází i z faktu, že na české straně Šumavy je mokřadů o poznání více.


Jaký tón je podle vás coby PR manažera ekologického projektu vhodné volit v kampaních na ochranu životního prostředí? Jakým způsobem se vy snažíte lidi přimět přehodnotit jejich životní styl?

My se nesnažíme přimět je k přehodnocení životního stylu. Možná jediná taková prosba z naší strany zní - nepoužívejte rašelinu na zahrádkách, protože její těžba znamená uvolňování obrovského množství oxidu uhličitého do atmosféry. Především se snažíme lidi navést na myšlenku návratu původních přírodních struktur do krajiny. Aby plošně nevysychala, podporovala biodiverzitu a udržitelnou produkci surovin pro člověka. Jedině s rozmanitou krajinou se totiž nedostaneme do průšvihu, kdy by celé soukolí zvané ekosystém zkolabovalo. Jsme na ní závislí.

Info

Life for Mires - Život pro mokřady
web projektu

Foto © Bet Orten

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Vysílač (Žižkovská noc): Dostat se mimo bubliny

su 22.02.2021

Dobří lidé z festivalu Žižkovská noc začali po přesunutí a následném zrušení festivalu v v loňském roce pracovat na podcastu Vysílač.

Simona Blahutová: Od Igráčka k Hitlerovi a zase zpět

prof. Neutrino 15.02.2021

Rozhovor s výtvarnicí a absolventkou AVU, zabývající se historickými událostmi v dobách Třetí říše či za studené války, je o smyslu hrdinství i opravdovosti umění.

Olaf Olafsonn: Experimenty jsou mi blízký

Anna Mašátová 03.02.2021

Olaf Olafsonn z kapel Olaf Olafsonn and the Big Bad Trip, The A-Bomb a dalších, rozezněl novým projektem rotundu sv. Petra a Pavla na Budči. Popovídali jsme si s ním.

Rudi Rus: Metal tu bude navždy

Ondra Helar 29.01.2021

Rudi Rus, dvoumetrový obr se sametovým, hlubokým hlasem, napsali s Pištou Vandalem z Čad knihu, která se otáčí kolem patnácti let metalu ve Slovenském rozhlase. Rozhovor.

David Pešek, Amrit Sen (SANANIM): Pečovat o sebe hudbou

Jarmo Diehl 26.01.2021

Organizace na pomoc závislým vydala benefiční kompilaci. Přispělo přes sto kapel, přispějete i vy? Rozhovor.

Nejlepší texty Full Moonu 2020. Julie Hrnčířová: Ráda vymýšlím příběhy

su 08.01.2021

Sochař a fotograf Richard Wentworth prohlásil, že cigaretová krabička, podpírající nohu od stolu může mít v sobě větší sílu než sochy Henryho Moorea... Rozhovor.

Nejlepší texty Full Moonu 2020. Libuše Jarcovjáková: Sednu na náměstí a čekám, co přijde

Michal Pařízek 08.01.2021

Její výstavu Evokativ vyhlásil britský deník The Guardian výstavou roku, většina snímků přitom vznikla před několika desítkami let. Talent a dílo Libuše Jarcovjákové v rozhovoru Michala Pařízka.

Nejlepší texty Full Moonu 2020: K uzdravení potřebujeme jen mír (Aigel)

Maria Pyatkina 07.01.2021

Právě zážitky ze soudní síně, komunikace s orgány a návštěv milovaného v cele daly vzniknout projektu Aigel, který přinesl do ruského undergroundu nová ostrá témata.

Jiří Kotača (Cotatcha Orchestra): Bigbandová scéna zažívá renesanci

Anna Mašátová 07.01.2021

Co přinesla letošní krize, co musí zvládat kapelník i jaký je stav bigbandové scény hodnotí v následujícícm rozhovoru kapelník Cotatcha Orchestra.

Nejlepší texty Full Moonu 2020: Tomáš Tkáč: Akordů máš sedm - a dva jsou na píču

Lukáš Grygar 06.01.2021

"Tomáše jsem potkal v jeho pětadvaceti, teď si ke třicetinám nadělil druhou sólovou desku a navrch debut dvojice Něco něco, kterou tvoří s Alžbětou Trusinovou." Grygar zpovídá Tkáče.

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace