Martin Reiner: Brno je literárním centrem a vždycky bude

V Café Era je interval mezi polévkou a druhým chodem téměř stejně dlouhý jako rozhovor se spisovatelem a nakladatelem Martinem Reinerem. Povídali jsme si o chystaném křtu knihy Krvavý Bronx, kterou vydalo nakladatelství Druhé město ve spolupráci s nakladatelstvím Host, jenže sedět s literátem u oběda znamená dozvědět se mnohem víc. A tak se, samozřejmě po vypnutí diktafonu, dozvídám skvělé historky z básnických kaleb v olomouckém hotelu Flóra, o svlékání Jirouse a také o tom, že mám před sebou průkopníka slam poetry u nás, za něhož jsem považovala Lenku Zogatovou. Ještě že si dával číšník na čas.

Jaká bude kapacita lidí na křest Krvavého Bronxu?

To se neustále vyvíjí a mění. Mohli bychom to udělat trošku punk, ale protože knihu bude křtít paní primátorka, nemůžeme to přehnat. Takže lavírujeme, jestli zvát masivně, nebo spíš opatrně. Teď jsme domluvili výborný catering a ten má zájem, aby tam bylo lidí co nejvíc. Tudíž přitlačíme. (smích) Myslím, že takových 150 lidí tam bude, což se do prostor, které máme k dispozici, vejde. Budeme mít robotárnu, kde bude číst Bolek Polívka, tam se vejde klidně 100 lidí a pak ještě truhlárnu a celý dvůr.

Měl by si člověk knihu nejprve přečíst a pak přijít na křest, nebo naopak?

Měl by přijít na křest a zažít to místo, a to kvůli několika věcem. Jednak kvůli káznici samotné, protože tam hodně lidí ještě nebylo. Navíc od pěti hodin máme komentovanou prohlídku po Bronxu s Michalem Konečným, která končí prohlídkou interiéru káznice, no a taky tam bude zmíněný catering, gril a výborné pivo. A Bolek. Já vím, že je to takové naše brněnské zlato a stříbro a rtuť a všechno, ale zase není úplně běžné, aby četl něčí texty, a v tom to bude zajímavé a bude tam jedenáct ze šestnácti autorů, což není špatná sestava.

Člověk si na jednom místě přečte skoro celou knížku spolu s autory…

A navíc tam tu knížku budeme prodávat za sníženou cenu a autoři ji mohou hned podepsat.

Takový knižní happening…

Něco takového. Přesně takhle jsme to chtěli udělat, aby to nebylo něco škrobeného.

Proč bude Polívka číst zrovna Douskovou?

Tu povídku jsem vybral já, protože si jednak myslím, že patří k těm lepším, a pak je výhoda, že ten text je středně dlouhý a je z velké části postaven na dialogu starého a mladého komisaře. Bude to živý. Je to velmi dobře zvládnutá žánrovka typu Hříšní lidé města pražského.

Nezmění nakladatelství Druhé po Krvavém Bronxu taky žánr? Nechystáš se vydávat víc detektivky nebo noir?

Ne, detektivky vydávat nebudu nebo alespoň ne ty, co jsou detektivky především. Detektivní zápletku napsal kdysi i Viewegh nebo Ondřej Hübl a koneckonců i Petr Stančík to dovede. Ale co se týče Bronxu, to je typická „brunensie“, což se každý rok sejde, že vydáme jednu dvě brněnské záležitosti. Myslím, že nás nikdo nemůže podezírat z toho, že bychom byli regionální nakladatelství, máme skladbu autorů, která to vylučuje: Ajvaz, Wernisch, Stančík, Dousková… samí Pražáci, ale do toho vždycky rád zamíchám nějakého dobrého brněnského autora.

Vybírají si pražští autoři tebe, nebo ty je? Funguje i v tomhle typická rivalita Praha – Brno?

V literatuře to tak není. Brno má jako literární centrum obrovskou tradici, přinejmenším od první republiky, třeba Seifert s Wolkerem byli členy brněnské Literární skupiny a až poté přešli do Prahy do Devětsilu, protože tam se určovaly trendy. Nezval je s Brnem svázaný, Halas se tady učil na knihkupce, takže Brno je literárním centrem a vždycky bude. A ono to není náhoda, protože literatura není, alespoň v téhle zemi, kde mluví českým jazykem pár miliónů lidí, takový business, takže do Prahy se jezdí dělat kariéra, což v literatuře není nezbytně nutné. Ale takový to scházení po hospodách je samozřejmě dobrý…

Takže když by chtěl mladý autor oslovit Druhé město, je šance, že si ho přečteš?

Velmi malá. Vzhledem k tomu, že máme dost kmenových autorů, co nám zaplní edičák, tak vydáváme velmi málo nových lidí. Ještě tak v poezii, protože tam víš, že proděláš jen dvacet, čtyřicet tisíc, ale jinak nejsme typické nakladatelství pro začínající autory.

Jak vypadá typické nakladatelství pro začínající autory?

To úplně nevím, i když taková bezpochyby jsou. Ale pokud jde o poezii, tak je běžné, že si autoři vydávají své výtisky sami. Dneska je tisk 10-15 % z celkových nákladů, a když si umíš udělat na počítači sazbu, tak ti stačí pětadvacet táců, uděláš tři sta kusů, prodáš ji známým a pošleš do literárních časopisů, co ještě zbyly.

Takže vydávání poezie je tak trochu jako vydávání desek – hudebníci si je vydají sami a mají jen distributora.

Distribuce je dneska klidně 50 % ceny a je mnohem těžší pak dostat knihu k tomu, kdo ji koupí, než ji vydat.

**Nenapíšeš teď, po Blatném (román Básník, pozn. ed.), něco o Nezvalovi?**

Nejsi první, kdo se mě na to ptá, ale ne. Já ho mám rád, ale existuje o něm dost sekundární literatury. Nicméně jsem dostal asi před rokem nabídku, abych napsal scénář k celovečernímu filmu o Nezvalovi, na kterou jsem předběžně kývl, ale zároveň jsem udělal jen nárys a jelikož jsem zkušený vlk, tak jsem si řekl, že to stačí a až na to budou finance, tak to dodělám. Dokonce jsem o tom psal Milanu Blahynkovi, což je největší žijící znalec Nezvala, který ho zažil ještě osobně, a on mi napsal krásný email, že se bál, že to jednou někdo napíše a co z toho Nezvala udělá, ale že když ví, že to budu já, už může v klidu zemřít.