Matouš Pospíšil a Šimon Pacek (mezi patry klid): To je rozhodně jedna z cest

Experimentální rapové duo Mezi patry klid, které tvoří Matouš Pospíšil a Šimon Pacek, reinterpretovalo skladbu In C amerického skladatele Terryho Rileyho k choreografickému představení v nastudování Jiřího Bartovance. Jaké to bylo, vytvářet podle zadání téměř hodinu hudby, se dozvíme v následujícím rozhovoru. A ten berte jako pozvánku na další reprízy, na nichž můžete Mezi patry klid slyšet živě, totiž v ARŠE+!

Je Terry Riley skladatelem, který okupuje první pozice ve vašich osobních playlistech? Jak to máte s minimalismem obecně coby zástupci úplně jiné generace?

Šimon: Před tímto projektem jsem o něm neslyšel a celkově o minimalismus neprojevil moc velký zájem. Cítím se určitým způsobem jeho objevem obohacený. Postupy použité v in C a jiných minimalistických skladbách, především v Music for 18 musicians od Stevea Reicha považuju za opravdu inspirativní.

Matouš: Mám to podobně, vlastně mě nikdy nenapadlo to zkusit poslechnout, jelikož jsem spíš zaměřený na rozsáhlejší kompozice, nebo klasickou písňovou formu, ale tahle zkušenost byla určitě přínosná v mnoha směrech, je možné, že v budoucnosti ovlivní i naši autorskou tvorbu.

Měli jste do téhle spolupráce nějakou zkušenost s ARCHOU+? Třeba i diváckou, věděli jste, co se v baráku děje od jeho dramaturgické proměny, která se začala rýsovat před dvěma lety?

Matouš: Já jsem to celkem aktivně sledoval a musím říct, že mě moc potěšila. V místě, které víceméně spalo, se teď formuje nová mladá umělecká scéna, což mi dělá radost.

Šimon: Vzhledem k tomu, že v Praze netrávím moc času, šlo dění kolem ARCHY+ naprosto mimo mě. Ten prostor mě ale opravdu okouzlil, vážně rád jsem v něm strávil čas a se stejnou radostí se tam budu vracet. Ať už jako divák nebo vystupující.

Oslovil vás Vašek Klíma, tamní hudební dramaturg? Možná s váma měl nějakou zkušenost coby součást Heartnoize, nebo to bylo celé jinak?

Matouš: Ano, Vaška známe z Heartnoize a jsme moc rádi, že nám vložil do rukou tenhle projekt. Mě obecně baví aktivity Heartnoize, přijde mi že to tu dělají nejlépe, a díky nim se v Praze cítím, že jsem aktivně ve spojení se světovou progresivní hudební scénou.

Jak jste se na to připravovali, na živý doprovod taneční choreografie, to asi nezačínalo na společných zkouškách? A jak dopadly první dvě únorová vystoupení?

Šimon: Hrozně moc hodin vytváření zvuků, exportování stop a rovnání midi. Zkouška ve dvou byla krátká a vzhledem k tomu, že jsem byl zrovna nemocný, tak si jí ani pořádně nevybavuju. Skutečnou zábavu jsem pocítil až v ARŠE, kdy jsme mohli prožívat sounáležitost, kterou to vystoupení přináší. Z toho, jak dopadla první dvě vystoupení, je mi vážně fajn. Sice to mělo nějaké mouchy, ale proběhlo to ve skvělé náladě, a myslím, že i ohlasy byly skvělé.

Matouš: Přípravy byly intenzivní, jelikož jsme museli dodat asi 50 minut hudby, na kterou by tanečníci mohli zkoušet i bez nás, takže můj projekt v Abletonu měl 50 minut a skoro 50 stop, což bylo celkem vyčerpávající v rámci editování a celkové přehlcenosti z té skladby, ale ta práce za to stála. Jak říká Šimon, od chvíle, kdy jsme začali zkoušet s tanečníky, celý projekt začal krystalizovat. Potvrdily to i premiéry, díky nimž jsem si odnesl nádherný zážitek, na který budu dlouho vzpomínat.

Měli jste posledních pár měsíců a budete mít do dalších repríz čas na vlastní věci, co čekat od vás letos?

Šimon: Máme hotový singl, který bude brzy venku, další věci jsou v procesu.

Matouš: Momentálně trávíme hodně času vymýšlením konceptu a sbíráním melodií a nápadů na další album, možná dvojalbum. Uvidíme, kam nás to celé zavede.

Dubnová představení jsou vlastně za pár, dá se ještě něco měnit? Možná že každé to představení bude jiné, podobně jako ze strany tanečníků?

Šimon: Jo, vystoupení je založené na určité improvizaci, kterou se do toho taky snažíme vnést.

Matouš: Taky jsme přemýšleli, že bychom na každé příští představení pozvali dalšího hudebníka, který by to s náma odehrál. Uvidíme, jestli to stihneme do příští reprízy, ale určitě to vystoupení bude pokaždé trochu jiné.

Co vám to řeklo o sobě coby o hudebnících, je to cesta, kterou byste se mohli v budoucnu dát, scénická hudba, i když tohle je tedy nepřesný termín?

Šimon: Další projekt v podobném duchu by bylo fajn zažít. Nebo se třeba dostat k hudbě pro divadlo a film. To je rozhodně jedna z cest, kterou si chceme taky projít.

Matouš: V jistém smyslu je to skvělé a občerstvující tvořit podle zadání a podílet se na celku, který je audiovizuální nebo performativní, ale asi bych nechtěl, aby to překročilo hranici, kdybychom nestíhali dělat svoje věci, u kterých nevnímám žádnou hranici. Představujou pro nás přirozenou formu sebevyjádření s plnou kontrolu nad sdělením, které chceme předat.