MC Turner (TiNG): Český úhel pohledu

Ska, drum´n´bass, dancehall, hip hop, swing, rock či reggae. Kapela Ting zvládá umíchat značně pestrý koktejl, který do sebe kopnete na jeden zátah. Nezbyde pak než tančit v rytmu rozmanité směsky, pojmenované samotnou kapelou “praggamuffin”. Lídrem kapely je americký zpěvák a multiinstrumentalista MC Turner, který dorazil do Prahy ještě s prachem cest po Jamajce, Islandu nebo Francii. Do Čech se vydal také jeho bratr, kytarista Miller a mexický bubeník Omar, přibrali kytaristu Hot Dana, basáka Karla, klávesáka Michala, trumpetistu Miru a saxofonistu Filipa, aby roku 2013 vydali první desku Man vs. Wild. Nezkrotné uskupení získalo za debut cenu Anděl v žánru Ska & reggae, vloni natočili druhý počin Born for a Storm, taktéž nominovaný na Anděla. Turnera Harrisona jsme tedy zeptali na pár věcí z historie i současnosti jeho hudebního života ještě před návštěvou festivalu Na jednom břehu.

Jsi původem Američan z Tennessee, stejně jako tvůj bratr, který hraje v kapele Ting kytaru. Co vás přimělo usadit se v Čechách?

Žil jsem po Evropě tři roky, když jsem se rozhodl vrátit se na univerzitu a dodělat si titul. Hleadal jsem školu a našel jednu tady, tak jsem se sem přestěhoval. Ve skutečnosti jsem o tom moc nepřemýšlel. Prostě jsem měl jenom štěstí, že Čechy jsou tak nějak “cool”. A po škole jsem se rozhodl tady zůstat.

Dnes už tě živí muzika nebo nějako jiného? Co jsi vlastně očekával od této země, co se změnilo a co se ti splnilo?

Hudba mě neživí. Podle mě jen hrstka lidí se živí pouze muzikou. Mám normální práci, pracuji pro mého bratra Millera jako grafik na našem webu Bbop.eu. Je to volný trh a sociální síť pro muzikanty, takže se na hudebním poli pohybuji každý den.

Píšeš si texty, o čem převážně jsou? Co tě inspiruje? Rozumí jim české publikum?

Řekl bych, že čeští posluchačí mým textům nerozumí vůbec, což mě občas mrzí, protože cítím, že texty jsou tou nejlepší části naší hudby. Na to konto jsem se pokusil dát texty písní do bookletu mého posledního alba, to trochu pomohlo. Ale v podstatě to jsou pouze mí přátelé, kteří se snaží vnímat slova.

Jako multiinstumentalista jsi prošel mnoha kapelami, většinu jsi i sám založil. Nelákalo tě hrát tedy někdy sám a nechat vyniknout svoje texty?

Pokaždé, když mě někdo z kapely otráví, což je v podstatě skoro na každém hraní, přemýšlím o sólové dráze. Občas po Praze hraju sám a v zimě jezdím na chvilku do Key Westu v USA, kde také hraju sólo. Baví mě to, ale na druhou stranu … je to jiný pocit než cítit tu energii z celé kapely. Já jsem takový neorganizovaný typ, vyhovuje mi práce v týmu, kapela mi pomáhá dotáhnout ty věci do konce.

Je ještě dnes rastafariánství na Jamajce populární a živé, nebo je to jen vyčpělé hnutí s pozůstatky několika následovníků s haldou barevných cetek na prodej?

Těžko říct, na Jamajce jsem už dlouho nebyl. Ale řekl bych, že je živé spíš pro starší generaci a v Evropě víc než v Americe. Myslím, že se rastafariánství hodně vyvinulo od svého vzniku na konci 50. let. Bývalo to jakési kultovní náboženské hnutí, teď jde, myslím, spíše o módu soustředěnou okolo kouření marihuany. Nicméně, minulý týden jsem viděl koncert Brother Culture a zdálo se mi, že jsou velmi nábožensky založení, působilo to hodně nadějně. Ale možná to je jen ten náš “český úhel pohledu”.

Je po smrti Boba Marleyho nebo Petera Toshe na světovém žebříčku tohoto žánru nějaká opravdová hudební osobnost? A kterou světovou hvězdu by sis nenechal ujít, kdyby v Čechách koncertovala?

Samozřejmě, tito dva byli skvělí, ale našli bychom mnohem více úžasných, dosud žijících reggae osobností. Pro mě je to například Burning Spear. Baví mě jeho muzika, nedávno jsem ho znovu objevil přes bráchu. Jeho příspěvky na facebooku jsou jedny z těch nejzábavnějších a zároveň nejvíce matoucích, co jsem kdy viděl. Poslouchám spíše starší generaci, ty co si tak trochu vykouřili mozek z hlavy. Moc rád bych znovu viděl kapelu Burning Spear, Lee Perryho a Tootse. Mladší představitelé reggae mě zajímají méně, ačkoliv Damien Marley je moderní umělec, který opravdu proniká do duše jamajské hudby a zároveň zůstává progresivní. Takže se na něj pravděpodobně zajdu podívat, až bude hrát v srpnu v Praze.

Hráli jste vůbec někdy v Hradci Králové? Máte tady nějaké kamarády? Těšíte se do Hradce?

V Hradci jsem už párkrát hrál s Afrodisiak a TiNG a taky s Mikkim a Le Pneumatiq. Mám Hradec a tuhle část Čech rád rád, ta místa mi vlastně připomínají Tennessee. Hrajeme často v Pardubicích a v mnoha dalších blízkých městech. Minulý rok jsme hráli na Rock for People a po cestě jsme se na hradeckém náměstí zastavili na oběd – moc krásné! Mám spoustu přátel, kteří se zde pohybují na hudební scéně a těším, že si letos na tomto festival najdu další.