Nervy mají ambici stát se jednou z nejdůležitějších knížek, kterou si dospívající přečtou.
Raina Telgemeierová patří už více než deset let k nejvýraznějším postavám komiksu, když cílí na citlivý věk dospívání. Její síla spočívá především v tom, že si nevybírá snadná témata, která chce popsat a vysvětlit, a současně vychází z vlastních prožitků. To vše pak balí do řádné vrstvy groteskního humoru a nadhledu.
Její grafické novely jsou vždy očekávány s napětím a následně si získávají přízeň čtenářů i jednu oborovou cenu za druhou. Začalo to Úsměvem z roku 2010, pokračovalo Dramatem (2012), který sice nebyl tak výrazně autobiografický, přesto v něm byla znát osobní zkušenost. Na Úsměv navázaly Ségry (2014) a nejnověji i Nervy (2019). Jediným vybočením z autobiografické linie tak zatím zůstávají Duchové z roku 2016. Ti také ukázali limity Telgemeierové, protože nedosahují kvalit předchozích komiksů, i následujících Nervů. Jakmile autorka opustí zažité zkušenosti, její příběhy nejsou autentické.
Po Duších naštěstí Telgemeierová znovu zalovila ve vlastních pubertálních traumatech a vytvořila skvostné Nervy. Ty jsou její dosud nejlepší grafickou novelou, a to především díky komplikovanosti a důležitosti tématu. Zatímco Úsměv řešil vzhled, Ségry sourozenecké vztahy a Drama obecněji dospívání, Nervy se pustily do vyrovnávání se s psychickými obtížemi, které způsobuje jídlo. Věc, kterou zná z dětství a dospívání úplně každý. Ale málokdo se jí opravdu zabývá a snaží se ji nějak řešit.
Telgemeierová velice razantně, ale zároveň výsostně empaticky, vykopává žaludeční a střevní potíže středoškolačky spojené s jídlem. Nebojí se hraničních scén, o kterých ve slušné společnosti nemluvíme a ze kterých netěží laciné body, vše je účelné, včetně následného řešení. V druhém plánu autorka ukazuje, že každý má své vlastní problémy a není úplně nejlepším řešením někoho odsuzovat, aniž bychom jej znali podrobněji. To vše je servírováno s humorem, který je v komiksové zkratce krutě groteskní. Pomáhá tomu i kresba, která působí jednoduše, díky čemuž se pozornost upíná k podstatnému sdělení. Ostatně už z obálky, která navazuje na Úsměv a Sestry, je patrné, že autorka tíhne k výtvarnému minimalismu.
Nervy mají ambici stát se jednou z nejdůležitějších knížek, kterou si dospívající přečtou. Detabuizuje několik skutečně nepříjemných, avšak velice rozšířených potíží, čímž pomáhá ke snížení počtu traumat. A že jich člověk v pubertě nasbírá dost.
Popkultura ovlivňuje naše volby možná déle a intenzivněji, než jsme si ochotni připustit. Hrdinové obrazovek nám „nenápadně“ radí, jak se oblékat, co jíst, jakým práškem prát prádlo, jakým vozem jezdit a kam se vydat na dovolenou.
Každé její album představuje nejen umělecký posun, ale taky autentický záznam dospívání v jeho nejintimnější podobě. Komentovaná diskografie.
Ďábel nosí Pradu, Konkláve, Hunger Games nebo Spotlight. Ale také nadšenecká Žranice, kterou Stanley Tucci spolurežíroval a podílel se i na jejím scénáři, nebo povedená gastro komedie Julie a Julia, kde s velkou elegancí, vášní a náklonností k věci ztvárnil podporujícího manžela ikony amerických televizních kulinářských shows Julie Child.
Aktuální alba jsou plná zašlých sluncí, stejně jako bezprizorních nadějí, dojde na explicitní slovník ostrovních humoristů, i éterické zurčení, které je ve skutečnosti páráním tělesných útrob bez závislosti na genderu. Silný týden.
V kuchařkách navzdory rozšířeným představám nejde o recepty. Knihy o vaření jsou pořád především knihami — a za všeho nejvíc záleží, jestli dokážou vytvořit svébytné univerzum. Člověk si musí kuchařku obydlet, pochopit její vnitřní logiku, morálku, nechat se omámit vypravěčem, aby si z ní mohl něco odnést. Aby v něm vskutku zůstalo i něco z ingrediencí a postupů, na nichž to údajně celé stojí.
Radio fm, edice sváteční počas rýchlej jazdy. Říkal taky někdo okurková sezóna?